Jára Cimrman

Titul: Mladá Fronta DNES
Datum vydání: 29.11.1997
Autor: Martin Daneš

Nejlepším prezidentem by byl Jára Cimrman

Už je to tady ! Rovná-li se demokracie svobodné volbě, dočkali jsme se pravé demokracie až teď. Aspoň co do volby prezidenta, o níž se poprvé od Velkého listopadu smí volně diskutovat. Předměty diskuse jsou hned dva: místo, kde se má volba konat, a osoba nového pana prezidenta. Zde se nám však mnoho kandidátů potřebného duchovního rozměru nedostává. Opravdu žádní nejsou? Vždyť se ne nadarmo říká: "Kdo hledá, najde!" Na stopu nás navádí osoba k tomu nejvýše povolaná, dosavadní prezident Havel. Nedávno prohlásil, že plesový sál na Žofíně není důstojný volby hlavy státu, a místo něho navrhl Divadlo Járy Cimrmana. Věděl dobře, co říká. Sál, z jehož pódia pravidelně zaznívají moudré věty z odkazu velkého českého génia, je tím vskutku nejdůstojnějším místem, které bylo lze najít. Prezidentská volba by se tam mohla konat už v lednu, a nikoliv až za pět let, jak doporučil Havel. Od řešení prvního problému je pak jen krůček k řešení toho druhého: nejvhodnějším prezidentským kandidátem by nebyl nikdo jiný než sám Jára Cimrman. Domýšlím se, že se najdou tací, kdož se vůči tomuto návrhu ohradí, ohánějíce se argumentem, že Cirmanan byl naposledy spatřen v roce 1914 kdesi v Jizerských horách. Dobrá, odpovím, na druhé straně však neexistuje ani důkaz o jeho skonu. Za těchto okolností jej můžeme považovat nanejvýš za nezvěstného. Volba nezvěstného génia prezidentem by skýtala celou řadu předností. Předně by mezinárodní věhlas Cimrmanova jména pomáhal udržet a možná i posílit kredit, jejž nám Čechům ve světě vybudoval jeho předchůdce. Nový prezident by si jej nemohl pokazit nějakým nepředloženým jednáním nebo činem, neboť z jeho současných aktivit by nebylo nikomu nic známo. Tím, že by se prezidentem stal opět dramatik a filozof, by byla zajištěna nezbytná kontinuita polistopadového vývoje. Kontinuita, jež by navíc byla krokem vpřed, neboť Cimrman je též slavným básníkem, vynálezcem, cestovatelem, sportovcem a působil jak vyšlo díky neúnavnému bádání cimrmanologů nejnověji najevo - i jako ambulantní dentista. Cimrman, jehož liptákovská truhla s cennou pozůstalostí by byla slavnostně převezena na Pražský hrad, by tak měl veškeré předpoklady stát se miláčkem národa. Z výšin vltavského ohbí by bděl nad klidným spánkem obyvatel české kotliny a moravských tektonických zlomů. Pro potěchu jejich uší by byl čas od času vytažen a oprášen některý z Mistrových textů, které, jak dosvědčí znalci, neztrácejí dodnes nic na své aktuálnosti. Konečně přiznejme, že by volba Cimrmana měla i pár nevýhod. Mistr jako nenapravitelný samotář a starý mládenec by nemohl dát národu první dámu, jež by svou nonšalancí a ženským šarmem dodávala jeho morální autoritě jistý lidský rozměr. Přesto výhody zdaleka převažují. Především zásluhou toho, že nezvěstný prezident by nebyl skutečnou osobou z masa a krve. Tím pádem by i riziko, že televizní zprávy budou den co den začínat přehledem zdravotního stavu hlavy státu, bylo naprosto mizivé.