Radek Mokrý
„1192 řidičů dopadeno při rychlé jízdě,“ chlubí se
varovná oficiální cedule ve vesnici Belton v severním Yorkshiru.
„0 lupičů dopadeno za loupež,“ hlásí tabulka
přitlučená vesničany o něco níže. Vybírat pokuty od jinak slušných lidí je
výnosnější a samozřejmě méně rizikové. Je vidět, že nejen čeští, ale i britští
strážníci používají zdravý selský rozum.
Vloupání a krádeží je v Británii tolik, že se je
policie vyšetřovat snad ani neobtěžuje. Jednak je to moc práce a za druhé je to
zbytečné. Lupič stejně většinou dostane za trest veřejně prospěšné práce, na
které se nedostaví a je za to potrestán novými veřejnými pracemi, na které se
opět nedostaví. Věznice jsou totiž přeplněné a proto vrchní soudce instruoval
soudy, aby lehčí zločince odsuzovaly alternativním způsobem. Tvrdí to alespoň
Benjamin Kuras ve své poslední knize „Sekl se Orwell o dvacet let?“.
Je to snažší. Pochopila to i naše státní správa, ale
má tendenci od zahraničních vzorů neopisovat, ale opičit se.
O vybrané pokuty za rychlou jízdu se britská policie
dělí s vládou a obecními úřady. Policisté pomalu zapomínají, že jsou
financováni z daňových výnosů a reagují na poplašná zařízení jen těch
domácností, které si u nich zaplatily registrační poplatek 35 liber ročně.
Ostatní nechávají bez povšimnutí.
Deník The Daily Mail zveřejnil účinný způsob jak
policii přivolat.
Paní volala policistům, že má v přízemí lupiče.
Odpověděli, že nemají nikoho volného a dřív jak za hodinu se tam nedostanou. O
pět minut později zoufalá paní volala policii znovu: „Oznamuji, že jsem právě
lupiče zabila.“
Policisté tam byli za necelou minutu a nezbývalo jim,
než přistiženého lupiče zatknout. Lupič dostal několik dní veřejných prací.
Paní dostala pokutu za klamání úřadů.
Náš vnitřní mašinfíra S. Gross by brzy mohl napodobit
novou britskou ministryni policie. V červenci 2003 přišla s novinkou.
Usvědčenému zločinci by se nabídla nějaká snadná
obecní práce bez ohledu na výkon a užitečnost s platem 384 libry týdně,
což je trojnásobek minimální mzdy. Plat by se mu vyplácel po tu dobu, co
nespáchá žádný trestný čin.
Nejde o vtip. Metodu původně vymyslela iniciativa obecních správ Manchesteru a dvou sousedních měst, která si říká Let's Get Seriouz. (Berme se vážně).
Do budoucna tedy platí, že pro získání slušně placené a pohodlné práce není třeba absolvovat školu či se naučit řemeslo, ale někoho vyloupit nebo okrást.
Krádež náklaďáku
Nechme zahraničních vzorů. První nákladní auto ukradli švagrovi v noci přímo v garáži jednoho z jeho podniků, které si od devadesátých let vypiplal od obyčejného stánku s potravinami na stanici metra Hradčanská.
Auto zmizelo beze stopy. Policie vypátrala houby s octem. Budiž.
Druhá Avie zmizela koncem listopadu 2003 před prodejnou potravin kousek od stanice metra Českobudějovická i se zbožím za 300 tisíc korun. Řidič si ještě do zásobované prodejny odskočil podepsat dodací listy. Když se vrátil na ulici nebylo nic. Okamžitě volal šéfovi. Švagr kdesi ve Středočeském kraji šlápl na plyn a volal Policii ČR. Od krádeže uplynulo pár minut a byla velká naděje, že hlídkové policejní vozy auto plné zboží v pražských ulicích zachytí.
To nejdéé pane
Na lince 158 mu vysvětlili, že to nejde. Nejdřív musí prý přijet do Prahy na stanici sepsat protokol. To trvalo hodinu. Sepsání protokolu trvalo dvě hodiny a ještě po něm chtěli, aby dokázal, že auto je jeho. „Byli důležití jak h… u cesty“, podotkl k tomu později postižený. To bylo ve čtvrtek odpoledne.
V pátek odpoledne volal na příslušnou policejní stanici jak se věci mají. Příslušný vyšetřující policista tam podle služby nebyl a podklady má prý jenom on.
V pondělí odpoledne volal znovu. „Takže ani vy nevíte jak pokračuje vyšetřování? A ví to u vás vůbec někdo z vedení!??“, začal se nasírat manžel mé sestry. Asi tušíte proč.
„No…víte, my…nemáme lidi a zatím ten případ nikomu…nikomu nebylo přiděleno,“ šlápl si na jazyk službu konající policista.
Pak bylo úterý…
Dobrý konec
S nasazením všech sil pražští policisté usilovně pátrali asi deset dní poté, co konečně „bylo někomu přiděleno“, takže celkem přes 16 dní.
Avii našli neporušenou a zaparkovanou o tři ulice a dva bloky dál od místa krádeže i s celým nákladem. Polévky Vitana, nudle, mouka a bobkový list pachatele nezajímaly. Evidentně měli zájem o cigarety, alkohol nebo elektroniku. Když zjistili svůj omyl, rychle se nepohodlného auta zbavili a nenápadně, tedy předpisově ho zaparkovali.
Na rozdíl od policie se zločinci zachovali profesionálně. Na rozdíl od policie nejsou financováni z našich daní a pracují na vlastní riziko.
Podle skutečné události a poslední knížky Benjamina Kurase „Sekl se Orwell o 20 let?“ K dostání v Knihkupectví na Letné kousek nad Štrosmajerákem. K dostání je tu samozřejmě i výbor z Britských listů „Jak Češi bojují.“