Jára Cimrman

Titul: Mladá Fronta DNES
Datum vydání: 1997

Cimrman v Paříži aneb úspěch českých divadelníků v Paříži

Povětrností podmínky byly toho dne příznivé. Posuďte sami: Slabá studená fronta tři sta padesát čtyři šestnáct, tři sta padesát čtrnáct, tři sta čtyřicet osm deset. Výška, tlak, teplota, rosný bod: tři sta pět, tisíc dvacet jedna celých, jedna desetina, dvanáct, jedna. Lepší počasí si Jára Cimrman, Bill Clinton a Boris Jelcin na cestu do Paříže skutečně nemohli přát.

Zatímco americký a ruský prezident na květnový pařížský summit cestovali vzduchem, divadlo Járy Cimrmana souběžně s nimi vyrazilo z Prahy ve třech mikrobusech Ford Transit zapůjčených laskavostí firmy Charouz. Pro zjednodušení je označme písmeny A, B, a C. Jako první jel vůz B, jako druhý následoval vůz C, kolonu uzavíral vůz A. Pro bezchybnou koordinaci organizačně náročného přesunu byl každý z automobilů vybaven krátkovlnnou vysílačkou, umožňující operativní komunikaci během zastávek za podmínky, že vozy parkují v těsném sousedství. První z nich byla před obcí Kozolupy nedaleko Plzně, kde si řidiči v plodné výměně zkušeností upřesnili, jak se ve vozech Ford Tranzit zařazuje zpátečka a kterým z čudlíků na palubní desce se zapínají světla.

Vedoucí výpravy Ladislav Smoljak se ukázal být zručným řidičem, který následujícího jitra po sedmnácti hodinách noční jízdy bravurně zvládl ranní dopravní zácpu v ulicích francouzské metropole a zdárně dovedl kolonu vozů až do třináctého obvodu, kde měla Cimrmanova družina během svého pařížského pobytu bydlet.

Určením sídlem bylo zařízení s poetickým jménem La mie de pain, česky Střídka chleba. Hovorový výraz "mie de pain mécanique" podle Francouzsko-českého slovníku Stanislava Lyera, vydaného Státním pedagogickým nakladatelstvím v roce 1972, znamená "vši". Slovní spojení "a la mie de pain" je podle téhož pramene ekvivalentem přídavného jména "mizerný". Těžko říci, který z těchto pojmů je pro popis ubytovny v Rue Charles Fourier 18/26 trefnější.

La mie de pain je totiž zařízením, jež přes zimu slouží jako útulek pařížským bezdomovcům, známým též pod jménem clochardi. Když se oteplí, dají ti méně drsní z jejich řad přednost noclehu pod některým z mostů spojujícím břehy Seiny. Část Střídky chleba, která by jinak zbytečně zahálela, tak může být bez jakýchkoliv úprav změněna v útočiště pro turisty ze sociální vrstvy označované "dolních deset tisíc". Prezidentce Association Olga Havel France paní Kamile Leclerc, na jejíž pozvání se Cimrmanovo divadlo do Paříže vypravilo, je na prosbu najít co nejlevnější nocležiště v Paříži dohodila jedna z českých krajanek zběhlá v zajišťování ubytovacích služeb pro hromadné výpravy Sokola pražského.

Paříž je velké a rušné město, obyvatelstvo je tu přívětivé a příjezd Divadla Járy Cimrmana vyvolal mezi starousedlíky La mie de pain příjemné očekávání věcí příštích. Čeští umělci jim však připravili hořké zklamání. Představu pětidenního pobytu v jedné místnosti, spartánským vybavením i sanitárním zařízením nikoliv nepodobné herberku pro cestující tovaryše z Cimrmanovy hry Lijavec (hra s opravdovým deštěm!) většina z nich při nejlepší vůli neustála.

Po čtyřhodinovém úsilí se sokolovské ubytovatelce paní Herutinianové přece jen podařilo najít pro ně nocleh ve dvou mládežnických ubytovnách v okolí Porte d(Italie. Na ředitelku jedné z nich, která se dětsky vymlouvala na beznadějnou zaplněnost svého zařízení, neváhala vyrukovat s argumenty těch nejtěžších kalibrů a vyčetla jí, že odmítá poskytnout nocleh čerstvému držiteli Oskara za světově známý film Kolja. Ke cti Jaroslava Smoljaka je třeba dodat, že na tato slova chlapsky zamumlal: "Já v tom jen hrál."

Představení opery Jana Klusáka Úspěch českého inženýra v Indii na libreto autorské trojice Cimrman-Smoljak-Svěrák se konalo v kinosále sportovního střediska v ulici Leopolda Bellana, který za symbolickou cenu 91 franků a 78 centimů za večer půjčil francouzské asociaci Olgy Havlové starosta druhého pařížského obvodu.

Ve snaze připomenout či představit divákům (těm, kteří Cimrmany znali z Prahy, i těm, kteří je ten večer mohli vidět poprvé životě) žeň třicetiletého kulturně-osvětového snažení divadla režisér Smoljak nahradil obvyklý seminář o tom, jak chtěl všestranný český génius spojit stavbu Panamského kanálu se svou operní tvorbou, směskou přednášek ze šesti cimrmanovských her najednou. Protože druhá polovina souboru současně vystupovala v Praze, ocitl se pařížský výsadek - pánové Hraběta, Kašpar, Rumlena, Smoljak, Šimon, Weigel - na tenkém ledě neznámého terénu. Namísto textů, které někteří z nich za dlouhá léta na jevišti mohou říkat i ze spaní, četli příspěvky, na které mají obvyklý monopol nepřítomní kolegové.

V herecké šatně (jinak garáži se zaparkovaným Oplem Corsa, Fordem Fiesta Classic a Fordem Fiesta 1.4 CLX, plné vyřazeného nábytku, plechovek od barvy a prázdných kanystrů) proto před prvním představením vládla viditelná nervozita.

Už reakce diváků na první větu představení - že i letos je tomu sto let, co se Jára Cimrman narodil - však navodila atmosféru beznadějně vyprodaných pražských představení. Drtivou většinu v hledišti tvořila česká komunita - naši stipendisté na francouzských školách, pracovníci české ambasády, děvčata, která tu pracují jako pomocnice v domácnosti, exulanti z osmačtyřicátého i osmašedesátého roku, delegace parlamentních poslanců, kteří právě přiletěli do Paříže.

Zatímco Češi se nelíčeně bavili, úsměv Francouzů - až na pár bohemistů v sále - byl víc zdvořilý než pobavený. Pronájem patřičné techniky pro simultánní tlumočení by prý býval přišel na osm tisíc franků, a tak musel domorodcům stačit jinak znamenitý překlad z pera emigrantky Heleny Axlerové. Ten však byl v setmělém hledišti k ničemu. A moc nepomohlo ani to, že po první přestávce zůstala rozsvícená světla v sále. Cimrmanovský humor ostatně není založen jen na hře slov. Nutnou, byť ne postačující podmínkou k jeho vnímání a pochopení je především česká mentalita a historická zkušenost, a to nejen ta s Habsburky, pod jejichž krutou knutou český titán žil a tvořil.

"Nejste vy Češi tak trochu šovinisti?" ptal se po prvním představení pařížský student Arnold Petit, kterého na předtavení přivedla jeho ostravská přítelkyně. V árii inženýra Vaňka o zlatých českých ručičkách, šroubcích a matičkách ("Doigts de fée, tętes de génie, ce sonts les ingénieurs de Tchéquie!") nejspíš při nejlepší snaze neslyšel ironii, ale sebechválu, jež i podle francouzského mudrosloví nelibě voní.

Na první představení přišlo 282 platících diváků, takže sálek s 302 místy byl prakticky plný. Druhý večer se však zaplnil jen z poloviny. "Už se to hold rozkřiklo," komentoval lakonicky úbytek publika pan Hraběta, představitel Krišny, indického pěstitele cukrové třtiny. Pravdou byl však nejspíš opak jeho povzdechu. Propagace představení nebyla zrovna přehnaná.

Ke sluchu prezidenta Clintona a Jelcina se zřejmě nedoneslo nic, a tak k vlastní škodě ani jeden z obou státníků na představení do Rue Leopold Bellan nezavítal. Snad i proto Ladislav Smoljak na otázku, jaký závěr z pařížského turné vyvodil a zda by se - bude-li ještě někdy požádán - do Paříže opět vrátil, jen mlčky pokrčil rameny.

Associacion Olga Havel France, na jejíž pozvání se zájezd Divadla Járy Cimrmana do Paříže uskutečnil, se zrodila před čtyřmi lety z iniciativy paní Kamily Janotové-Leclerc, která emigrovala do Francie v srpnu 1968. Nyní v Asociaci pracuje kolem sta aktivistů, z nichž polovinu tvoří Francouzi. Mezi jejími čestnými členy je i manželka francouzského prezidenta paní Bernadette Chiracová a herec Alain Delon. Ti se sice práce Asociace nijak neúčastní, ale jejich jména pomáhají při jednání s francouzskými úřady. Asociace shromažďuje finanční prostředky na charitativní účely v České republice a pomáhá organizovat výměnné pobyty handicapovaných dětí a stáže českých lékařů a zdravotníků ve Francii. Divadlo Járy Cimrmana hrálo v Paříži bez jakéhokoliv honoráře; jeho cestu a pobyt uhradili čeští sponzoři. Vstupenka na představení byla jen dvakrát dražší než lístek do běžného pařížského kina - dospělí diváci platili 90 franků, studenti polovic. Obě vystoupení vynesla 25 000 franků, které budou na podzim předány speciální škole pro děti s více vadami ve Stochově-Unhošti.