Jablka v prosinci

Červené stromy

Pátek naštěstí neskončil uklízením, odpoledne bylo vyhrazeno lezení po stromech. Nápad to byl moc hezký, jen stromy byly zblízka takové špinavé a kluzké, takže jsme nakonec pokořili jen jeden. Roste mezi Přerovem a Sedlčánkami, blízko kouzelného rybníčku, kde rostou jablka i v zimě a stromy mají červené kmeny. Opravdu kouzelné místo. Bohužel bylo takové divně šedivě zamračené nebe, a tak je většina fotek pořizovaných bez blesku rozmazaných. A jelikož byly bez blesku všechny... No, příště se musím víc snažit a nespoléhat na automatiku.

Cesta na Žofín

S novým kamarádem panem Kaštánkem jsem po setmění vyrazil do Nbka, kde jsem měl domluveno v čajovně doučování matematiky s Petrou. Naštěstí je to děvče bystré, takže to nad dobrým čajem rychle uteklo a devátá hodina už mě zastihla ve Mlejně s přáteli. Po krátkém pobytu na Žofíně jsem pelášil posledním k babičce..

V sobotu jsem po dopoledním tréninku a odpolední siestě vyrazil za bráchou do Prahy, podívat se jak se mu vede na turnaji v magikách. Přijel jsem na poslední kolo, ve kterém dostal bye, takže jsem toho moc neviděl. Večer jsem byl doma, něco kutil na počítači a přemýšlel, copak je asi s Eldarem. A hlavně jsem si mylně maloval, jak hodně toho udělám v neděli do školy..

Neděle stála za houby, nic mi nevycházelo. A hodně dlouho si budu pamatovat rozdíl mezi tmp a temp

Pondělí stálo za houby, nic mi nevy.., počkat, měl bych být trochu originálnější. Jel jsem do Prahy na přednášku z APG a těšil se, že po ní zajdeme s Maňasem a Mírou na pivko. Bohužel na přednášce nebyli, tak jsem to otočil domů. A teď tady smolím tenhle zápis, jen abych oddálil okamžik, kdy se vrhnu na grafiku, o které vůbec netuším, co vlastně mám na zítřek dělat, takže za chvíli volám Maňáskovi.. Tak Maňas mi zrovna volal a nijak moudrý z toho nejsem. No, něco s tím ještě podniknu, ale asi to bude to klasické ráno moudřejší večera. Mně by stačilo i modřejší, jeden slunečný den prosím...

Včera jsem byl přes den u sestry, něco jsme dělali s fotkama, takže jsem mohl pořádně omrknout synovce. Má se chlapec k světu, je vidět jak hrozně rád by už běhal a mluvil... no to možná trochu přeháním:)

Večer byl v Akropoli koncert 100 zvířat. Původně jsem se na účasti domlouval asi před měsícem s Jitkou, pak to nějak vyšumělo, lidi jsem začal shánět v úterý večer, nakonec jsme byli 4, Danča, Marta, já a Dančin spolužák z VŠE, kterému se tímto omlouvám, ale já jsem přes ty jména špatnej:/ S Martou jsme jeli spolu vlakem a pak šli koupit jakési štětce. Šli jsme z Masaryčky směrem na Koňský trh, takže bylo zcela jasné, že potkáme někoho známého, byla to Anča, prohodili jsme asi 10 slov a pelášili dál. Nakupování štětců je velká věda! Pro mne, který používal od 1. třídy stále ty 2 neuvěřitelně špinavé, ztvrdlé a vypelichané štětce, to byla úplně nová zkušenost. Ty štětiny na násadu se dělají z chlupů všech myslitelných zvířat, vzpomínal jsem na mistra Beana, který vymaloval kuchyň plyšovým medvídkem...

Danča s kamarádem dorazili chvíli před námi, my se zdrželi, protože tramvaje byly nějaké pomotané a snad na každém přechodu se na nás šklebil červený panáček. Lístky jsem měl samozřejmě já.. Údajně bylo vyprodáno, docela bych tomu věřil. Vystáli jsme fronty na šatnu a na pivo a pak už se to rozjelo. Sál byl narvaný jako hospody po výplatě a koncert skvělý.. Ano, půl hodiny jsem se rozepisoval o štětcích, abych teď světu sdělil, že koncert byl skvělý:)

Z logistických důvodů se naše mimopražská polovina loučila dříve, než by bylo hezké, ale cesta pod vlivem 100 zvířat byla opravdu zábavná. Na Masaryčce jsem potkali dalšího Jirku a až do Čelákovic skákali po všech možných tématech včetně logiky, sociálního modelu z Ferdy mravence, Čipa a Dejla a jak se kdo má.

Dneska uklízím, pomoc!!!

Dneska jsem si mohl pořádně oddychnout, mám za sebou prezentaci z Nových Médií a kupodivu to dopadlo dobře. Samozřejmě tam byly výhrady, ale celkově se prý referát líbil. Takže přišlo takové to správné uvolnění, odměnil jsem se bagetou a teď sedím doma, absolutně nic nědělám a je to fajn. Namíchal jsem si hudební mix Cold Play, Radiohead, Soundtrack Twin Peaks a Yes. Jindy bych se z toho asi zbláznil, ale dneska hlava hladově přijímá všechny ty depresivní a nostalgický songy.. Písničkou dne se stala Into the Night z Twin Peaks. Taky mě to táhne do noci..

V pátek jsem instaloval nový poč. Konečně! Vypadá moc fajnově a (zatím) šlape jako hodinky, tedy jako hodinky, co dobře šlapou. Přetahoval jsem data z toho starého, ale moc to nešlo, vzpouzel se, až nakonec spadl uplně. Opět..

Portrét

Naštěstí jsem se s ním nemusel trápit až do pozdního večera, protože mě čekalo portrétování. Ne, že bych si nechal dělat portrét na zeď svého rodinného sídla, spíš jsem byl objektem pro trénování kresby. Musím říct, že nechat se kreslit, to je opravdu pro hodně trpělivé lidi, ale byl to nový zážitek, doporučuji vyzkoušet. Byli jsme u Martičky, kreslily mě s Ivonkou. Já si seděl v křesle a četl si za úporné snahy zachovat stejnou polohu. Po portrétování jsme byli ještě u Ivonky, kde to bylo takové veselé, pil se čaj, jedl se dort.. Venku jsem pak zjistil, že inspirace se dá najít i uprostřed polí, na cestě u zlámaného kříže, pod zamlženou oblohou barvenou do oranžova světelným smogem. Fantazie se rozběhla naplno, zatáhla do hry světla i stíny, králíka, lesní piknik, ocúnovou louku, dráty vysokého napětí, lezení po stromech a ztracenou šálu. Podzimní noc má svá tajemství a tak tomu bylo i v okamžiku, kdy jsem ve tři ráno uléhal ke spánku...

Sobota začala brzy ráno, čekalo mě toho hodně. Nejdřív ospalé sledování českých volejbalistů, kteří to hezky rychle profrčeli s Francií k výsledku 0:3. S taťkou jsme pak byli v Lysé nakoupit DVDčka u Máry v krámě. Ten mi dal navíc ferneta pro Kšilta do Světlé. Od 10:00 byl "trénink", jen tak jsem si zahráli fotbálek 3 na 3, vzal jsem i brášku. Odpoledne mě čekala cesta na kalbu do Světlé nad Sázavou. Byl jsem rád, že někam aspoň na chvíli vypadnu..

Tomáš, Lukáš a...

Expedice "Světlá 2006" se nakonec stala sólovýstupem. Ve vlaku jsem se s chutí vyspal a za necelé 2 hodiny už jsem bloudil po Světlé nad Sázavou a ptal se lidí na cestu ke hřbitovu. Kalba byla přesně naproti přes silnici, takže ve čtyři hodiny už jsem držel v jedné ruce pivo a v druhé rum, marně přemitaje, kam se podělo předsevzetí moc nepít a jen tak decentně celý večer srkat víno... Večer to byl fajnový, poznal jsem nové lidi, chroupal stejky a fotil. A hlavně jsem si parádně zajezdil na houpacím koni:) Ráno jsem se pozbíral a pelášil jsem domů. Čeká mě dneska ještě hodně práce.

A děkuju všem, kteří sem někdy zavítali a zvláště těm, kteří se i vracejí...

Měl jsem opravdu upřímnou snahu stihnout odevzdat rešerši na Nová média vklidu a včas, ale to se poněkud nepovedlo. Stačí si splést týden odevzdání. Když se to spojí s faktem, že o počítač se dělím s tátou a bráchou, bezesné noci jsou na světě. Nakonec to dopadlo tak, že z pondělí na úterý jsem spal 3 hodiny a z úterý na středu vůbec. No, výsledek je samozřejmě strašný, už se těším, až mě příští úterý na cviku při prezentaci rozcupují na malé kousky. Dneska to byl den plný lenošení, bylo to opravdu třeba.

Procházka pod hůrou

Včera přijely tety Andulka a Zuzka, byl to fajn den plný povídání, něco se i vypilo... Dneska jsem se byl projet na kole, samozřejmě jsem píchnul, ale kupodivu jsem měl sebou náhradní duši a vše potřebné pro výměnu. A teď večer si hraju s obrázky...Jo a vedle na monitoru se s bráchou díváme na medvídka Púa. Tygr rules!

Dnes byl pracovní den, odjel jsem v šest, vrátil se v devět, 11 hodin jsme skládali kamiony. Samozřejmě jsem tam nebyl kvůli penězům, ale protože se při fyzické práci nejlépe přemýšlí;)...

Někdy se víkend rozpustí rychle jako kostka cukru v horkém čaji, co ho srkám po ránu na půl cesty mezi kuchyní a koupelnou. V pátek byl koncert Sekjsi bonbonku v Nymburce u Strýčka (na tanečnici si prostě nezvyknu). Bylo tam dost narváno, takže vlastní koncert jsem strávil takovou tou typicky páteční bezstarostnou konverzací nad bernardem s Márou a ostatníma. Ale něco jsem přes dav zaslechl a neznělo to špatně.. Následující Jam byl super, takže jsem se jal napodoboval pohyby Krytona, kterému zrovna spadla tříselná zásuvka do pračky. Domů jsem jel prvním ranním s Andrejkou.

V sobotu jsme měli zápas ve Stratově a takovou poloviční rozlučku. Na fotbale došlo k dvěma událostem, které stojí za zmínku. Nejprve rozhodčí ještě před zápasem dostal záchvat, skácel se k zemi, takže se volala záchranka. Když přijela, tak rozhodčí, který byl zřejmě trochu v jiném světě, začal škrtit záchranáře, takže byli povoláni policajti... No, mezitím domácí sehnali nějakého dobrovolníka na pískání, takže se mohlo hrát. V prvním poločase nám to vůbec nešlo, já hrál hrozně a kupil chybu za chybou. Prohrávali jsme 2:1. Ale v druhém poločase přišlo zlepšení a já dokonce těsně před koncem dál góla na 3:3. Trefil jsem se po dlouhé době a ještě k tomu pěknou střelou z dálky.. No, byla ta správná nálada na rozlučku, vrátil jsem se relativně brzy.

Neděle byla ve znamení cestování, nejdřív jsem se podíval do prahy za bráškou, byl na turnaji v magikách. Viděl jsem zrovna jeden jeho zápas s nějakým borcem. Doteď nevím, co vlastně ten soupeř hrál, protože měl všechny karty čínsky. Zachytil jsem akorát Terravoru. Brácha prohrával 1:0, ale otočil to na 2:1. Nakonec celkově skončil desátý z asi 50, což mu vyneslo 3 boostery. Šikovnej kluk:) Já mezitím spěchal z Prahy do Nbka, do čajovny za Martinou. Vrátila mi dlouho postrádané DVdčko ze zrcadelní a navíc ještě půjčila nějakou tu knížku a film. Doprovodil jsem ji vlakem do Prahy, protože dřív mi žádný autobus nejel a na kolo počasí opravdu nebylo. Ve vlaku jsme potkali Petra a Danču, vystoupili se mnou ve Vysočanech a chvíli jsme ještě konverzovali.

Pondělí bylo tradičně ve znamení APG, opět jsem se moc nevyspal...

Dnes je úterý a já jsem schopnej proměnit tenhle zajímavej víkend v pouhé vyprávění alá slohovka na základní škole. Takže si podávám inzerát, scháním vtip, fantazii a invenci...

zleva mamka, sestřenka, teta

Včera byl opravdu nabitý den, takový by měl být asi každý. Ráno jsem se vydal do Prahy na Suchdol, kde měla sestřenka bakalářskou promoci. Jen tak, abych nejel s prázdnýma rukama, jsem si vzal foťák. Věděl jsem, že tam stejně bude fotit bratránek, takže jsem si nevzal ani náhradní baterky. Mně se vybily ještě než promoce začala. Bratránek měl stejný problém, ale narozdíl ode mne měl náhradní baterky. Ty mu ovšem asi za 20 minut zhasly také. Velice úsměvné...

Po promoci jsem rychle poblíž sehnal nové baterky, ale vydržely jen tři fotky, digitál je prostě hroznej žrout... Jen mě napadá, že člověk se může snažit jak chce, ale když jsou okolnosti proti, nemá nárok... Jinak to sestřence moc slušelo, mamka zavzpomínala na svá léta studia na zemědělce. Ještěže bratránek šel někam jinam. Jinak mají zemědělku mamka, taťka, sestra, za chvíli ji bude mít i sestřenice. Jsem zvědavý na bráchu...

Brácha se momentálně věnuje obchodům s magicama. Odpoledne jsme byli u Máry, který se chtěl svých starých karet zbavit. Když se mu brácha přehraboval v albech a došlo na závěrečné smlouvání, připadal jsem si jak v nějaké gansterce, kde si právě drsní týpci domluvili obchod s heroinem za 50 melounů:)

Odkvetlé růže v Lysé

Při cestě k Márovi jsem zjistil, že večer dávají Volver. Film, na který jsem moc moc chtěl jít. Začal jsem žhavit telefon a díkybohu jsem sehnal člověka ochotného vyrazit se mnou do kina. Takže díky Andrejko. Rychle jsem se na kole otočil doma a šlo se na věc. Hned, když jsem se usadil do křesla, vzpomněl jsem si na to, jak jsem ve stejném kině hltal Mluv s ní. A zážitek to byl. Penelope Cruz si u mně svým výkonem definitivně šplhla.. Volver znamená návrat a pro mně to byl návrat k Vše o mé matce a Mluv s ní. Ze sálu jsem vycházel se silným pocitem imaginace, kdyby mi někdo v tu chvíli dal tužku a papír, asi bych napsal román. Tedy tak moc kreativní a pocity přetékající jsem se v tu chvíli cítil pod vlivem silného příběhu. No, s Andrejkou jsme si ještě nějaký čas povídali nad pivem, než odfrčela předpůlnočním vlakem a mohlo se jít spát.

Pěkné dopoledne jsem si okořenil projížďkou na kole přes lesy do Káraného a podel Labe domů. Ani jsem příliš nezmokl..

Zase nechodí počítač, mám od táty půjčený notebook, potřebuju dělat do školy. Prostě pondělí:/

Zeď na zahradě v Lysé

Dnes jsem měl sraz v Nbce v čajovně u Radka se slečnou učitelkou Ivankou. Pěkně jsme si popovídali, ani mi nepřišlo, že přede mnou sedí postrach bezesných nocí nejednoho na matematiku nenadaného studenta poděbradského gymplu. Kromě jako obvykle hláškovitého Radka si s námi chvíli povídala i Lenka. Venku zima, v konévce horký čaj, prohraná dáma, prostě krásné nedělní odpoledne. Já jsem navíc při návštěvě čajovny zjistil, že jedna moje fotografie byla možná použita v jedné knížce. Jestli se moje podezření potvrdí, budu opravdu šťastný. Vědomí, že alespoň jedna moje fotografie byla smysluplně použita,by mi dodalo zase se do focení obout, takže mě asi budete častěji potkávat s brašnou na rameni.

Sobota je jako obvykle vyhražena hlavně fotbalu. Ale vzhledem k výsledku zápasu hraného za solidní zimy radši plynule přejdu k zajímavějšímu večernímu programu. Vím, že skoro je vše je zajímavější, než když 22 zpocených chlapů běhá (spíše chodí) za míčem, ale stejně doporučuji číst dál. O Martičce a Ivonce jsem z útržků věděl, že rády kreslí, a byl jsem zvědavý, jaké mají jejich střety s papírem a kreslícím načiním výsledky. Vrcholem mého vlastního výtvarného snažení je kresba kočky, která se asi z 60 procent nepodobá veverce, takže výtvarně nadané jedince mám v žebříčku obdivu zařazeny někam mezi hudebníky a doktory. Abychom si rozuměli, to je místo hodně nahoře.

Dnes slečny otvíraly výstavu v čajovně v Čelákovicích a já se ocitl pomocí temné magie živené obětováním sousedových králíků na seznamu pozvaných. S Jitkou jsme se protlačili obrovským davem u vchodu, pozvánka byla pečlivě očichána trojicí dvoumetrových goril a pak už naše kroky mířily po červeném koberci do útrob čajovny za frenetického řevu davu a pokřikování peroucích se fotografů. Hlavním tématem výstavy byly velkoformátové akty doplněné několika menšími kresbami.

Čajovna v Čelákovicích

Dílka to byla opravdu povedená, škoda že pro jejich lepší popis mi chybí výtvarné vzdělání. Ale vrhnu sem alespoň imaginární rozhovor založený na skutečném povídání, který mi asi někdo brzy otluče o hlavu.
novinář Červis (Č): Jaký je vlastně rozdíl mezi kresbou a malbou?
Ivona a Marta (IaM): No, co myslíš?
Č: Kresba se kreslí a malba se maluje válečkem na zeď? Zkuste to vysvětlit tak, abych to pochopil i já.
IaM: No, kresba je všechno, co se tvoří něčím suchým, třeba tužkou.
Č: Je těžší kreslit krásné nebo ošklivé lidi?
IaM: To je špatně položená otázka, každý člověk je přece krásný, jenom tu krásu musíš najít, třeba prostřednictvím umění.
Č: Já myslel takovou tu objektivní krásu..
IaM: Je pravda, že kreslit tlusté lidi je zajimavější, při té kresbě se máš víc čeho chytit.
---
IaM: Když někoho dlouho kreslíš, dostane se ti do hlavy a vidíš ho i po tom, co zavřeš oči.
Č: Támhleten chlap byl tak vybavenej i ve skutečnosti?
IaM: Ano, byl:) Většina chlapů, co se v ateliéru nechává kreslit, taková je. Ti co nejsou, by se asi nenechali kreslit:)
Č: To já bych se klidně nechal... Ehm, díky za rozhovor.
No, prostě to byl skvělý večer se správnýma lidma. Krásně jsem se zčajovali až do pozdních hodin. Doufám, že se holky probijou přijímačkama někam, kde by se mohly plně rozvíjet...

Dnes proběhl telefonát s Mikym na téma Slova na strunách. Program už je hotový, účastnit se aktivně nebudu, docela rád si vychutnám roli pouhého diváka.. Než se potit na jevišti, budu raději na baru do někoho hučet historky o psaní a hledání inspirace. Možná, že se po pár sklenkách přistihnu, jak místo poslechu poezie koukám některé slečně do výstřihu. Protože to občas dělají i ti gantlemani, kterým nesahám ani po kotníky. Aspoň doufám..

Jinak jsem den strávil v jednom skladu v Průhonicích. Jako obvykle mi fyzická práce pomohla srovnat si myšlenky a taky záda.

Jak se zdá, je to už rok, co jsem si začal pohrávat s myšlenkou vlastních stránek. Bohužel moje snaha vyšuměla do ztracena. Ale teď jsem se rozhodl, že stránky určitý smysl mají. Došlo mi, že místo hledání dokonalé formy bych měl rozvíjet to, co je mi vlastní. Tedy absenci vychytaného grafického designu a sofistikovaného redakčního systému nahradit jednoduchými stránkami postavenými na textech, postřezích, fotografiích.

Jsem stvořil tuhle aktualitu.Takže tahle aktualita je o tom, že existuje a že je první. No jestli tohle dává smysl, tak nechci být střízlivej..