Jára Cimrman

Titul: Periskop
Datum vydání: 28.4.1998
Autor: Rudolf Franěk

Jára /da/ Cimrman: Sborník o životě a díle českého polyhistora
MF, Praha 1998 - Jiří Šebánek, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Karel Velebný

Je to možná k nevíře, ale tenhle sborník, který stál teprve na začátku “cimrmanovské” éry, vyšel již v roce 1970 a znovu teprve až dnes. Jak je psáno v úvodu, zvláště pro ty, kdo na něj tehdy neměli, nebo se nacházeli v prenatálním stadiu vývoje…

Je to kniha z období, kdy se Cimrmanovo dílo teprve vynořovalo, kdy se s ním veřejnost teprve seznamovala, kdy jej vlastně objevovali i sami autoři knihy. Bylo to období, které bylo ještě na spoustu kroků vzdáleno od uvedení filmu - Jára Cimrman, ležící spící -, který uvedl Cimrmana, jako českého velikána do nejširších vrstev. Ani jeho hry ještě lidé neznali, které jsou nejen nezapomenutelné, ale dnes se již zcela jistě řadí mezi “klasiku” české literatury.

Je pravdou, že některé údaje uvedené v knize najdete například také na Cimrmanově CD, které se mimo jiné prodávalo na veletrhu INVEX. To knize, ale nijak neubírá na kráse, neboť nejen, že kniha má oproti “elektronice” v sobě alespoň trochu té “opravdové” romantiky, navíc těch shodných údajů je opravdu jen několik a navíc, ne každý má doma počítač s mechanikou CD.

Jak dnes mnozí vědí, Cimrman fušoval téměř do všeho, do rozličných oblastí lidské činnosti. Byl vlastenec, vynálezce, pedagog, divadelník, novinář, cestovatel, a mnohem víc … byl také český velikán. A tak se mohl stát nesmrtelným. Aby se tak opravdu stalo a věděli o něm opravdu všichni, sešel se vědecký tým výše uvedených lidí a z výsledků své činnosti sepsali vědeckou studii, obohacenou, zatím pouze krátkými ukázkami z mistrových děl.

Kniha začíná několika “citáty”, z nichž jsem si jeden dovolil vybrat - T.A.Edison: “Kéž by moje žárovky zářily jako on.” Na úvod jsou ještě vytknuty důležité momenty mistrova života, ale samotný běh kapitol začíná o několik stránek později. Tam se postupně dovídáme jak, že vlastně byl Cimrman a jeho dílo objeveno a kolik k jeho uspořádání bylo třeba píle. Dovíme se o vzniku a průběhu divadelní - jak pro herce, tak i pro loutky a i pro zvířata a dále o filmové činnosti. To už nás přibližuje k momentu, kdy nám je odhalen fakt, že Cimrman byl všeuměl. Zjistíme, že se znal velmi dobře s Albertem Einsteinem, kterého při hře na housle doprovázel na zobcovou flétnu. V této snad nejdelší kapitole se objevuje mnoho faktů z velmi rozličných oblastí mistrovy působnosti. Jak by se tedy dalo čekat, v kapitole Cimrman a ženy se neobjevuje jeho osobní vztah k ženám, ale spíše k ženskému hnutí za rovnoprávnost a k jeho působení v ženském časopise, či jeho rady ženám, jak svým mužům konstruovat jídelníček. (Je pravda, že v jednom {Opravdu jen v jednom ?} momentě se autoři dopustili matematicko-logické nepřesnosti, kterou však bedlivý čtenář snadno pochopí a dobře míněný žert se mu tak nezdá nelogický.) A zcela jasné je, že nebyla opomenuta také ženská úloha v mistrových dílech. Kromě toho je přičleněna i stať o experimentálním divadle bez herců… Byl-li Cimrman jednou “všeuměl”, pak je zcela jasné, že vynikal i v několika různých sportech, o čemž pojednává kapitola předposlední. Následující kapitola se pak věnuje jeho úspěchům a dílům filosofickým. A na samý závěr nám autoři vyjeví pravdu o domnělé smrti Járy (DA) Cimrmana a pár ukázek z mistrových rukopisů. Toť sice vše, ale mě se to zdá opravdu snad až dost na jednu knihu.

Kniha nám ukazuje nejen neobyčejný druh humoru, ale i to, že nesmysl, dobře vědecky podaný, může být vlastně legrace.