Jára Cimrman

Titul: Lidové noviny
Datum vydání: 26.5.1998
Autor: Ladislav Smoljak

Jára Cimrman

Zapomenutý a znovuobjevený český génius, osobnost obklopená nimbem úporných sporů. Ten kardinální se vede už o to, kdy se narodil. A narodil se vůbec ? Stejně sporné je datum skonu a skonalli vůbec. A dále: Byl to pomatený génius nebo geniální pomatenec ? Byl Čechem nebo Němcem? Nebo obojím ? Objevil se i názor, že celý rozruch kolem Cimrmana uměle vyvolává skupina grafoa hercomanů sdružená v tzv. Divadle Járy Cimrmana, kteří pod záminkou smyšleného kultu šíří v nekritické části veřejnosti svá vlastní podprůměrná díla. My, cimrmanologové, se však už těchto sporů nezúčastňujeme, pro nás jsou taková dohadování uzavřenou minulostí. Zde jsou fakta pro ty, kteří je znát chtějí. Jaroslav Cimrmana se narodil spíše v druhé než v první polovině minulého století ve Vídni, v rodině rakouské herečky Marlén Jelinkové a českého krejčího Leopolda Cimrmana. Dvě nezřetelné číslice v matrice narozených za čísly 1.8. označujících století umožňují početné obci Cimrmanových ctitelů, aby slavili stoleté jubileum každoročně. Bohužel příští rok bude poslední, kdy je tomu sto let, co se náš Mistr narodil. Tři dochované obálky s génio vou adresou (v pojizerském Liptákově nadepsané: Jaršmouhada - Cimrman, svedla mnohé badatele k ukvapenému závěru, že ho současníci titulovali podobně jako proslulého Leonarda da Vinci. Šmouha však pravděpodobně nebude tečkou za prvními písmeny (což by skutečně znamenalo Jar.da Cimrman), ale jen máznutou spojovací čárou od písmene r k písmeni d (tedy Jarda Cimrman). Ostatně klást Cimrmana a Leonarda da Vinci na stejný stupeň hodnotového žebříčku českému protějšku spíš ubere než přidá. Jeho duchovní přínos světové kultuře je nezměřitelný, už jen snaha popsat ho je nadlidským úkolem. Stopu našeho génia nacházíme snad ve všech zemích všech kontinentů: Americké vládě předkládá projekt Panamského průplavu včetně hotové partitury stejnojmenné opery. Reformuje haličské školství. S hrabětem Zeppelinem konstruuje první stíhací vzducholoď Karel . Zkoumá život polárních Samojedů a na útěku před vyhladovělým kmenem Mlasků mine severní pól o pouhých sedm metrů. Založením loutkového divadla v Paraguayi roznítí revoluci proti tamní loutkové vládě. Ve Vídni stojí postupně v čele Výzkumného ústavu kriminalistického, jaderného, baletního a Výzkumného ústavu orby a hnojiv. Vede obsáhlou korespondenci s G. B. Shawem, na niž bohužel zarputilý Ir neodpovídá. Vynalézá jogurt. Manželům Curieovým nanosí do sklepa na vlastních zádech 45 tun smolince, Eiffelovi sežene podnájem, Čechovovi pochválí novou knihu povídek a pohnojí višňový sad. Takto bychom mohli zaplnit desítky dalších stran. Jak si šíři a velikost takové činorodosti vysvětlit ? Základní příčinu vidíme v tom, že J. C. neprodělal období puberty, která odvádí duševní energii nežádoucími směry. Cimrmanovi rodiče před svým synkem až do jeho patnácti let tajili, že je chlapcem, aby donosil šatstvo po své starší sestře Luise. Když mu pak zlomyslné spolužačky na dívčí škole prozradily, že není dívkou, měl už Cimrman pubertu za sebou, neboť děvčata, jak víme, dospívají dříve. Jakkoli měl Jára Cimrman ne klidnou krev globetrotterů, vždy se rád vracel domů, do Čech. Vlastenectví je nejvýraznějším rysem jeho osobnosti. Pro ně trpěl v rakouských žalářích, pro ně se naučil téměř plynně česky. Pro ně se dokázal rozejít i s nejlepším přítelem Aloisem Jiráskem: nemohl mu totiž odpustit, že zařadil do Starých pověstí českých mýtus o blanických rytířích, připravených v nitru hory, až bude národu nejhůře. Protože za celých tři sta let habsburského útlaku nikdy nevyjeli, vyčítá mu v dopise Cimrman, deprimuješ tak národ vyhlídkou, že to, co prožívá, není ještě nic proti tomu, co teprve přijde. Je to dnes před nastávajícími volbami smutné poselství.