.
-
CESTA
- -
  Honza Burian
- - -






















Cestu tvoří
kroky.








Zvuk vody.
Rok končí.
Záchod protéká.














I šedivý den
má spoustu odstínů.


Štědrý den
šedivý jako kámen
hřeji ho v dlaních
Loretánské zvony
vánoční charita
„Máte tlusté svetry a dámské spodní prádlo?“		 Sníh přikryl bláto
vločky bílých okamžiků
namo tassa bhagavato



















-

Na listech šalvěje
zmrzlá rosa
rozpustí se v čaji.


vánoční pohádky
zázraky dětství
hajdom hajdom tydlidom

24.12.2014

-

Na chvíli jsem se zastavil
a mávám obloze
plné modrošedých varhánků.

















-

Stejný vítr
žene suché listí
i nekonečné mraky.

Poprvé v životě mne napadlo,
že neznámí lidé,
se kterými jedu v tramvaji,
jsou moji bratři a sestry.


Poloviční nahý měsíc.
Sám uprostřed mrazivého nebe.

-

V podzimní mlze
pomalu mizí
vzpomínky.













Na mostě přes Vltavu
fouká tak silný vítr,
že odn ší p sm nka		 Zády k záři města
hledám hvězdy.

nízké zimní slunce
chvíli se schovává za stromy
chvíli oslepuje
Uprostřed zimní noci
volá sova
do nekonečného hluku města		 Pod zářícími mraky
na okraji města
vyjí vlci
ze ZOO.

Sám
na noční cestě.
Ostré body města
skrze stromy. 		Zmítá se
ve větvích plastový sáček.
Letošní leden je velmi teplý.











Přívozem přes Vltavu.
Neodolal jsem a pohladil
lesklou kůži vodního draka.

-

Neděle:
donesl jsem dřevo,
uvařil oběd
a umyl nádobí.


Noční cesta.
Do zmrzlého bláta
klade měsíc stíny stromů.

Na mrazivé noční řece
v  oblacích páry
bílá labuť.











Pohyby lidí v metru
připomínají trávu na louce
v poryvech slabého větru		 Nad ulicí se vznáší
tramvajové dráty
a ptáci.


-

Dívám se z výšky na ulici.
Zkouším číst písmo
vysychajících kaluží.

Mrazivá noc.
Hvězdy tiše naslouchají,
jak v dálce duní vlak.

Leť racku,
výš, mnohem výš,
než si myslíš,
že bys mohl dolétnout.












-

Stydí se za rohem
odstavená
červená tramvaj

Obloha má pomalou barvu ...

V tajícím sněhu,
po rozblácené cestě,
nepospíchám mezi lidi.

-

Mraky odrážejí
světlo města
probleskuje skrze stromy





Květy
se nestarají,
že neznám jejich jména.










Rozběhl jsem se proti městu ...


Za oknem
se občas mihne
osamělá vločka.
-

Běžím mrazivou nocí,
s každým nádechem se mi do plic zabodávají hvězdy.
Měsíc ubývá.



V  údolí
spolu se milují
mlha a tma.

Noční lípy
voní tichým srdcem.


Okno je zavřené
mraky i hluk
zůstaly venku
 Na obloze plují
vedle sebe
bílé i černé mraky






Čůrám
úzkost dolů z verandy
.
.
.



-

Vločky tančí samy
až se dotknou
ulpí na sobě
dokud neroztají

Jaro teče jako vodopád
a my kapky tříště,
o které se opírá duha.
Jedu z dálky,
potkávám stále stejně jiné mraky

-


Mraky
přikrývají vás taky

 Okno rámuje
oblohu každý den jinak
stačí být tiše











Mraky mlčí,
voda proudí, květy kvetou,
hory a lidé následují ptáky a letí s nimi.
-

skutečnost dýchá
stačí být zticha
a přitisknout k ní tvář

Okvětí rozesetá po trávě
stromy spolu hrají zelené domino
na každém dílku nekonečno
Strkám čumák do květů
prsty ve vlhké hlíně
olizuji kapky na větvích
miluji se s jarem

Déšť venku šumí
mysl se do ticha ztlumí

-















prší
všechno šumí
chlad se uvnitř chvěje
krásně živě

Na cestě domů,
první třešně a šípkové květy

-
Slunce teď svítí skrz větve, okno, zornice, nervy, vědomí
skrznaskrz
 Vidění zelených tvarů
míhání, pojmenovávání
stromy, listy, tráva
 V údolí šumí potok.
Za oknem pleská déšť.
Na obloze hučí letadlo.
 Ve ztracených zahradách
dozrály meruňky.
V ústech sladká trpkost
posledních višní.
Na kůži
šípkové ornamenty.













V dešti.
Na kolenou v mokré trávě
sbírám jablka.
Přes měsíc černá stuha
hvězdy nejsou vidět
jen letadlo na mne mrká		 Noční lípy
voní tichým srdcem.		 Snídám třešně přímo na stromě.
Dnes není takové vedro jako včera.
Pod stromem se minuly dvě běžící ženy.
Opravdu musí mít všechno smysl?




Stromy
otevírají svou náruč obloze
v každém počasí

-

Unavený z putování,
stojím ve tmě
plné světlušek.







O čem si asi šeptají
stulené v objetí
tlející listy.		 Mlha,
bláto,
déšť,
zadní dvůr podzimu.




Chytil jsem komára do dlaně
a odnesl ho ke dveřím.
Ať si letí.

-



Na Vyšehradě
lidé v pohanském Kruhu
snad se z toho bohové
neosypou

-
Ležím v lese,
slunce zapadá,
včera jsem dělal večeři já, dnes někdo jiný.










Vločky
padají na kočky.

-		 Na zahradě se mi válí
velký
tající
dalmatin
 Čtyři srnky
na zasněžené zahradě

Chytil jsem jiného komára do dlaně
a odnesl ho ke dveřím.
Neletěl, spadl a zmrzačeně se ploužil.
Mám ho zabít, aby se netrápil?
Šmouha na dlani.



Na zaniklém hřbitově
mrtví, živí
a lilie
 Po děšti
září svět za okny lokálky.
Těším se, až potkám světlušky











Sněhová vánice
oheň v kamnech
vyšel jsem pro dřevo
a vrátil se sněhulák
-
Vločky
letmé jako vzpomínky


Kdo nás to chytá do dlaně?
















Lampa, čaj a já
jediné teplé věci
v zimním domku




.




















Doma
v  teple u kamen,
dočetl jsem Issovi haiku.

.
























.
























.































Pozdní léto
pozdní odpoledne
kaplička zarostlá kopřivami

-

















Kap kap
barevné kapky
 auta pod semaforem




Rudé jeřabiny
spadlé na lesní cestě
ještě jsme spolu
















Deštivé ráno
po párty venku na stole
zmoklé nádobí
Kapky do ohně
kapky ve vlasech
kapky lidí kolem


Ranní slunce na lesní cestě
chodím od stínu ke stínu
















Mraky plují skrz okno
řeka teče skrze větve stromů
všechno je jak má být

-




Chleba, cibule a čaj
ohřátý nad ohněm,
ze stromů kape druhý déšt na plachtu, pod kterou spíme
 Po práci
lidé ve stínu
luční vůně 		Klid, louka
plné břicho
smutek tiše plyne
















Vlak letí letní
nocí tvář měsíce
protínají vrásky
elektrických drátů

-		 Sedím u šálku čaje
po celém dni s lidmi
je ještě příliš horký
aby se dal pít.

-






















Starý deštník ze Sri Lanky
tancuji s ním i na českém dešti. 		Staré kostelní varhany,
beru z nich píšťalu,
vysypu kousky malty
a ... 		Krajíc s máslem
rozmoklý na chodníku,
déšť ve městě.

-

 Našel jsem na zahradě ježka, nehýbá se, ale dýchá.

-

 .. a když se vracím z procházky, kdo to tam haraší v křoví? Inu ježek. Vůbec se nebojí a dupe si to ke mě, natahuje čumáček, jen jen se dotknout a pak pokračuje k lesu. 























Vracím se do prázdného domu.
V srdci není smutek.

-


Mám radost
že jsem dnes dvěma lidem mohl pomoci


















Ve ztracené zahradě
nekonečně teče voda z prasklé trubky.
Kapsy plné brosvkví.

-






















Ranní jinovatka
zahradní sprcha
pára stoupá z nahé kůže

-







Tramvaj mizí v zimní šedi.
Ulice se roztekla.

-
















Přináším malý dárek tepla
do malé zahradní svatyně
Sakra! Málo
toaleťáku.







špína i krása do nich teče
a mají stále stejnou barvu
oči



























































































































































































































































































































































































































Čtenář
prožívá
čtené





















Slova
právě oslovující
kde jsou?
Co dělá mysl
právě teť ?





















Píšu haiku
právě pro toto
místečko
















































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































without aversion
pain flows like honey




































































ztracená
 nepoužívaná
 blátivá
hladím cestu
 krok za krokem
neboj, já tě mám rád