Nechat vzkaz...

spravil jsem vzkazník, byl asi roky rozbitej...

Leto je krasna basen. Nejak jsem prochazela starymi maily a nasla jsem zpravu od tebe, asi komentar na muj stary blog... tak jsem te sla dohledat. Moc zdravim a diky za poetiku. ted jsem @thehoopoe na twitteru.

Nojo, teď jsem na web dlouho nešáhnul. Leda na nějaký skrytější zátočiny. Po kliknutí na list na titulní stránce, třeba. A přežívání... no jde to, všechno přežívat, každou chvíli se těšit až nebude, jde to celej život. Taky mám k tomu tendenci. Hlavně, když je člověk mimo Sílu, mimo místo, kde to teče samo a tryská. Jenomže někdy člověk neví, jak tu žílu nahmatat. Dlouhým obelhávám sebe, že musim víc tohle a víc támhleto a tohleto bych teď neměl a tak, nakonec člověk zapomene vnímat, co vlastně doopravdy chce... Asi víc mailem...

Tak nějak přežívám, nijak nově ani radostně. Asi jsem. Jako každý všechno ve všem a společně jedno. :") Chtělo by to nějaké nové příspěvky snad, aspoň malý únik z reality.

Ale jo. A od příchodu jara dokonce i vcelku radostně. Co ty, ať jsi kdo jsi?

Klokánku, žiješ..?

haha> Asi jo.

něco na tom je. asi když člověk furt hledá a hledá toho pravýho, jednoho dne ho to může přestat bavit a už nechce zažívat znova ty stejný stejný situace-produkovaný do značné míry i jím samotným. tak se rozhodne a zklidní se. řekla bych, že to samé může fungovat i s přístupem k práci :)

haha> Něco na tom je. Už i proto, že jsem kdysi objevil pravidlo, že když někdo mluví o tom, jakej je svět, mluví vlastně o sobě. Asi jo. Když je člověk úplně rozsypanej, má úpornou potřebu hledat smysl, když je v pohodě, tak spíš jenom tak je. Teď jakoby byla spíš práce, prohlubování a dotahování věcí, mám poslední dva roky nějaký zpomalený, pořád pomalu a důsledně sunout věci do konce, někdy s povzdychnutím, že to je práce, která se ale udělat musí, ale většinou s radostí. Překotná a frenetická činnost vs. klidná, pečlivá a promyšlená. A nějak spokojená. Nědávno jsem mluvil s kamarádkou, která je přesně v takovým tom rozsypaným čerstvě vysokoškolským období, kde nic není jistý, všechno je mihotavý a všechno jeden velkej otazník - a je to svým způsobem vzrušující a současně těžký s vypětím všech sil. Někdy jsem si to říkal, když jsem se koukal na lidi, co jsou dlouho zadaný - že jsou jakoby trochu rezignovaný, tak nějak jistý si, pevný, maj svý jistý - a nějak se toho bál. Jakoby všechno skončilo. Teď si řikám, že to není vůbec špatně. A je mi dobře. Ale jo, dobrý rejpnutí - možná na základě dnešního rozhovoru? - občas si uvědomím, že si čimdál víc oblíkám pohodlnou košili zvyku, mentálního i denodenního. A taky znám lidi, kterejm je šedesát a koukaj se každej den na věci čerstvě. Dík.

četla jsem letní báseň a napadlo mě, že i ty se možná míň ptáš a pátráš, než dřív. možná i ty jseš už tak nějak v pořádku? :) všechno se stále opakuje a je to stejné, tak nějak.

Tolik hrubek v jedné větě nevytvoří ani negramotný Vietnamec...

až potkáš na cestě buddhu, zabij ho sekerou.

Máš pravdu, taky se mi někdy stává, že vnímám život kolem sebe jakoby zpomaleně a v detailu, jako kdybych sledovala nějaký film, všímám si výrazů ve tvářích, gest lidí kolem, spojuju si to dohromady a mám pocit, že vidím a vím víc než ostatní :D, ale jindy nevnímám vůbec nic, myslím třeba na školu a jiné přízemní věci :(, v tom okamžiku mi svět připadá jako poměrně nudné místo k životu :-((

jeee, to je hezky, zes zase neco napsal.

Hledala jsem na netu něco o Hermanovcích, odkud pochází kluk mojí sestřenice a našla to u tebe. Vzbudilo to moji zvědavost, v létě se tam nejspíš zajedu podívat.

ležím na kavalci v panelákovým bytě v praze 6 liboci a koukám do stropu, celý dny a noce, nejsem schopen nic dělat,ten za zdí, všichni ostatní v tomhle bytě pořád něco dělají, někam jdou, vědí co chtějí, jen já tady ležím a bojím se jen pomyslet na to, co se stane, až dostuduju. mám strach, že už nikdy z týhle matrace nevstanu, ani už si nepamatuju, co chci, myslím si, že jediný co chci je spát, v teple a tichu, zavírám oči, tak si mě vem, tam někde mezi bděním a spánkem je úzký prostor kdy jsem na chvíli doma, jsem unavený, pořád, tak moc... usínám....... (je to hádanka, hra mě si hrajícího s tebou, když už jsem tady. mé oči jsou zářící. z pavučin radosti vykvétá lán.)

ležím na kavalci v panelákovým bytě v praze 6 liboci a koukám do stropu, celý dny a noce, nejsem schopen nic dělat,ten za zdí, všichni ostatní v tomhle bytě pořád něco dělají, někam jdou, vědí co chtějí, jen já tady ležím a bojím se jen pomyslet na to, co se stane, až dostuduju. mám strach, že už nikdy z týhle matrace nevstanu, ani už si nepamatuju, co chci, myslím si, že jediný co chci je spát, v teple a tichu, zavírám oči, tak si mě vem, tam někde mezi bděním a spánkem je úzký prostor kdy jsem na chvíli doma, jsem unavený, pořád, tak moc... usínám....... (je to hádanka, hra mě si hrajícího s tebou, když už jsem tady. mé oči jsou zářící. z pavučin radosti vykvétá lán.)

myf_ no jasny! uplne vsechno je mozny!

jeden velmi povrchní a plytký "respekkt!" : ) máš u mě zápich za tvůrčí psaní ( joking, fakt je to dobrý co píšeš ) 2 polly : to je zajímavé ten obraz s těmi oblázky. hm, oblázky. A myslíš, že se jednou neukáže, že ty oblázky, přes veškerou svoji rozmanitost a pestrost, mají něco společného, a když k sobě některé přiložíš, zcela přirozeně se doplní a vytvoří tak náznak jakéhosi obrazu ( i když bude poněkud "zmatečný") ?

Ty že jsi magor?Jsi skvělý!Tvé psaní mě vždy povzbudí a pozvedne z šera všedního dne.Držím ti palce!:-))

ty jo to je strasne smutny! asocialni asociace, nedavno sem zistila ze tyhle veci se pisou pro lidi ne kery sou normalni jak sem si myslila puvodne ABY JAKOZE VEDELI ale pro ty co sou smutny! aby jakoze vedeli! ale vi se to az zpetne, komu to vlastne bylo... kazda ta asociativni myslenka, uplne i kazda hovadina je konkretnimu cloveku fakt! clovek to pak najde jako oblazek, uplne si to zhycka pro sebe ale oni do sebe oblazky nezapadnou, jsou jasny jenom jednotlive, ne jako celek... celek je zmatek! cus polly#

Ach tak, mj. "zabejvám se redakčníma systémama v práci" - dalo by se to ňejak specifikovat?

ani snad ne. zabejvám se redakčníma systémama v práci, takže čistý html je pro mě příjemnej relax...

těším se, mj. bys na to mohl nahodit nějaký redakční systém (php), nemyslíš?

danieli, děkuju za reakci, zkouším teď, co ten web a ta stránka vlastně je, k čemu je a může-li někoho zaujmout a čím. je to blog? je to časopis? je to pohled do nitra? a zajímá to někoho? mám připravenou hromádku textů a obrázků a nahrávek, až se k tomu dostanu, pošlu. tohle je spíš pozadí. díky.

Je to pro mě čistě subjektivní dojem. Z tvých článků, které byly plné hlubokých myšlenek, jsem byl (a stále jsem) nadšený.. ale tyhle poslední dva editorialy (úvodníčky) na mě působí dost, a možná zbytečně, negativně.. Nepochybně jsi deviant, abnormál a pro mě ojedinělý úkaz na českém netu, který si na to "být jiný" nehraje, ale je jím. Poslední dobou jsi se odmlčel a když dáváš vědět, tak je to neokořeněná směs výkřiků.. A mě by třeba zajímalo, co stojí v pozadí. Holá mrzutost působí prázdně.. Možná tomu všemu zatím nerozumím... nebo jsem prostě mimo.. Neva, každopádně ti vděčím za množství myšlenek, kterými jsi mě obohatil.. ha | jsem trochu spisovnej, ale bohužel takový prostě jsem, trochu technik. Zatím, D.

Ahoj Klokánku, přečetl jsem snad všechny Tvé články, které jsi dal sem online.. ale nějak mám z posledního "editorialu" pocit, ze ten text trochu oslabl, čím to?

jaj, tak dlouho clovek piluje semantickou strukturu a podobne zbytecnosti, az zpretrha stare linky http://eldar.cz/myf/txt/topol_-_strepy.html (snad uz permlink) - muzes prilinkovat do aktualniho denicku …

klokánkovaní - metoda rozvoje novorozenečků dotekem.....:o)

Internet mi někdy připadá jako potůček. Plavou po něm lodičky z kůry, ale občas se v něm válej pěkný svinstva. To ovšem není tento případ. Mně se tenhle černozelenej oblázek líbí.

Teda, nema nize podepsana Alena Jur neco spolecneho s milou a sikovnou devcatkou Terezou Jursovou? :o)

Kso jsi clovicku???

kapicka...? ...chtel jsem byt kapickou.... :o) *

http://eldar.cz/myf/txt/strepy.html

Máš pěkně pěkně uspořádanej zdroják... :)

Líbí se mi co píšeš.

Pretender: budu moc rád, pošli, umístím.

šmarjah, taková vostuda, si mě popsal jako uměleckého mazáka, či emzáka, etablovaného jedince, což ... ehm. ale, díky : )

No... Chtel bych panu Neffovi neco poslat, ale spis by to chtělo osobní stranku, kam bych mohl pridat prilohu... (bylo-li by to mozne)

http://www.atakdal.cz/duha.php

dik za upozorneni. uz me to taky napadlo.

píšeš jak Čurák.

ad ... to zni dost silene. teda i to, ze to dosti silene vidis, a lehce nenapadne davas najevo, ze by si toho konecne mohl nekdo vsimnout.... potenciality, kvanta... jo jo joj!

- A jak se vlastně pořád máš? - Ále, normálně. Pořád před něčím utíkám, pořád se něčemu schovávám, pořád si něco namlouvám a něco jiného nepřipouštím, pořád mám nějaké stavy a nějaké myšlenky, nebo je nemám a pak je chci a pak mám ty, které nechci, věšinou chci jenom nějaké jiné, například cizí, což je zvláštní, protože ani ty moje mi nepřijdou vlastní, což je jenom maskovaná touha po tom nemít vůbec žádné a tak dál plynu světem a situacemi a vyllučuji (mimo jiných věcí) i nekonečná kvanta potencialit, jednu pěkně po druhé a to současně v jeden moment a pak další atd (někdy si myslím, že nikdo nedokázal vyloučit tolik potencialit co já, i když vím, že se to nedá poměřovat). Takže v zásadě normálně, a co ty?

ju, zmeny, a velmi pozoruhodne a chvalihodne. sem ti chtel pochvalit tvuj soucany textiq a vidim, ze to snad ani neni treba (zase abys nezpychl;). Ale ne, stejne ti to musim pochvalit, ovsem hledej za tim spis muj egoismus, anzto sem v tom nasel sebe dost (i kdyz mi to misty prijde neuzitecne paranoidni)(ale ty neni nikdy dost). jak se jmenuje fobie z nedostatku fobii?

Hele Honziku, jak jsi udělal tu debatu, ja to furt nemuzu nastavit, dik Rosta

jeeee... dekuju! to je jak pohlazeni na dusi... starej... no... ted je mi kolem dvaceti plus minus. cim dal vic roku a porad to stejny. moc nepisu, ale mam doma baliky fotek, ktery chci dat na web.. teda chci tim rict, ze zrovna nevyhledavam komunikaci ted... par mesicu uplnyho ticha a (skoro) samoty. myslim, ze se mi rovnat muze kazdej, teda ze kazdej kdo neco chce a de za tim, tak toho dosahne... bduu rad kdyz mi nechate odkazy na svoje weci, rad se na ne podivam... a hlavne tvorte!

Asi ahoj...Já,no,dostala jsem se k Tobě na stránky o Keltech.Přiznávám,bylo to kvůli škole,ale opravdu moc mě potěšilo,jakou práci a vědomosti máš(te).Fakt,jsem nadšená.Výborný věci.Já nejsem ještě asi dostatečně stará,abych něco takového dokázala rovnat,ale opravdu můj obdiv je Tvůj.Měj se krásně,a malou múzu stále po kapse...Andree

Ahoj! No jak začít, přečetla jsem si jednu povídku a přemýšlela jsem, jestli opravdu píšeš vše tak jak to ve své momentální náladě cítíš a nebo je to vážně spíše "povídka". Máš zajímavou stránku, jsem teprve na začátku a pomalu se prokousávám dál:-) Narazila jsem na ni úplně náhodou a tvůj styl psaní mě úplně vytrhl z mého momentálního pracovního procesu, což je dobře:-)) Píšeš zvláštně zajímavě, jak si vlastně starý, nevím, jestli jsi to tam někde psal, ale asi jsem se k tomu ještě nedostala. V té povídce, kterou jsem si přečetla, jsi psal hodně o rodičích, něco mi to připomnělo... L*

Ahoj Kangaroo. Píšu kvůli tomu táboru v Nižboru a Keltech. Dám ti vědět kdy by si mohl přijet. Možná bych ale potřeboval ještě třeba telefon na upřesnění. Můžeš ho napsat na můj mail. Těš se snad to vyjde.

Je to fajn!

Jupííí! Ještě doladit grafiku....

Pokus jestli to funguje, vůbec....