Jára Cimrman

Titul: Mladá Fronta DNES
Datum vydání: 31.12.1998
Autor: Zdeněk A.Tichý

Fanoušci Járy Cimrmana měli v letošním roce mimořádnou sklizeň

Fenomén českého génia Járy Cimrmana přitahuje další a další fanoušky. Svědčí o tom i fakt, že na trhu se nově objevily tři knižní tituly a tři kompaktní disky věnované Cimrmanovi, respektive tvorbě těch, kdo se o vzkříšení jeho slávy zasloužili. ZAČALO TO U PAVOUKA Výjimečným přírůstkem do cimrmanologické literatury je zejména titul Vinárna U pavouka. Přináší výběr scénářů a textů stejnojmenného rozhlasového pořadu. Přenosy z fiktivní nealkoholické vinárny připravovali v šedesátých letech Zdeněk Svěrák s Jiřím Šebánkem a právě v nich se zrodila postava Járy Cimrmana. Knížka, již uspořádal Jiří Vondráček, přináší některé texty v úplnosti a z jiných vybírá nejzajímavější pasáže. Svěrákovy a Šebánkovy scénáře pobaví i při pouhém čtení a mnohé by ve vysílání hravě obstály i dnes. Lze v nich navíc vysledovat, které postavy (třebas kouzelník Jožka Merano Blažejovský či vynálezce ing. Artuš Lefler) byly předobrazem samého Cimrmana; pod tímto jménem se ve vinárně ostatně původně objevil naivní sochař a řidič parního válce n. p. Stavby silnic a železnic z Hradce Králové. Důraz na Mistrovu osobnost je patrný v celém svazku, jenž také mapuje události předcházející vzniku Divadla Járy Cimrmana i jeho pozdější propagace ve Vinárně U pavouka, v níž se angažoval i spisovatel Josef Škvorecký. GÉNIUS SLOVEM A OBRAZEM Divadelní tvorba Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka je pečlivě zmapována, avšak v jejich stínu zůstává dílo Jiřího Šebánka, dalšího ze zakladatelů cimrmanologie. Jeho bádání shrnuje výpravný sborník Já, Jára Cimrman, který druhým vydáním připomněla Mladá fronta. Publikace přináší mnohá životopisná data o českém géniovi, úryvky z jeho textů, záznamy ze seminářů i desítky fotografií a kreseb dokumentujících jeho osudy a objevy. Stylizace opulentní obrazové části s fotografiemi z přelomu století nemůže nepřipomenout dokumentaci tradičně publikovanou v programech Divadla Járy Cimrmana. Texty samé ovšem dokládají, nakolik se Šebánkova práce a jeho kolegů ze Salónu Cimrman, v němž působil i jazzman Karel Velebný, liší od stylu souboru známějšího- byť má jejich poetika společný pramen. Pravověrné cimrmanology ovšem může zneklidňovat, že si výsledky jejich bádání mnohdy protiřečí; například ohledně Cimrmanova působení u filmu. Podobné spory totiž nahrávají rakouskému profesoru Erichu Fiedlerovi, jehož výklad Mistrovo dílo zatemňuje. OD ŠVESTKY K HYMNĚ Tvorbu Divadla Járy Cimrmana pečlivě mapují nahrávky Supraphonu. V podobě CD zvukové konzervy se objevila i jeho poslední inscenace Švestka (jevištní sklerotikon). Ta se k posluchačům dostává v unikátním, dvojím provedení. V jedné alternaci účinkuje Smoljak a ve druhé Svěrák a rozdílné je i obsazení ostatních postav. Oba kompakty se seminářem a hrou o Cimrmanově zubařské kariéře, železničářích a skleróze se od sebe liší jen v detailech, avšak působivá je právě možnost bezprostředního srovnávání hereckých výkonů. Švestka je tak navíc zabezpečena před předčasným oposloucháním. Vlastní deskou se záhy po svém založení může pochlubit i Studio Jára, jež s cimrmanovským souborem souvisí jen volně. V něm Smoljak uvedl svou komedii Hymna aneb Urfidlovačka, která je parafrází Tylovy Fidlovačky, respektive toho, jak vznikala píseň Kde domov můj? Hře předchází přednáška o hymnách, jež šuměly po krajinách českých. CD potvrdilo, co již bylo zřejmé na divadelních prknech: Smoljakův humor obstojí i bez cimrmanovské záštity. Škoda jen, že Ultraphon nepostupoval podobně jako Supraphon u Švestky. I Hymna mohla vyjít ve dvojí verzi, neboť jako první ji v autorově režii uvedlo Studio Studia Ypsilon. CO JEŠTĚ NEVYŠLO Atraktivnost hlavního cimrmanovského tandemu dokládá i kniha To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana II. Editor Jiří Just prošmejdil archivy a zahrnul do ní nejen hry Záskok, Švestka a Hymna, ale i televizní scénáře a fejetony a pár Svěrákových písňových textů. Ve srovnání s pečlivě připravenou Vinárnou U pavouka však tento svazek dopadl jako chudý příbuzný. U Hymny by se slušelo uvést, že nejde o kus Divadla Járy Cirmana, u Svěrákových fejetonů zase nestojí, odkud byly přetištěny, a fotografiím chybějí popisky. Nemluvě o nedatovaném epilogu Internet- Informační šapitó Járy Cimrmana. Škoda, vždyť dílo našeho národního génia i tvůrci z jeho odkazu vycházející si zasluhují stejnou perfekci, jakou svým velikánům projevují i jiní národové.