"Kdyby na střechách vyrostlo město ze zlata, s chrámy a paláci, kdo by si toho všiml:
Možná dítě, které dosud nevstoupilo do úzké chodby smysluplného, jíž se náměsíčně potácíme za svými obrazy, anebo poražený, který už z ní vystoupil, protože se mu rozpadl poslední cíl jehož přitažlivost tuto chodbu vyhloubila..."

Michal Ajvaz, Druhé město

Náhodná ukázka od mojí maličkosti pro tento týden...

Slunce je nejaktivnější za posledních více než 1000 let
7. července 2004 15:13

CURYCH (ČTK) - Slunce je nyní aktivnější než kdykoli v předcházejících více než tisíci letech. Napsala to na svých internetových stránkách britská zpravodajská stanice BBC, která se odvolává na výsledky nové analýzy švýcarských vědců.

Odborníci curyšského astronomického institutu k uvedenému závěru dospěli na základě studia grónských ledovců, z něhož zkonstruovali obrázek sluneční aktivity v minulosti.

Zjistili také, že se během minulého století zvýšil počet slunečních skvrn. Ve stejné době se ale i oteplilo klima na Zemi. Podle mínění vědců mezi oběma událostmi nejspíš existuje spojitost.

Sluneční skvrny se začaly monitorovat v roce 1610, tedy krátce po vynálezu dalekohledu. Záznamy z těchto pozorování představují z dlouhodobého hlediska nejucelenější soubor údajů o přímých měřeních aktivit této životodárné hvězdy.

Například v letech 1645 až 1715 astronomové na Slunci pozorovali jen málo skvrn, které jsou na žhnoucím kotouči vidět jako tmavé body. Zmiňované období na Zemi doprovázela doba studenějšího počasí, o které se hovoří jako o "malé době ledové". A tak tomu bylo i v jiných dobách.

Vědci zabývající se Sluncem se proto domnívají, že mezi oběma událostmi existuje určitá přímá spojitost - avšak její přesný mechanismus zatím zůstává neznámý.

Tým pod vedením Samiho Solankiho se i z tohoto důvodu zaměřil na studium grónských ledovců a konkrétně izotopů berylia a jeho koncentrací.

Tento izotop se v ledovcích vytváří v důsledku dopadu kosmického záření - vysokoenergetických částic přilétajících z hlubin galaxie. Intenzitu tohoto záření, které proudí k Zemi, ale ovlivňuje síla slunečního větru (tok nabitých částic, jež unikají ze Slunce). Síla slunečního větru závisí na tom, jak aktivní právě hvězda je. A množství berylia v grónském ledovci pak zase může ukázat, jak tomu bylo se sluneční aktivitou v minulosti.

Z analýz, které Solankiho tým provedl, vyplynulo, že Slunce bylo v uplynulých 60 letech nejaktivnější za posledních 1150 roků. Několik posledních století se počet slunečních skvrn neustále zvyšoval a ve 20. století se tento trend ještě zrychlil.

Posledních 20 let ale počet slunečních skvrn zůstává více méně konstantní, průměrné teploty na Zemi i přesto dále rostou. A za to podle expertů může vypouštění skleníkových plynů do ovzduší.

 

A ještě jednou prezidentské volby v USA obestřené dosti podivnými přípravami...

Převzato: www.lidovky.cz

WASHINGTON, 8. července 2004 | 20:49 Americký ministr vnitřní bezpečnosti Tom Ridge oznámil, že teroristická síť Al Kajda aktivně připravuje "rozsáhlý útok ve snaze ohrozit demokratický proces" ve Spojených státech. Nejmenovaný zdroj zase televizi CNN řekl, že by k napadení mohlo dojít před prezidentskými volbami.


Ridgův úřad však nezvýšil stupeň pohotovosti a samotný ministr necharakterizoval druh zpravodajských informací, které ho vedly k varování. Nyní je stupeň pohotovosti na žlutém stupni, tedy na střední úrovni pětibodové škály.

Nespecifikoval také možné datum útoku, ani kde by k němu mohlo dojít, ani za použití jakých prostředků. "Snažíme se získat informace o hrozbě," dodal Ridge. Nejmenovaný americký představitel CNN nicméně řekl, že útok je "v operační či plánovací fázi".

Prezidentské a kongresové volby se budou v USA konat 2. listopadu. Demokratická strana bude mít svůj nominační sjezd koncem července v Bostonu, republikáni od 30. srpna do 2. září v New Yorku.

iln, čtk
 

 HN.IHNED.CZ, 8.7.2004

Severní ledový oceán podle vědců skrývá živý zmizelý svět
Nový průzkum hloubek zamrzlého Severního ledového oceánu by podle vědců mohl odhalit svět žijících zkamenělin a prastarých živočišných druhů řas, medúz či sépií.


Severní ledový oceán podle vědců skrývá živý zmizelý svět

Mezinárodní plán zahrnuje probádání hlubiny zvané Kanadská pánev a dosahující 3800 metrů. Vědci tuto oblast považují za nejstarší mořskou vodu na světě. Je to rozsáhlá, po tisíciletí takřka nehybná hlubina, obehnaná špalírem strmých skalních hřbetů a pokrytá ledovým příkrovem.
Vědecký tým zapojený do projektu pod vedením Aljašské univerzity chce k prozkoumání hlubin použít speciálních ponorek-robotů a sonarů.
"Je to světový mrazák, v němž se změny odehrávají mnohem pomaleji než v jiných oceánech," řekl Russ Hopcroft z Aljašské univerzity, podle něhož by počet známých živočišných druhů žijících v arktickém oceánu mohl po průzkumu stoupnout na dvojnásobek.
Průzkum je součástí projektu celosvětového sčítání mořských živočichů, podpořeného celkem miliardou dolarů různými vládami, firmami i soukromými osobami z 53 zemí. Průzkum Arktidy pro začátek dostal dotaci 600 000 dolarů od soukromé nadace Američana Alfreda Sloana.
Podle představitele projektu Rona O'Dory by mohly arktické vody skrývat tvory známé dosud jen jako fosílie, například trilobity, jejichž zlatý věk byl před 300 milióny let.
Ale čas se krátí. Živočichové, na něž by vědci mohli narazit, jsou údajně ohroženi globálním oteplováním. "Tohle by mohla být vzhledem ke klimatickým změnám poslední příležitost pro studium Arktidy," uvedl O'Dora.
Experti se obávají, že do arktických vod, jejichž teplota se pohybuje kolem bodu mrazu, by při tání polární ledové čepičky mohly vniknout jižnější druhy mořských živočichů, a spolu s rybolovem tak porušit původnost zdejšího života. OSN varuje, že většina ledu Arktidy by mohla do roku 2100 následkem globálního oteplování roztát.
Asi 7000 nových druhů už bylo v oblasti objeveno ruskými expedicemi. Hopcroft však soudí, že všechno, co bylo dost rychlé, aby uplavalo, mohly předešlé expedice minout, neboť se zaměřovaly na pouhý sběr vzorků nebo usazenin.
Takzvaná Kanadská pánev je pro vědce záhadou, neboť je oddělena od vod Tichého oceánu 70 metrů hlubokou Beringovou úžinou a od proudů vzdálenějšího Atlantského oceánu skalisky sahajícími do hloubky 1400 metrů a úžinami. "Tyto vody byly izolovanější než kterákoli jiná část oceánů světa, včetně toho kolem Antarktidy," vysvětlil Bodil Bluhm z Aljašské univerzity.


 

Převzato: www.stoplusjedna.cz 

ZÁHADNÍ VLÁDCI ZÁTOKY KOUZELNÍKŮ


Před pěti tisíci lety se v ohybu Mexického zálivu objevil jeden z nejtajemnějších národů všech dob. Jeho skutečné jméno neznáme. Aztéčtí kronikáři ho nazývali Lidem kaučuku - Olmékové. Nevíme, odkud přišli, ani kam zmizeli. To, co po nich zůstalo, obklopuje mračno nejasností.

Je to pyramida jako žádná jiná. Již na prvý pohled udivuje neobvyklým tvarem. Z kruhové základny připomínající květ složený z deseti oblých listů vyrůstá kužel s úzkými svislými žlaby mezi jednotlivými hřbety. Obrovská hliněná bábovka dosahující výšky dvanáctipatrového domu. Na její stavbu bylo použito více než 300 000 krychlových metrů materiálu. Působí ovšem mnohem skromněji než stavby z kamene. Nezdobí ji velkolepé reliéfy ani sochy mytologických postav. Nad jiné vyniká především svou tajemností. Už samotná existence této neobvyklé kónické pyramidy je ztělesněnou záhadou. Četné výzkumy spolehlivě dokazují, že v La Ventě, kde stojí, vlastně nikdy nemohla vzniknout. Tento osamocený ostrov uprostřed rozlehlých bažin neposkytoval žádný stavební materiál a především by na něm nedokázal přežít dostatečný počet lidí k realizaci tak rozsáhlého projektu. "Bylo jednoznačně zjištěno, že oblast La Venty by nemohla při tehdejším způsobu obdělávání půdy uživit více než čtyřicet pět rodin. Jejich příslušníci by nedokázali vytvořit tak obrovské stavby nebo jen dopravit k nim potřebný stavební materiál. Přímo v lokalitě žádný kámen nebyl. Musel být dopravován ze vzdálenosti téměř jednoho sta kilometrů. Uvážíme-li, že tažná zvířata, kolo a vůz v Americe neexistovaly a všechno muselo být přepraveno nejdříve lidmi a potom po vodě, získáme představu o velikosti takového podniku a o množství pracovních sil nutných k jeho zvládnutí," napsal historik Fridrich Katz v díle Staré americké civilizace. Jinými slovy řečeno, něco tady nehraje. Buď přijmeme nějaké zcela netradiční řešení - celé oblasti se neznámo proč od dávnověku říká Zátoka kouzelníků a uznáme, že naše představy o minulosti mohou být občas mylné, nebo budeme zatvrzele lpět na oficiální verzi a pak jsme nuceni přiznat nezvratnou skutečnost, že na pobřeží Mexického zálivu stojí něco, co tam podle zdravého rozumu rozhodně stát nemůže.

MRAČNO NEJASNOSTÍ

Olmékové se z neznámých důvodů rozhodli právě pro toto místo, i když jim to muselo působit obrovské nesnáze. Na ostrůvek v La Ventě nejprve navezli množství zeminy a upravili ho do potřebného tvaru. A pak se podle předem stanoveného plánu pustili do díla. Celý obřadní komplex má tradiční lineární tvar. Jeho jednotlivé součásti jsou spojeny dlážděnými cestami a vytvářejí téměř pět kilometrů dlouhou přímku. Na jižním okraji obřadiště byly vztyčeny podivné kamenné monumenty, z nichž se vypínají lidské i mytologické postavy obklopené nesrozumitelnými symboly. Archeologové je nazvali oltáři, ale sami uznávají, že je to chybné označení. Ve skutečnosti nikdo netuší, co tyto obrovské skulptury představují a k čemu sloužily. Uprostřed stály nižší plošiny a rituální obětiště. Zvláštní význam muselo mít ohrazení z čedičových sloupů. Každý z nich byl vysoký tři metry a vážil dvě tuny. Archeologové jich napočítali přes šest set. Všechny byly dopraveny z lomu vzdáleného více než 100 km. Sloupy, stojící těsně jeden vedle druhého, vytvářely ohromnou palisádu, která chránila čtvercový prostor. Uprostřed něj se nacházela, v době objevu již částečně zasypaná zeminou, čtyři metry vysoká a dva metry široká stéla. Bohaté spleti reliéfů na jejím povrchu dominuje setkání dvou vysokých mužů v slavnostním oděvu a botách se zvednutou špičkou. Nad jejich hlavami se vznáší postava v poloze kosmonauta ve stavu beztíže. Na sobě má kombinézu a na hlavě přilbu. Co tento výjev znamená, se nepodařilo rozluštit. Na severu uzavíraly prostor tři obří kamenné hlavy. Jejich výška přesahovala dva metry a váha dvacet tun. Všechny se vyznačují širokými ploskými nosy, masitými, téměř odulými rty a někdy i vystupujícími čelistmi. Mají sebevědomý výraz příslušníků silné dynastie.

PLÁNOVANÁ ZKÁZA?

Život tohoto kvetoucího obřadního centra byl ukončen tím nejnepochopitelnějším způsobem. Stejně jako dítě, které nejprve řadu hodin vydrží stavět hrad z písku, aby ho pak jediným mocným kopnutím rozmetalo, stavitelé La Venty po čtyřech stech letech usilovného budování své dílo z velké části zničili. Jako by zde došlo k výbuchu náhlého násilí. Do některých obřích hlav, oltářů a velkých soch byly vysekané díry. Tisíce a tisíce podivuhodných uměleckých a kultovních předmětů z nefritu zmizely ve zvláštních schránkách. "A aby záhad nebylo málo, byly tyto předměty v řadách zakopány do země v dlouhých hlubokých brázdách. Brázdy byly naplněny několika vrstvami jílu, přičemž každá vrstva byla z jílu jiné kvality a barvy - tisíce tun hlíny, dovezené sem z rozličných vzdálených končin. Ačkoli to zní neuvěřitelně, brázdy byly na samém dně vyloženy tisíci destiček ze serpentinu, dalšího zelenomodrého polodrahokamu. Všeobecně se má za to, že příkopy byly vyhloubeny právě proto, aby se do nich pohřbily ony vzácné nefritové předměty. Ale dláždění ze serpentinu může naznačovat, že příkopy byly vykopány už dříve za zcela jiným účelem, později se jich ale použilo pro cenné předměty," připomíná americký badatel Zecharia Sitchin. Nikdo netuší, z jakého důvodu byla La Venta tak podivně poškozena. Zcela jistě nešlo o nepřátelský zásah zvenčí. Dobyvatelé by možná s chutí zničili symboly cizího kultu, ale rozhodně by se neobtěžovali sochy a posvátné předměty tak složitě a pracně zakopávat. Navíc některá místa byla označena, aby se k nim mohli jejich majitelé vrátit. Což dokazuje, že úkryty vybudovali samotní Olmékové. Nebylo to ale pod hrozbou nějakého nebezpečí. Vzácnosti jsou pohřbeny velmi pečlivě a ne ve spěchu. A navíc k plánované zkáze nedošlo jen zde. Podobný osud potkal i dřívější olmécká střediska v San Lorenzu a v Laguna de los Cerros.

STUDNY BOŽÍHO SVĚTLA

Nad některými zásahy zůstává rozum zcela stát. V jednom místě La Venty byla vykopána hluboká studna o obsahu asi 500 metrů krychlových. Stavitelé její dno vyložili kamennými bloky a na jejich povrchu vytvořili nádhernou podlahu ze serpentinových destiček. A pak celou studnu zasypali. Proč vynaložili tolik námahy? Žádný praktický důvod nás nenapadá. Byla studna hloubena jako součást nějakého tajemného magického rituálu? Něco se zvrtlo, a proto ji zasypali? Jisté je, že rozhodně neměla být využívána k čerpání vody, takže jaký měla účel? Plánovali stavitelé už od začátku, že ji ihned po dokončení zasypou? Podobné studny byly objeveny v několika dalších lokalitách Mexika. Jedna se nacházela v Monte Albanu. Původně se soudilo, že nemá žádný smysl. Vypadala jako obyčejná díra v zemi. Později se ukázalo, že je astronomicky orientována. Dvakrát v roce, koncem května a počátkem srpna, kdy slunce stojí v nadhlavníku, na krátký okamžik ozáří desku uloženou na dně šachty. Olmékové astronomii precizně ovládali, ale připomeňme si, že při stavbě neobvyklé studny vykopali celkem 500 metrů krychlových zeminy. Vytvořili obrovskou díru v zemi, která na pozorování hvězd nebo slunce byla příliš široká a musela mít zcela jiný účel. Zatímco astronomicky orientované úzké šachty zůstaly zachovány, tato byla po svém dokončení opět zasypána. Proč, to se již asi nikdy nedozvíme.

POD KNUTOU PARADOXŮ

"O Olmécích víme, že se tetovali, vyholovali si lebky, brousili a černili si zuby, zdobili se nosními kroužky, obřezávali chlapce, pokožku tváře zabitých nepřátel upínali na vlastní obličej, zpovídali se z hříchů, hráli míčové hry, legálně provozovali sodomii a používali kalendář s rokem o osmnácti měsících. Jen jediná otázka týkající se Olméků je dosud sporná, totiž zda Olmékové vůbec existovali," napsal svým nenapodobitelným stylem Egon Ervín Kisch. Jeho trefná poznámka i po desetiletích nových archeologických výzkumů stále míří do černého. O Olmécích víme zdánlivě všechno a ve skutečnosti zhola nic. Vytvořili jednu z nejzáhadnějších civilizací všech dob. Byl to národ obrovských paradoxů. Jeho příslušníci zcela nesporně chovali psy jen proto, aby je snědli, a s velkou chutí se zakousli i do člověka. V kuchyňských odpadech v San Lorenzu byly nalezeny ostatky zajatců se stopami lidských zubů na kostech. Ale zároveň ovládali astronomii a matematiku. Jejich stavby jsou orientovány podle světových stran. Ze stříbřitého magnetovce vyrobili dokonale lesklé vypouklé zrcadlo s tenkou ručičkou, které bylo určeno ke geomagnetickým účelům. Je to vlastně první kompas na světě. Olmékové dokázali stěhovat nesmírně těžké předměty na velkou vzdálenost i v neschůdném bažinatém terénu. Většina z gigantických kamenných hlav, které vytvořili, váží přes dvacet tun. Všechny vznikly z čedičových monolitů vysekaných v pohoří Tuxtla. Nalezeny byly ovšem až o sto kilometrů dále. Jak je tam jejich tvůrci dostali? Historikové tvrdí, že náklady byly přenášeny v rozměrných nůších. Desítky tun těžké monolity si ale nikdo na záda nenaložil. Tažení na sáních, kterým se tak často ohánějí egyptologové, je v bažinatém terénu holou nemožností. Disponovali tedy Olmékové technologiemi, o nichž prozatím nic nevíme? Jisté je, že transport tak hmotných předmětů jim nepůsobil žádné potíže. V lomech bylo totiž nalezeno množství dalších ještě větších kamenných bloků připravených k výrobě nových monumentů. Tajemstvím zůstává, i jakými neznámými nástroji kámen tak precizně opracovali. Olmékové sehráli podobnou roli jako Sumerové v Mezopotámii nebo Číňané v jižní Asii. Jejich kultura ovlivnila téměř celou Střední Ameriku. Potíž je v tom, že i zde postrádáme pověstný chybějící článek. Podobně jako v Mezopotámii nebo v Egyptě se i v Mexiku na pozadí zaostalé společnosti doby kamenné náhle, bez jakéhokoli předchozího vzestupu, vynořuje vysoce rozvinutá civilizace. Její kněží uctívají složitý panteon božstev, bedlivě pozorují oblohu, spolehlivě měří čas a vytvářejí neobyčejně přesný kalendář, provádějí fascinující magické rituály. Nad krajinou se klenou obrovské pyramidy a v jejich blízkosti se rozkládají rozlehlá náboženská a obchodní centra. Umělci tvoří nesčetné množství nádherných soch. To největší a nejúchvatnější bylo postaveno nejdříve. Pak úroveň postupně klesá, jako by vývoj udělal čelem vzad. Společnost se postupem doby nerozvíjí. Naopak následníci původních stavitelů nestačí s dechem. Jak tomu máme rozumět? Byli Olmékové ovlivněni jinou, daleko vyspělejší, možná nepozemskou civilizací, nebo si naprosto jedinečné schopnosti přinesli ze svého původního nám dodnes neznámého domova a postupně je zapomínali? Vědci se stále nemohou shodnout, odkud vlastně Olmékové do Mexika přišli. Obývali nějakou dosud neodhalenou lokalitu v Americe, nebo dorazili z jiného kontinentu?

POTOPENÉ MĚSTO

Někteří historikové se přiklánějí k názoru, že Olmékové byli předchůdci Mayů. Máme tedy zprávy o původu Olméků hledat v mayských kodexech? Podle posvátné knihy Popol Vuh kmen Quicheů vyšel z místa, kde bylo shromážděno množství jiných národů. "Bylo tam mnoho lidí. Všichni žili společně, nesmírné množství jich bylo a tak tam putovali, tam na východě ... a byli tam ve velkém počtu lidé černí i lidé bílí. Lidé různých tváří, i lidé různých jazyků, až bylo s podivem je slyšet..." Ti všichni pobývali v zemi, která byla zcela zničena drtivou zkázou, a proto ji museli opustit. "Není zcela jisté, jak se dostali přes moře. Jako by ani moře nebylo, dostali se na tento břeh. Přešli po kamenech, vinoucích se v písku. Proto je nazvali Seřazené kameny a Rozryté písčiny, tato jména jim dali, když putovali přes moře; vody se před nimi rozestoupily, když přecházeli moře." Nejbližším kouskem země z Yucatanu směrem na východ je Kuba. Mohli právě odtud přijít Olmékové? Ještě donedávna by odpovědí bylo rozhodné ne. Jenže nejnovější archeologické objevy zcela změnily situaci. V roce 2000 se týmu kanadských výzkumníků podařilo nafilmovat ruiny záhadného města utopeného na dně moře mezi Yucatanem a Kubou. Podmořský robot vybavený speciálním sonarem a kamerou odhalil pyramidy, chrámy a řadu dalších velkých budov, které spojují široké silnice. Podle badatelky Pauliny Zelitské jde o ohromné struktury, jež mohly být centrem neznámé civilizace. Podivuhodné město je vytvořeno z obrovských otesaných a vyhlazených kvádrů. Jednotlivé bloky měří na délku dva až šest metrů. Některé jsou převrácené, mnoho jich pokrývá bílý písek charakteristický pro tuto oblast. Budovy mají půdorys pravoúhlých tvarů i kruhu. Některé se stupňovitě zvedají vzhůru. Na jednom kameni kamera odhalila část nápisu v neznámém písmu. Výzkum pokračuje jen velmi pomalu. Ztěžují ho silné mořské proudy, zvířený písek a také nedostatek světla. Město leží v hloubce 650 metrů. Podle Zelitské potopené sídlo bylo součástí asi 150 km dlouhého úzkého pásu pevniny, který jako přirozený most spojoval Kubu s Yucatanem a byl zničen následkem nějaké přírodní katastrofy. V úvahu přichází zemětřesení, výbuch sopky nebo srážka s meteoritem. "...stalo se to, když se země začala probouzet. Nikdo nevěděl, co ještě může přijít. Padal ohnivý déšť, spadl popel, kamení a stromy se začaly sklánět k zemi. Skály a stromy byly rozbité... Bylo vidět lidi, kteří pobíhají sem a tam, jeden vrážel do druhého, plní zoufalství se pokoušeli vylézt na své domy, ale domy se kácely a oni klesali k zemi, chtěli vylézt na stromy, avšak stromy je ze sebe setřásly, chtěli utéci do jeskyní, jeskyně se však před nimi uzavřely... zasypalo je na písečném mořském břehu - a tehdy se přivalily strašné vlny," popisuje katastrofu Popol Vuh. Lze připustit, že dlouhý úzký pás zničené pevniny se potápěl postupně. To umožnilo těm, kteří přežili, přejít na Yucatan po troskách vyčnívajících nad hladinu. "Jako by ani moře nebylo, dostali se na tento břeh. Přešli po kamenech vinoucích se v písku."

TAJEMSTVÍ POD HLADINOU

Objevené potopené město jistě nebylo jediným sídlem této oblasti. Pátrání po dalších se připravuje. Snahu posílilo zjištění, že na dně jiné prozkoumávané oblasti se vyskytují obrovské pravděpodobně uměle vytvořené trojúhelníky. Jejich původ se prozatím nepodařilo vysvětlit. Již v minulém století vzrušil veřejnost nález zdi pod hladinou u ostrova Bimini a nedávno se objevily zprávy o obrovském útvaru ponořeném nedaleko Floridy. Těleso zřetelně připomíná pyramidu. Vyrůstá ze čtvercové základny o straně dlouhé 300 m a dosahuje výšky 240 m, což téměř o 100 m překonává Velkou pyramidu v Gíze. Vrcholek je obrostlý korály a tak lze jen obtížně určit, zda jde o náhodný přírodní útvar, nebo o uměle vytvořenou stavbu. Dosavadní výzkum přivedl archeology k závěru, že město potopené u Kuby bylo zničeno před pěti až šesti tisíci lety. Olmécký kalendář začíná záhadným datem, který v přepočtu představuje rok 3113 př. n. l. Byl to rok zkázy jejich původního domova a začátek nové éry v Zátoce kouzelníků? Přinesli si představitelé této velmi vyspělé civilizace své vědomosti ze země, která skončila na dně oceánu?

***

Arnošt Vašíček
MEXICKÉ ZÁHADY