Jozef Karika, Necronomicon

(Zóny stínu, nakladatelství Vodnář Praha 2005)

© Copyright Jozef Karika®

Autor následujícího textu je Jozef Karika, tento text je selektivně použit z jeho knihy Zóny stínu, kterou v roce 2005 vydalo nakladatelství Vodnář. Tento text je zde použít s výhradním svolením autora a všechna práva jsou vyhrazena. © Josef Karika 2005, Zóny Stínu ™

Abychom předešli zbytečným diskusím poznamenejme hned úvodem, že spor o autenticitu Necronomiconu a Lovecraftových mýtů nepovažujeme za důležitý a přikláníme se k postmodernímu přístupu chaos-magie objasňovaném P. Hinem: „Na rozdíl od množství magických systémů, které jsou všechny založeny na určité mýtické nebo historicky odvozené minulosti (jako Atlantida, Lemurie, Albion, atd.), chaos-magie se volně inspiruje science-fiction, kvantovou fyzikou a čímkoliv jiným, co si její praktici zvolí. Spíše než se pokoušet obnovit a udržovat tradici vedoucí nazpět do minulosti (a k bývalé slávě), je chaos-magie přístupem umožňujícím jedinci využít cokoliv, co považuje za vhodné jako dočasnou víru, nebo systém symbolů. To, na čem záleží, je výsledek jaký získáte, ne ‚autenticita' použitého systému.“ ([115], 10).

Stejně tak A. Hulse o obou verzích Necronomiconu tvrdí: „Z těchto dvou verzí knihy Necronomicon se odvíjí nová magická tradice, obohacená novými mocnými jmény, která se zakládají na hierarchii kosmických sil, jež předcházely starověkým bohům a bohyním Babylonu a Sumeru. Ať už je to celé vymyšlené, nebo ne a skutečný Necronomicon samozřejmě nikdy neexistoval vně Lovecraftovy imaginace, přesto jsou obě tato díla, totiž Necronomicon a Crowleyho magické texty, základními texty moderní magie. Budoucí generace mágů budou považovat obě tyto tradice za skutečné a autentické magické učení minulosti asi tak, jako my dnes nahlížíme dílo Deeovo, Agrippovo a mnoha dalších.“ ([121], 94). V zásadě tedy může být jakýkoliv "vymyšlený" koncept cennější, než historicky autentický systém, ukáže-li se v individuální magické praxi jako efektivnější stimulans víry 1.

Korespondence Prastarých a Lovecraftových zón se sefirami Stromu života podle K. Granta:

Praktik může navazování komunikace s Prastarými započít skrze jejich velekněze - „pána vodní propasti“ - Cthulhu, snícího v podmořském městě R´lyeh. Cthulhu dokáže stimulovat lidskou snovou aktivitu do forem, ve kterých dochází ke zhlídnutí gigantických bizarních měst Prastarých; později k vizím samotných Prastarých a komunikaci s nimi. K navazování snového kontaktu s Cthulhu může mág využít metody sigilární magie, postupy snění nebo bdělého snění. Efektivním je Lovecraftovo zaklínadlo uctívačů kultu Cthulhu, nesoucí nelidský původ: Ph`nglui mglw`nafh Cthulhu R`lyeh wgah`nagl fhtagn.

Toto zaklínadlo je vhodné opakovat před usnutím spolu s dynamizovaným přáním navázání kontaktu. Kromě vizí nelidsky působících skulptur a monumentálních budov je prvním znakem blížícího se setkání s Prastarými výskyt tzv. zvědů (Castaneda) v mágových snech a to ve formě šoggotů - slizkých proměnlivých „organických“ mas, nesoucích nejčastěji chobotnicovité prvky. 2

Pro tvorbu základních rituálů a magických postupů s Prastarými vypracoval fráter Tenebrous základní korespondenční síť.

V následujících tabulkách přihlížíme k sumero-babylónské verzi Necronomiconu.

Základní korespondence:

Živlové korespondence:

Zodiakální korespondence:

Klifotické korespondence 50-ti Mardukových jmen 3:

Podle Necronomiconu může kněz těchto 50 božích jmen využívat až poté, co vystoupí po „žebříku světel“ do „posvátného města“. Tento výstup můžeme chápat jako zdolání 22 stezek/tunelů Stromu. Podnětným experimentem může být v tomto případě skloubení 50-ti božích jmen Necronomiconu (+22 jeho božstev korespondujících s 22 stezkami Stromu) a 72 merkurských protigéniů, v kabale chápaných jako 72 protipólů „božích přívlastků“.