Jára Cimrman

Titul: Mladá Fronta DNES
Datum vydání: 12.12.1997
Autor: Zdeněk Svěrák

Celých sto let trvalo, než Cimrman vstoupil do Národního divadla

Celých sto let trvalo, než Cimrman vstoupil do Národního divadla.
Je to pravda, nebo zase nějaká jejich mystifikace ? Tentokrát - ačkoli se to zdá neuvěřitelné - to je pravda: 31.prosince sehraje Divadlo Járy Cimrmana dvě představení hry Záskok na jevišti zlaté kapličky. Na celé věci se pracovalo přibližně sto let. Cimrman nosil na dně své neklidné duše velký sen: dostat alespoň jedno ze svých tehdy neúspěšných dramat na prkna Národního divadla. Těch dopisů, co napsal tehdejšímu prvnímu dramaturgovi Ladislavu Stroupežnickému ! A těch odmítavých a zdrcujících odpovědí, co musel autor Našich furiantů napsat jemu. (Všechny budou během představení veřejně čteny.) Marně. Teprve na sklonku dalšího století, v roce, kdy jeho divadlo slaví třicáté narozeniny, se Mistr dočkal a jeho jméno se zaskvěje na plakátech s magickými iniciálami ND. Položil jsem si otázku: Jak a kdy se vlastně může nečlen Národního divadla na takový plakát probojovat ? A odpověděl jsem si:
a) během nějaké revoluce, kdy se první scéna stává tribunou lidu,
b) 1. dubna,
c) 31. prosince.
Jelikož revoluce už byla a zdá se, že nová hned tak nebude, a jelikož 1. dubna člověka nikdo nebere vážně, zbýval Silvestr, kdy je leccos nenormálního povoleno. Ještě jednu otázku jsem si položil: Jak se s tím vyrovná naše veřejnost ? Nejspíš různě. Jedni to přijmou jako nehorázné znesvěcení posvátných prken, druzí možná jako veselou poctu českému všeumělovi, který vydržel bavit své publikum celých třicet sezon. Mám za to, že čím více bude těch druhých, tím víc důvodů bude ke konstatování, že český národ neskoná, protože vpustil humor, tu léčivou bylinu, která ho tolikrát udržela při životě, i tam, odkud by ho ještě přednedávnem vykázal. Těm, pro něž to bude přece jen nestravitelné sousto, chci ulehčit polykání zprávou, že účinkování Cimrmanovy družiny na prknech Národního divadla nebude jen opovážlivé, ale i dobročinné. V duchu Mistrova altruismu věnujeme výtěžek prvního představení na konto Paraple, tedy vozíčkářům, a druhého na konto Respin pomáhajícího hipoterapií nemocným dětem. Diváky, kteří mají rádi jak Národní divadlo, tak Divadlo Járy Cimrmana, prosíme o držení palců, aby nám účinkování v památném stánku nestouplo do hlavy a mohli jsme se v lednu pokorně vrátit tam, kam patříme.