Jára Cimrman

Titul: Metro
Datum vydání: 8.1.1998
Autor: Helena Roubková

Mistr Jára Cimrman na prknech zlaté kapličky

Posledního dne roku 1997 se v Národním divadle v Praze udála věc nikdy dříve nevídaná a neslýchaná. Na prkna zlaté kapličky vstoupil místo operního představení, které zde má vždy své místo, duch génia, jenž údajně pracoval na této věci přibližně sto let.

Tak to alespoň tvrdí ředitel Divadla Járy Cimrmana, řečeno dnešními slovy Cimrmanův mluvčí, Zdeněk Svěrák: "Cimrman nosil na dně své neklidné duše velký sen: dostat alespoň jedno ze svých tehdy neúspěšných dramat na prkna Národního divadla. Těch dopisů, co napsal tehdejšímu prvnímu dramaturgovi Ladislavu Stroupežnickému. A těch odmítavých odpovědí, co musel autor Našich furiantů napsat jemu. Marně. Teprve na sklonku dalšího století, v roce, kdy jeho divadlo slaví 30. narozeniny, se Mistr dočkal a jeho jméno se zaskvěje na vývěskách s iniciálami ND. Položil jsem si otázku: Jak a kdy se vlastně může nečlen ND na takové místo probojovat ? A odpověděl jsem si:
1) během nějaké revoluce, kdy se první scéna stává tribunou lidu,
2) 1. dubna,
3) 31. prosince.

Jestliže revoluce už byla a zdá se, že nová hned tak nebude, a jelikož 1. dubna člověka nikdo nebere vážně, zbýval Silvestr."

Tolik Mistrův mluvčí. V závěru letáku skromně podotkl, že výtěžek prvního představení bude věnován na konto PARAPLE, tedy vozíčkářům, a druhého ve prospěch konta RESPIN pomáhajícího hypoterapií nemocným dětem.

Na otázku, jak se cítí soubor v prostorách budovy Národního divadla, Zdeněk Svěrák odpovídá: "Já s úlevou zjišťuji, že to divadlo není tak obrovské, jak jsem si představoval, když jsem ho vnímal jako divák. My jsme na podobných scénách hráli, třeba v Ostravě, Teplicích, takže nejsem tak stísněný a navíc mě všichni uklidňují, že divadlo má skvělou akustiku. Toho jsem se bál, protože naše hlasy nejsou dobré, nejsou to herecké hlasy, takže se snažíme vše dohánět přesnou artikulací. Snad to doženeme."