Jára Cimrman

Titul: Mladá Fronta DNES
Datum vydání: 6.10.1997
Autor: Zdeněk A. Tichý

Český génius Jára Cimrman pronikl i do osnov bulharských vysokých škol

P r a h a, S o f i e - Humor Divadla Járy Cimrmana je natolik specificky českou záležitostí, že mu kromě Slovenska může publikum v jiných zemích jen stěží rozumět. Zdeněk Svěrák to dokládá příkladem jedné bulharské divačky, jež sice uměla výborně česky, ale okřikovala lidi kolem sebe, aby se nesmáli, když je to povídání tak zajímavé. A shodou okolností je dnes právě Bulharsko první zemí, kde se Jára Cimrman stal součástí vysokoškolské výuky. "V Bulharsku existuje silná bohemistika na světové úrovni a nyní studuje češtinu na vysokých školách dvě stě třicet studentů v Sofii, Plovdivu, Blagoevgradu a Burgasu," poznamenává ředitel sofijského Českého centra Rudolf Sedláček. "Chtěl jsem zdejší učitele trochu vyprovokovat a řekl jim, že když jsou tak výborní, ať zkusí překládat tvorbu Divadla Járy Cimrmana. Aby se nad ní člověk zasmál, musí totiž znát mnoho českých reálií. Jejím prostřednictvím tak studenti vstřebají spoustu užitečných informací." Z tohoto impulsu vzešla soutěž o nejlepší povídku na téma Jára Cimrman a já, jejímž vítězům předával ceny osobně jeden z tvůrců divadla Ladislav Smoljak. Letos už bylo zadání složitější - překlad hry Dobytí severního pólu do bulharštiny; nejzdařilejší text se dočká nastudování ve studentském divadle. Zájem Bulharů o češtinu a českou kulturu má podle Sedláčka velkou tradici. Nejstarší kontakty spadají až do dob Cyrila a Metoděje a jejich žáků, počátky moderní bulharskočeské vzájemnosti pak leží na konci devatenáctého století, kdy se tato země vymanila z tureckého područí. "Bezprostředně po vzniku samostatného státu začali do Bulharska hromadně přicházet z Rakousko-Uherska příslušníci české inteligence, inženýři i řemeslníci, jejichž počet dosáhl takových rozměrů, že se hovoří - v nejlepším smyslu toho slova - o české kulturní invazi," zdůrazňuje Sedláček. Mnohé události bulharského obrození by se přitom mohly docela klidně objevit i v životopise Járy Cimrmana. Češi stáli u zrodu bulharské archeologie, geologie a botaniky, malíř Jan Václav  Mrkvička založil Státní malířskou školudnešní Akademii výtvarných umění, Jaroslav Věšín působil jako carův dvorní malíř, bratři Proškové otevřeli v Sofii první bulharský pivovar a zdejší historici zase vycházeli z díla Dobrovského či Šafaříka. "A první profesionální orchestr, který se v Bulharsku objevil, byla česká vojenská kapela," dodává ředitel Českého centra, které tuto tradici rozvíjí. "Jaký mělo její účinkování ohlas, ilustruje příjezd muzikantů v roce 1879 do Velikého Tarnova, tehdejšího hlavního města. Parlament přerušil zasedání, aby je poslanci mohli osobně přivítat." Ladislav Smoljak připouští, že se při nabídce, aby jel do Bulharska přednášet o Divadle Járy Cimrmana, zprvu ošíval. "Ožila ve mně atmosféra doby, kdy určití lidé jeli do Cannes a Benátek, a do Moskvy a Bulharska se posílali ti, které nechtěli pustit na Západ,"  říká s úsměvem. "Nakonec jsem se ale nechal zlákat milými lidmi, kteří mě pozvali, a nelituji toho." Při přednáškách zjistil, že nejvíce zabírá, když posluchačům přehrává úryvky z her. "Až mě trošku dojímá, když vidím, že češtinu, kterou tady bereme jako lokální jazyk, se v Bulharsku učí tak velká komunita lidí," dodává Smoljak. "A tak snad bude užitečné, když se tam znovu vyprávím."