Buddhismus
1) Tři velké buddhistické tradice, „neúplnost“ buddhismu, bohové a bůh v buddhismu
Buddhismus je cesta k duchovnímu prozření. Vznikl 500 let před naším letopočtem a jeho zakladatelem je Siddhárta Gautama. Vznikl v Indii a později se rozšířil po celé Asii. Dnes je buddhismus většinovým náboženstvím v Japonsku, Tibetu, Laosu, Myanmaru (dřívější Barma), Singapuru, Šrí Lance, Tchaj-wanu, Tahjsku, Kambodže, Vietnamu a dokonce i v Číně (ačkoliv je atheistická, velká část obyvatel vyznává buddhismus).
Je otázkou zda je buddhismus náboženstvím či filosofií => buddhismus je rozsáhlá filosoficko-náboženská tradice
Tři velké tradice buddhismu:
a) héraváda (starší nauka) - jižní tradice - Thajsko, Barma, Laos, Šrí Lanka, Kambodža, učení je zachováno v jazyce PÁLA, 125 miliónů příznivců. Je nazývána jako NINAJÁNA (nižší vůz)
b) mahajána (velký vůz) - východní tradice - Čína, Korea, Vietnam, písmo v čínštině, spoluexistoval s taoismem a konfucianismem, 500 miliónů příznivců
c) vadžajána - severní tradice - Tibet, Mongolsko, část Číny, část Nepálu, část Ruska, velmi důležitý pro buddhismus, má nezávislou filosofii, je nazýván lamaismem (buddha mnich) x je to chybný název, 10 - 20 miliónů příznivců
Neúplnost buddhismu spočívá v jeho koexistenci s jinými náboženstvími => čistý buddhismus nikdy neexistoval. Rozšiřoval se bez výbojů, v klidu. Buddha učil vědomě jen důležité věci, nedůležité věci vyškrtával (vyloučil vše, co na cestě k poznání nepomáhá a tím vybavil nauku vyvážeností, vyhnul se dogmatům, adaptoval se)
Kléša - něco, co člověka trápí, trýzní - je nutné zbavit se nečistoty mysli a vysvobodit se tak z koloběhu života - sansáry
Úloha boha v buddhismu - sám buddhismus nic proti bohům nemá. Věří, že i bohové se podrobují koloběhu sansáry. To, že se stali bohové bohy je zapříčiněno jejich karmou z minulých životů. Když bůh zemře, může se narodit zase jako člověk, zvíře, květina, atd.
Magie, astrologie, atd. nehrají žádnou roli v buddhismu x sám buddhismus se proti nim nestaví
1) Historický Buddha
Buddha Gautama žil a zemřel v severní Indii. Pocházel z kmene Šákjú => oženil se, ale pak přišla existencionální krize => opouští domov a stává se z něho toulavý asketa, který hledal pravdu. Brzy překonal své učitele, ale bys stále nespokojený => zřekl se askeze, protože nikam nevede a vydal se na tzv. STŘEDNÍ CESTU => dosáhl cíle - probuzení (bádhi) a duhkha - nejvyšší porozumění povaze strasti, příčinně, zániku a cestě => ve 35ti letech dosáhl titulu Buddha, vyučoval 4 vznešeným pravdám, umírá v 80to letech, jeho žáci pálí tělo. Po Buddhově smrti zůstala velká organizovaná skupina - sangha
Zachovalo se velmi málo informací o Buddhovi.
Buddha znamená probuzený. My spíme, nevíme jak se věci mají, a proto trpíme. Buddhové učí jak se vymanit z koloběhu sansáry, učí soucítění k ostatním bytostem. Buddha sám ze sansáry vyvázl (dobré činy v minulých životek + snaha o dokonalost)
Život Buddhy nelze rozdělit na život a mýtus, je lepší nechat vyprávět příběh sám, aby se z toho nevytratilo jádro sdělení budd. žáků. Už to není příběh jakéhosi jedince, ale je to příběh buddhistické cesty ukazující jak se zbavit strasti.
Buddhismus klade velký důraz na to, že Buddha byl člověk. Jeho žáci brali svého učitele jako mýtickou bytost - boha, vyloučili historicismus. Vysvobození lze dosáhnout JEN ve sféře člověka!!!
Vysvobození spočívá ve zbavení se kléšy (nečistoty mysli) - chtivost, nenávist, zaslepení => dosažení NIRVÁNY - vyhasnutí kléš
Ašáva - zakalená mysl
Samjaksambuddha - plně a dokonale probuzený
Madhamapratipád - střední cesta, kterou se vydal Buddha
Buddhovo učení - strast - pomíjivost - nejáství střední cesty uskutečňující se přeměnou mysli, praxe dharmy, porozumět jí, je to pravda o věcech, nezávislá na čase a místě.
Buddha sám nic nenapsal, většina rozprav ústně => sútra
Dharma - pravda, řád, zákon - jakákoliv ušlechtilá aktivita těla či mysli, představuje Dharmu.
dharma - udržet, udržovat - Všechny předměty tohoto světa, které mají svou definovatelnou identitu se nazývají dharmy
Buddhismus je o praxi, jde o přeměnu mysli.
Tradice toulavého asketismu - ŠRAMANA (= usilovat, člověk usilující)
- duhka charakterizuje lidskou zkušenost, nalezení štěstí spočívá ve vydání se světu. Muži se vzdávali společenské role a byli závislí na almužnách => velmi rozšířené v Buddhově době
- utrpení charakterizuje lidskou zkušenost, nalezení štěstí, opustit utrpení znamená vzdát se světa
Tři druhy aktivit:
1) pěstování askeze - sebeumrtvování, půst, nahota
2) pěstování meditační a koncentrační techniky - změna stavu vědomí => větší poznatky o světě
3) vyvozování filosofických závěrů
Literatura za Buddhovy doby
Buddha žil na konci védské doby (véd - tradovala se ústně sanskrtským jazykem)
Véda - posvátné vědění o nejvyšším Poznání
Šruli - to, co bylo slyšeno, posvátné védské texty uslyšeli Kšijové a byli jimi inspirování ve stavu hluboké meditace. Tyto védské texty - šruti jsou věčné texty a měli je uchovávat bráhmani
Kalpa - věky, posvátné texty dojdou do stavu, kdy jsou zapomenuty => poté jsou znovu objeveny
Bráhmani - vrstva kněží, kteří šruti předávali a uchovávali, dědičná funkce, možnost ztratit status bráhmana nevhodným chováním
„Védy jsou autoritativní.“ => ale později tvrzení „Vše autoritativní je ve védách.“
Buddha popíral védy jako nejvyšší pravdy, taktéž popíral i bráhmany.
Védská literatura má 3 vrstvy:
1) Pthanavéd - 4 veršované sbírky - Ravéd (nejdůležitější obětní píseň, obracející se k Bohům), Samavéd (melodická sbírka písní, doprovázející Ravéd), Atharnavéd (sbírka zaklínání bohů), Jadžurvéd (soubor obětnických formulí, tzv. mantry)
2) Bráhmany - popis způsobu provádění oběti
3) Upanišady - základ indické filosofie, tzv. védanta = konec vědění
Datování véd:
1) 1500 - 1000. stol. Př. N. l. - vytvořena většina sanhity
2) 1000 - 500. stol. Př. N. l. - tvoří se bráhmany a upanišady => Brhadáranjaka, Čhandodranjaka =>nejstarší a nejdůležitější upanišady
Árijské kočovné kmeny pronikaly směrem na jih, mluvily védským sanskrtem, příslušníci kmenů nazýváni Arijové - předchůdci lidé mluvící sanskrtem, patriarchální společnost, uctívali oheň - agni - bůh ohně. Po vstupu do Indie si podrobovali místní kmeny => přijímali od nich určité prvky a jazyk => došlo k smíšení => specifická indická kultura
Později se usídlili v pobřeží Gangy a Jamuny
2) Čtyři vznešené pravdy
Buddhova nauka řeší problém duhkha (strast, utrpení) a její odstranění => vyjádřeno ve 4 vznešených pravdách. Tyto pravdy Buddha pronesl na poutním místě Sárnáth (ve své první rozpravě) těsně po dosažení probuzení. Tato nauka je realistická a ukazuje nám cestu k dokonalé svobodě, štěstí, neboť utrpení je skutečné. Výchozím bodem je přání odstranit utrpení. I ty největší meditační stavy podléhají změně.
Člověk se skládá z pěti složek (skandha) - tělesnost, cítění, mentální sklony, vnímání, uvědomování => Buddha odpovídá na otázku týkající se člověka jako bytosti, popírá teorii JÁ - teorii duše
JAD ANITJAM TAD DUHKAM - (Co) je nestálé, je strastné.
Čtyři vznešené pravdy:
1) O povaze strasti
2) O vzniku, příčině strasti
3) O odstranění strasti
4) O cestě vedoucí k odstranění strasti: osmidílná cesta - pravý názor, rozhodnutí, řeč (pravdivá, bezelstná, přesná, laskavá), bdělost, život(žít tiše a mravně), soustředění(pravé snažení, bdělost, pozornost), jednání(chovat se vhodně), pohroužení
? podobné lékařskému postupu - Buddha lékař lidstva
1. VZ O povaze strasti
Duhkha - strasti
Tři druhy utrpení:
1) DUHKHA DUHKHA - strasti, strasti - běžná strast (bolest zubů)
2) VIPARINÁMA DUHKHA - strast změny - všechny věci jsou nestálé, vše se mění, nestálost je všudypřítomná (základní rovina)
3) SANKHÁRA DUHKHA - strast podmínek - vše se mění => nejistota, nestálé podmínky, nikdy se nemůžeme cítit bezpečně
Utrpení je aktem veškeré existence, samy bytosti musí vzít odpovědnost za své utrpení a pak mají šanci se utrpení zbavit
? různé druhy štěstí, které jsou obsaženy ve strastech - i největší štěstí (meditace) jsou nestálé!
1) prožitek, uspokojení, sladkost
2) nespokojenost, neštěstí, zlo
3) vyjití, vysvobození, svoboda
2. VP O vzniku a příčině strasti
4 druhy připoutání
1) k předmětům smyslových tužeb
2) k určitým názorům
3) k příkazům a slibům
4) k JÁ (átmanu) - nejsme schopni reflektovat, zda je nauka pravdivá
Žízeň (tršná) nemůže bát nikdy ukojena, jde o ulpívání => zdroj strasti, ulpívání je záležitost mysli a srdce (může být přeměněno meditací)
Vznik a působení žízně má 2 způsoby vysvětlení
a) smysly jsou vyvolávány pocity vyvolávající touhu
b) falešná představa a hledání JÁ
Tři základní nečistoty mysli (kléša): chtivost, nenávist, poblouznění = zaslepenost = nevědění
3. VP O odstranění strasti
K zániku strasti dochází v momentě, kdy dojde odpoutání se od kléšy, jde o proces uhašení ohně - tento pocit zažil buddha v okamžiku probuzení
5. století n.l. myslitel Buddhaghosan navrhuje termín odpoutání se od kléšy
Nirvána - cíl Buddhovy cesty, povaha nirvány je mimo logiku a jakýkoliv popis
2. druhy (stupně) nirvány:
1) se zbytkem podmíněnosti (sóphadišešanirvána) - dosaženo za života
2) beze zbytku podmíněnosti (nirupadhišéšanirvána) - probuzení v okamžiku smrti
„Toto je v pravdě mír, to nejvyšší - úplným vyhasnutím žízně ….“
4. VP O cestě vedoucí k odstranění strasti
8 částí stezky se rozděluje do 3 skupin
1) šílá - ctnost
2) samádhi - rozjímání
3) pradžná - poznání (pravý názor a pravé rozhodnutí - rozhodnutí, že člověk bude rozvíjet soucítění a přátelství)
SMRTI - bdělost, pozornost mezi věcmi, bdělost uvědomující si předmět, bdělost tíhnoucí k poznání jak se věci mají
4 stupně pohroužení:
1) ztišení, ovládnutí a přemýšlení, rozvažování - stav naplněný radostí a blahem
2) jednobodová mysl - stav vnitřního zklidnění
3) zbavení rušivých vjemů mysli - pocit blaha
4) čistá bdělost => dosahuje se vyrovnanosti - stav odchodu radosti, blaha, strastí => zůstává čistý klid
4) Nauka o an-átmanu
Nauka o an-átmanu je specifická nauka buddhismu. Ostatní náboženství hledají něco stálého - podstatu velkých změn =>ÁTMAN nebo také BRAHMA x buddhisté tvrdí, že taková věc neexistuje, protože hledáním stálého se člověk připoutává. Buddhismus říká: „ Jsme kauzálně podmíněný tok psychofyzických faktorů“
SLOŽKY PSYCHOFYZICKÝCH FAKTORŮ:
Tělesnost - rúpa - 5 smyslových orgánů + 6 smysl
Pociťování - védána - přímá reakce na podněty
- příjemné, nepříjemné, neutrální
- 6 druhů pociťování
Vnímání - sandžna - rozpoznání, jsou-li podněty fyzické, mentální, je 6 druhů vnímání
Mentální složky - sanskára - vůle, vlohy, předsudky, názory, tendence, záměr
Uvědomování - vidžnána - nás jako myslících subjektů prostřednictvím 5ti smyslů a mysli
? tzv. skandhy, nemohou existovat bez sebe, po smrti se rozdělí a při znovuzrozování se opět spojí na základě karmy, složky se skládají z dharem (zauzleniny karmického stavu)
Upanišady se ptají, komu patří podstata člověka
Átman pro ranné upanišady znamená tajemnou, neuchopitelnou entitu, to, co je v nás nesmrtelné, neměnná konstanta, nepodléhající žádným zkušenostem, je mimo veškeré utrpení, je tím, čím ve skutečnosti jsme.
ÁTMAN =BRAHMA
Buddha odmítal átman a 5 složek, protože jsou pomíjivé => složky se po smrti rozpojují a tím zaniká vědomí, pocit jáství, který na základě karmy vzniká nově => Buddha přináší nauku o AN-ÁTMANU (ne-já) - neexistuje žádné stálé JÁ
5 složek je pomíjivých a tudíž strastných => vyvrácení čhanghovyupanišady, která říká opak
Pro ranné upanišady je átman nezničitelný, je mimo dosah utrpení, je totožný s vesmírným základem a pokud prohlédneme, zbavíme se utrpení
Rozprava o roztočení kola dharmy - pravdou je, že neexistuje stálé já
Rozprava Anattakhanasutra
? nejdůležitější rozpravy
Alagdumavasutra (dumava = vodní had) - rozprava o podobenství vodních hadů - Buddha zde odmítá ztotožnění bráhmanu a átmanem
Důvody odmítání JÁ - já je nezachytitelné(jak tedy mohu zjistit, že někdo JÁ je?), je proměnné, je smrtelné = strastné
Buddhismus se vyznačuje kritickou analýzou, redukuje to do složek: co je(jak se nám věci jeví) a co skutečně existuje
Buddhismus rozlišuje mezi těmito pravdami:
1) pravda konveční (Sanvrtisathia) - jak se věci javí
2) pravda nejvyšší (Paramathasathia) - jak věci ve skutečnosti jsou
Meditace: 1) utišení
2) vhledu
pratétjasamutpjáda - 12cti článkový řetězec vznikání a zanikání. Vznikání a zanikání je součást příčin a následků. Smrt není přerušení kauzálních spojitostí, ale je to pouze nové karmické zauzlení.
5) Abhidharma (vyšší, další nauka)
1) soubor knih považovaných za slovo Buddhovo - Pět košů (pitaka)
2) myšlenkový výklad, komentář
Literatura Abhidharmy vznikla z technických termínů MÁTRKY - slouží jako mnemotechnické pomůcky výkladu buddhistických praktik
Abhidharmapitaka - koš vyšších nauk
? théraváda - nauka starších (složena v sanskrtu, dnes jen v čínštině)
? sarvéschavádá
Filosofie abhidharmy - systematické uspořádání, vyjasnění Buddhovy nauky zachycené v sútrách. Základem je seznam dharem, základních kamenů naší každodenní reality. Záměrem bylo analyzovat celek, rozložit věci tak, až dále rozložit nejdou. Analýza zkoumání probíhá prakticky v meditaci vhledu. Dharmy jsou okamžité, příčinné na základě kauzality. Každá je jedinečná, nestálá. Dharmy jsou mentální stavební kameny světa,nejmenší kousky. Tělesnost tvoří 10 dharem.
Texty Abhidharmy říkají, jak to doopravdy je
? texty bez interpretace (átha)
? texty s interpretací (nejátha)
Veškerá zkušenost je interpretována do dharem (théravádová abhidharma - 82 dharem - 81 nepodmíněných dharem a 1 podmíněná - dharma nirvány)
Abhidharma sarvastivády:
- základem pro buddhistickou filosofii
- rozsáhlý komentář Abhidharmakóša. Pojem jsoucen jaká ve skutečnosti jsou
- Dharmy - nejvyšší pravdy nazývají konvenční pravdou
- Rozkládají jsoucna na 12 dharem s psychickými kvalitami (vztahy)
- Základní jsoucna - dravijasat, složená jsoucna - pradžnaphasat
Svabháva - vlastní bytí základní jsoucna mají, ale složená jsoucna vlastní bytí nemají
Shrnutí: Dharmy jsou osamostatnělé kvality, není za nimi ani hmota ani duch, pomíjivé mentální události
Mahajána kritizuje Sarvastivády za jejich nazírání prázdnoty - šunjata, nemá vlastní bytí
- správné zkoumání, rozlišování a rozpoznání dharem je nutné k utišení mysli. Je spojeno úzce s buddhistickou meditací vhledu - nazírá vzniku a zániku pocitů a tím si uvědomuje pomíjivost => zbavení ulpívání na všech věcech v universu, vykořeňuje tužby, kléšy v mysli
- každá dharma má své vlastní bytí svábhavu, i když jsou nestálé, přesto existují
- vlastní dharma existuje, ale nemá svou účinnost, až ve vzniku a zániku
- uvědomování vzniká na základě předmětu
Abhidharma je prezentována formou redukce, motivem je přání odpoutat se.
Buddhismus se vyznačuje kritickou analýzou, redukuje to do složek: co je(jak se nám věci jeví) a co skutečně existuje
Buddhismus rozlišuje mezi těmito pravdami:
3) pravda konveční (Sanvrtisathia) - jak se věci javí
4) pravda nejvyšší (Paramathasathia) - jak věci ve skutečnosti jsou
Nágardžuna
- učení neobyčejně komplikované
- roztočil podruhé kolo života po Buddhovi
- 2. století před naším letopočtem, kritika sarvastivády
6) Buddhistická obec (sangha)
= buddhistická obec založená Buddhou, vznikla na podnět toulavých asketů - šramanů usilujících o poznání, první obyvatele sanghy tvořili první učitelé Buddhy, které Buddha opustil. Šramané se vzdávali života (např. hospodáře) ve prospěch života mnicha (bhikšu), zřekli se světa a odešli do bezdomoví byli závislí na materiálnu. Asketové jsou závislí na štědrosti ostatních lidí (ten, kdo dává dar, je obdarován tím, že onen dar mohl dát)
TRIRATNA = 3 klenoty pro buddhisty (pod ochranou těchto tří klenotů se vydává buddhista na cestu) - Budddha, dharma, sangha - poskytují útočiště buddhistům, při recitování formulí, přihlášení se k buddhismu, očišťování mysli od chtivosti, nenávisti a zaslepenosti
Přijímání útočiště => obřad (pojem útočiště neznačí ukrývat se před něčím, ale něco, čemu lze důvěřovat)
Smysl života buddhistů spočívá v opěvování tří klenotů a vyhýbání se kléš. „Ničit zlo, pěstovat dobro a očišťovat vlastní mysl.“
- sangha je předpokladem trvání buddhismu
- nemá vůdce, autorita spočívá na souhlasu rady starších (letité zkušenosti)
- existovala více jak 2000 let a přežila => struktura vinaja byla pevná, zabránila rozadu a byla flexibilní
- sangha regulovala život komunity toulavých mnichů ( viz. žebrání o jídlo) a byla závislá na laické veřejnosti
Nejranější buddhistické texty tvrdí, že probuzení může dosáhnout i laik.
Théravádové texty tvrdí, že probuzení laika je jen vyjímkou, člověk se musí stát mnichem a být přijat do sanghy
Buddhovy následovníci tvoří dvě skupiny:
? toulaví aketové
? laici - ti, co dávají dary, studují texty x žijí normálním životem
Buddhistické texty hovoří o 4 shromáždění: laici, laičky, mnišky, mnichové => tvoří ušlechtilou sanghu
Přítomnost mnichů a mnišek byla ve společnosti považována za velmi pozitivní
VINAJAPITAKA - „něco, čím je člověk odveden od utrpení“
- zde jsou popsána pravidla pro přijetí do sanghy a pravidla pro život toulavých asketů
Vinajapitaka má 3 verze:
1) JV Asie (Srí Lanka) - théravádová
2) V Asie (Čína, Japonsko) - dharmapitakavinaja
3) S Asie (Tibet, Mongolsko) - múlásarvashiváda
Vinajapitaka má dvě části:
1) prátmókša - pravidla pro život mnichů a mnišek a) théraváda (227 pravidel)
b) dharmapitaka (250 pravidel)
c) múlásarvashiváda (258 pravidel)
2) karmaváčána - předpisy komunity, fungování a ceremonie pro sanghu
Podmínky přijetí do řádu:
Pravjadžná - tzv. vyjití ze života hospodáře do bezdomoví => přijetí do obce ( ve věku 7-8 let) =>člověk se stává NOVICEM, který musí mít rádce - učitele (sám musí mít alespoň 10 let praxe), novici je oholena hlava, oděv oranžové barvy skládající se ze 3 částí, musí odrecitovat formuli 3 pokladů a zavazuje se k 10 pravidlům:
1) nezabije živého tvora
2) nebrat, co není dáno
3) zdržení se sexuálních praktik
4) nebude lhát
5) nebude brát opojné a omamné látky
6) nebude jíst po poledni
7) zdržovat se tance, hudby, divadla, atd.
8) nebude podléhat marnivosti (nebude se zdobit, vonět, atd.)
9) nesmí používat široké a vysoké lůžko
10) nepřijímat zlato a stříbro
Upasampadá - přijetí do řádu, člověk se stal řádným mnichem
Pravjadžná a upasampadá probíhají téměř současně, na konci je mnichovi dána miska na jídlo, břitva na holení, opasek, jehla, nůž, cedník na vodu
Plná ordinace v průběhu 20ti let, ordinován (přijat) může být ve společnosti 5ti ordinovaných mnichů, kteří jsou ordinováni minimálně 10 let.
Ideální mnich se vzdává povolání, straní se světu, je odkázán na dobročinnost ostatních, pokud je ženatý, musí mít povolení od ženy pro vstup do sanghy, oholená hlava a je podřízen pravidlům.
PORÁŽKA
- vyloučení ze sanghy (kradl, zabil, lhal)
- přestupky proti kázni - ztrácí dočasně statut člena sanghy
- drobné přestupky (např. fyzické násilí)
Buddhistické mnišky
Buddha neochotně přijímá do řádu ženy, říká, že žena je pokušením v blízkosti
THÉRIGÁDÁ - sbírka veršů starších mnišek, které dosáhly osvobození
Klasické kánonické tradice říkají, že ženy se nemohou stát Buddhy, nicméně máme doklady o hlavních rolích buddhistických mnišek
7) Počátky mahájánového buddhismu, původ a charakter mahájánových súter
cca 3 měsíce po Buddhově smrti v SuLudii (městečko Rádžagrha) se konal 1. buddhistický koncil => první pokus o ustanovení buddhistického kánonu, snaha odsouhlasit slovo Buddhovo. Účastnili se ho pouze arhanti, byl zde stanoven počet súth (textů).
Kolem počátku našeho letopočtu hnutí mahájány - nové texty, vymezení postavy bódhisatvy, úplné počátky mahájány mezi asketickými mnichy
TEXTY MAHÁJÁNY:
Koš súter - Buddhovy rozpravy - Sutrapitaka (koš rozprav), Vinájapitaka( koš kázně, pravidla mnišského řádu) , Abhidharmapitaka (výklad buddhistické nauky)
Ustálený théravádský kánon (pálijsky)
POČÁTEK MAHÁJÁNY:
Počátek mahájány 100 před naším letopočtem, zdůrazňuje postavu bódhisatvy = ideál budoucího Buddhy x idee arhanta (buddhističtí svědci, kteří dosáhly nirvány)
SANJANSAMBODHI (plné a dokonalé probuzení) => cílem mahájány
Mahájána = velký vůz
Ranné mahájánské texty jsou anonymní od dharmabhánaků = hlasatelé nauky plnící sociologický úkol (složit slib, že se stanou bódhisatvou museli lidé)
Kult knih => místo spojené s klášterem
FILOSOFIE MAHÁJÁNY
- mahájána tvrdí, že texty jsou založeny na autentickém slovu Buddhy
- Buddha dle mahájány neodešel do paranirvány, ale že stále někde žije
- ranný buddhismus klade důraz na význam Buddhových slov, ale mahájána se zaměřuje na smysl a pravdivost Buddhových nauk
- počátky mahájány - vycházíme z nápisů, zpráv čínských poutníků, buddhistů, srovnáváním kánonických textů a terminologie, datace je problematická, první datum je konec 2. století
- mahájána rozvíjí to, co bylo před ní + její vlastní nauka
Mahájánská literatura je velmi rozsáhlá, přestože stoupenců bylo málo
Mahájána vznikla na místě škol
11) Buddhova podobenství o člunu a otráveném šípu
PODOBENSTVÍ O OTRÁVENÉM ŠÍPU
Jak má být chápáno a přijímáno Buddhovo učení?
Text o 10 otázkách:
1) Je svět konečný?
2) Je svět nekonečný?
3) Je svět věčný?
4) Není svět věčný?
5) Je duše a životní princip jedním?
6) Není duše a životní princip jedním?
7) Existuje Buddha po srmti?
8) Neexistuje Buddha po smrti?
Atd.
? otázky pokládá žák, ale Buddha neopodvídá => „Já ti nesliboval, že ti odpovím, když jsi přijal mé učení. Určitě bys zemřel dříve, než odpovím“
? muž zasažený otráveným šípem si ho odmítá vyndat, než zjistí, vše o člověku, který šíp vystřelil => máme oko zasaženo šípem a nevidíme, že naše existence je špatná
Proč neodpovídal?
1) tyto otázky ho nezajímaly, nebo neznal odpověď (což nevadilo, protože to nebránilo probuzení)
2) podstata je vyšší, otázky jsou zodpověditelné (rozpor mezi buddhistickou cestou a zodpovídáním otázek, které jsou špatně položeny, protože předpokládají co svět je, co je duše)
3) odpovědi nevedou k probuzení, tudíž nejsou hlavním cílem
PODOBENSTVÍ O ČLUNU
Mnich, který si myslel, že sex s mniškami neohrožuje duševní pokrok - ostatní ho udají a Buddha ho nazývá hlupákem, který nic nepochopil - důležitý je duch učení a ne litera
Toto podobenství má dvě části:
1) lov jedovatého vodního hada - chytí-li lovec hada správně, nemůže mu had ublížit => stejně tak s Buddhovou naukou - musí se chápat správně
2) muž s vorem - člověk si vyrobil vor, aby se dostal k nebezpečí břehu(duhkha) přes nebezpečnou řeku (sansára) do bezpečí. Vor tam poté nechá, nepotřebuje ho, tudíž ho nenosí dál s sebou. Buddhovo učení také varuje před připoutáním se, uplíváním na učení. Je to jen prostředek k dosažení cíle.