1

ENÚMA ELIŠ

BABYLÓNSKÝ EPOS O STVOŘENÍ SVĚTA

Integrální text babylónského eposu „Enúma eliš“ je výsledkem stoleté mravenčí práce četných odborníků

asyriologů z mnoha zemí Evropy i Ameriky. (První částečná textová publikace pochází z roku 1876.) Četné

fragmenty, z nichž je sestaven (nejstarší se datuje na počátek 10. st. před n. l.), pocházejí z různých lokalit

roztroušených po celém území Mezopotámie. Především z Ninive, města, v němž asyrský panovník

Aššurbanipal založil a vybudoval svou knihovnu, dále z Aššuru, Kiše a konečně i ze Sultantepe, pahorku

ležícího na jihovýchod od tureckého města Urfy, kde byla v padesátých letech anglo-tureckou expedicí

nalezena soukromá knihovna klínopisných tabulek s texty literárního obsahu; mezi jinými i tabulky s textem

tohoto eposu. Vzdor velkému množství materiálu jsou však v textu ještě určité mezery.

Z knihy Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách

vydané v Odeonu, Praha 1977

Abeles

I. tabulka

Když nahoře nebesa nebyla pojmenována,

dole země jménem nebyla zvána,

tu prastarý Apsú, jejich zploditel,

a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva,

5

své vody smísili dohromady.

Nevynořily se pastviny, rákosové houští nebylo vidět.

Když žádný bůh se ještě neobjevil,

jménem nebyl nazván, osud žádnému nebyl určen,

tu z jejich lůna bohové byli stvořeni.

10

Lachmu a Lachamu se objevili a jménem byli nazváni.

Dříve než vyrostli a stali se silnými,

Anšar a Kišar byli stvořeni, mocnější než oni.

Dny se množily, léta narůstala.

Anu, jejich syn, svým rodičům byl roven,

15

Anšar svého prvorozence Ana sobě rovným učinil,

Anu k obrazu svému Nudimmuda zplodil,

a on, Nudimmud, svých otců byl vládcem.

Bystrý, moudrý, silných paží,

mnohem mocnější než jeho děd Anšar,

20

neměl rovného mezi bohy, svými druhy.

Spolčili se bohové, druzi,

rušili Tiámatu, neklidně pobíhali.

Rozbouřili její nitro

a hlukem svým děsili bohy v příbytcích nebeských,