Skotsko

Zatoka Guirdill na ostrove Rum

Ostrovy Vnitrnich Hebrid

Prvni oblasti Vnitrnich Hebrid, kam se vydavam jsou tzv. Small Isles, tedy ostruvky Eigg, Muck, Rum a Cana, oblast, ktera vetsine vyletniku do Skotska nastesti unika. Vsichni chvataji do Edinburghu, na Ben Nevis nebo Glen Coe, a Male ostrovy nechavaji nam, kteri si chceme od "superatrakci" odpocinout.

Utesy nad osadou Cleadale na severu ostrova Eigg

Pokud jste zrovna ve Velke Britanii, tedy zemi, ktera ma temer dvojnasobnou hustotu obyvatel nez Cina, a hledate misto, kde si odpocinout od pasti velkomest a zapachu civilizace, vecer ve stanu naslouchat jenom ohlusujicimu tichu nebo si po obede nikym nerusen zdrimnout na louce v horach - zde se nespletete. V teto aglomeraci ctyr malych ostruvku totiz nezije dohromady vice nez 150 lidi, nekteri v podminkach, ktere by nasi prarodice oznacili za primitivni.
S nezbytnym casovym odstupem od cele akce mohu konstatovat, ze to byly prave Small Isles, kde jsem nasel tolik hledany klid a prostor k "dychani".

Na Male Ostrovy priplouvaji lodi dvou spolecnosti - Caledonian MacBrayne a Shearwater. Volim druhou variantu ("Necekejte, ze prijedeme vcas, obcas se cestou zdrzime pozorovanim velryb a delfinu") a na palube Emilky odplouvam z pristavu v Arisaig na ostrov Eigg.
Turiste vetsinou po pripluti zustavaji na jihu ostrova v blizkosti maleho pristavu, a delaji chybu. Jih ostrova je tvoren prevazne vresovisti, bazinami a jedine rozptyleni z monotonni krajiny nabizi hora An Sgurr. Naproti tomu severni cast ostrova je formovana dvema radami nad sebou lozenych piskovcovych utesu, erozi propracovanych do tech nejfantastictejsich tvaru. Mezi utesy je uzky pas nahorni plosiny, kde se usadila komunita mistnich kopanicaru (malych rolniku, v anglictine nazyvanych "krofter"). Tresni na dortu jsou dve nadherne pisecne plaze, proste jakehokoliv naznaku turismu. Jedna z nich je navic znama jako plaz "zpivajiciho pisku", to proto, ze obsahuje zrnka kremene, ktera pod botami krasne skripou. Ma to ale jeden hacek, musi byt sucho, a to je asi tak 20 dni v roce.

Utesy nad osadou Cleadale na severu ostrova Eigg

Rozhoduji se dojet na sever stopem a ubytovat se na zahrade nektereho z kopanicaru. Problem je v tom, ze po jedine, asi desetikilometrove, silnici nejede zadne auto a nezbyva, nez ji v neskotsky ostrem slunci, po bublajicim asfaltu, prejit po svych. To nakonec delam behem pobytu na ostrove jeste dvakrat, teprve na ctvrty pokus mam relativni stesti a jsem nalozen na korbu rozhrkaneho pickupu, mezi dva znepratelene psy a poslapane slepice, nehodlajici respektovat soukromi moje, ani meho batohu.

Vesnice Cleadale na ostrove Eigg

Ubytovavam se v Cleadale, drobne osade na konci ostrova, na zahrade mladeho paru, jez me nuti zamyslet se nad otazkou zivotnich hodnot.
Neil tu na kroftu zije sest let, Sue stravila vetsinu zivota v Glasgow, nez se pred rokem a pul s mestem rozloucila a utekla od civilizace - "Tady mam mnohem vic casu na zivot."
Dva dny po mem odjezdu maji svatbu.

Pri pozdne vecerni prochazce po utesech nad sumicim morem narazim na malou plechovou boudu s pidizahradkou, na ktere se lopoti starsi muz v rozpadajicich se hadrech.

"Vy tady zijete?"
"I come and go, you see. Just tryin' to live," odpovida s vyrazem Henryho Fondy ze Steinbeckovych Hroznu hnevu.

S Nikonovou vybavou kolem krku a karbonovym stativem pres rameno se citim ponekud nesvuj.

Zanedbane zemedelske stroje v Cleadale na ostrove Eigg

Zanedbane zemedelske stroje v Cleadale na ostrove Eigg

Cely ostrov je bez privodu elektriny a plynu. Kazda rodina ma na zahrade malou boudu s naftovym generatorem. V praxi to vypada jako mit pod okny cely den nastartovany traktor. 70 lidi, kteri dnes na ostrove trvale ziji, jsou odkazani na dovoz plynovych bomb a sudu s naftou z pevniny.
"Na vsechno se da zvyknout. Horsi je to, kdyz se rozbouri more a nejezdi lode. To je pak cely ostrov treba tyden bez plynu," vzpomina Sue.

Po celou dobu meho pobytu na ostrove prazi slunce. Jsem v jedne z nejvlhcich casti Britskych ostrovu, spalen od slunce, usi, nos a rty jeden puchyr. Brat si do Skotska opalovaci krem a slunecni bryle mi pripadalo stejne logicke jako jet se sneznicemi na Kalahari. Chybami se clovek uci, ode dneska vozim faktor 50 i na Spicberky v dobe polarni noci.

"To tady mate porad takovou vyhen?", ptam se s jemnou ironii v hlase Neila.
"Kdyz je dobrej rok, tak tady sviti tak 15 dni, jinak asi pet."

Pobyt na Eiggu jsem si nemohl nacasovat lepe - slunce kazdy vecer na nekolik minut do ruda rozpali utesy nad osadou a rozehrava pestrou mozaiku barev v mracich nad sousednim ostrovem Rum.

Zapad slunce nad ostrovem Rum

Pred odplutim z Eiggu se stavuji v mistnim "obchode".
"Mate chleba?"
"Coze, v utery? Chleba chodi ve ctvrtek."

Muck
"Ostrov svini", Muck, je nejmensim v souostrovi. Na jeho prejiti z Port Mor do Gallanach staci puldruhe hodiny, a po ceste neni mnoho, snad krome plazi, co by rozptylovalo ze svizne chuze. Ostrov v soucasnosti spravuje statkar MacEwan a krome dobytka a ovci zde zije asi 25 stalych obyvatel.

Rum

Horsky skot na ostrove Rum

"Komari na Rumu jsou fakt dobry" - ne to neni vytazek z kucharky zoufaleho trampa. To je holy fakt, na ktery upozornuji vsechny brozury vitajici turisty. Rum je totiz v souostrovi Malych ostrovu obdaren vedle nejvetsiho poctu srazek take nejvetsi krveziznivosti midges (skotska specialita komaru). Spolecne s komary zde dnes trvale zije kolem dvaceti lidi, z nichz vsichni, krome pani ucitelky, jsou zamestnanci Scottish Natural Heritage (Skotske Prirodni Dedictvi - SPD).

Interier v zamku Kinloch

Historie Rumu je ze vsech Malych ostrovu nejpoutavejsi. Behem poslednich sesti stoleti prosel ostrov rukama nekolika majitelu, v roce 1826 odeslo 300 krofteru za lepsim zivotem do Ameriky a byli nahrazeni 8000 ovcemi. Tem se tu vsak rovnez zvlast nedarilo a zivot na ostrove chradnul. V roce 1886 jej koupil John Bullough a vytvoril si z nej prazdninovou a sportovni usedlost. V roce 1891 zdedil ostrov jeho syn, Sir George a nechal zde vybudovat nakladny zamek Kinloch, na jehoz vystavbe rozhodne nesetril - kameny cerveneho piskovce nechal dopravovat az ze vzdaleneho ostrova Arran a pudu do zahrad z Ayrshire, ve vyhrivanych jezirkach mel zelvy a aligatory. Do zamku nechal nainstalovat orchestrion (pri prohlidce zamku ho kastelan pousti), zubni ordinaci pro svoji zenu Moniku a sofistikovanou koupelnu s radou kohoutku a dalsich hejblatek, ktera zajistovala vodni striky ze vsech moznych uhlu. Cely interier vyzdobil sbirkami ze svych cest kolem sveta. Pristup na ostrov pro obycejne smrtelniky byl v podstate zakazan a ostrovu se zacalo prezdivat "zakazany".
V roce 1957 koupilo ostrov od Moniky Bullough SPD, ktere jej dodnes spravuje jako prirodni rezervaci.

Devadesat procent z asi 10000 turistu, kteri Rum rocne navstivi, zde stravi dve hodiny, prevazne prohlidkou excentrickeho zamku Kinloch. Rum nabizi ale mnohem vice nez kuze africkych selem a sbirky cinskeho porcelanu. Pokud vsak chcete na ostrove pobyt dele a prenocovat, je nutno se predem domluvit s SPD. Na ostrove je hned u pristavu kemp pro stany nebo, a to doporucuji, dve tzv. "bothies" - v podstate opravene krofthausy (stare domky puvodnich kopanicaru), jeden na vychodnim pobrezi v Dibidil, druhy na zapadnim v Guerdil. Dopravit se k nim vsak musite vyhradne po svych.

Rozhoduji se pro zapadni pobrezi.
Pri ceste napric ostrovem se prede mnou znicehonic zjevuje divenka, vzezreni a odevu Male Carodejnice.

"Cau, jak se jmenujes?"

Nejsem schopen rychle odpovedi, nebot se mi prekvapenim v krku zadrhava jablko, kterym se prave zivim.

"Hmm, kazdopadne vypadas jako opicak."

Zmizela tak rychle, ze ani nezaregistrovala ohryzek, ktery jsem po ni poslal.

Jeleni na ostrove Rum

Divoka ovce na ostrove Rum

Prijemnou cestou zelenym udolim se dostavam k zapadnimu pobrezi a po vysokych utesech k boude v Guerdil. Puvabna samota v romantickem zalivu s vyhledem na ostrov Cana. Po tri dny jsem tu zcela sam, bez jedineho turisty v dohledu ci doslechu, obklopen mnozstvim jelenu, divokych koz a horskeho skotu. Jsou to vlastne jedini tvorove, kterych se muzu zeptat na problem, ktery me posledni tri dny suzuje: "Fakt vypadam jak opicak?"

Zatoka Guirdill na ostrove Rum

Vecer pred odplutim z Rumu sedim na kamenne plazi pred boudou, popijim kavu, koukam na zapadajici slunce a dari se mi nemyslet vubec na nic. Romantickou chvili az kycovite dobarvuje velryba, pomalu se protahujici skrz do ruda zbarveny pruliv Cana, primo prede mnou. Jeji tezke, pravidelne odfukovani jakoby ladilo se zvukem a rytmem priboje u nedalekych utesu. Idylka trva asi deset minut, nez slunce zmizi pod hladinou, velryba se naposledy vynori, odfoukne si a zmizi pod vodou za utesy. Dost casu popadnout fotak, postavit stativ, zmerit a zkorigovat expozici, prehodit objektiv, jiny filtr, dalsi film...... Asi nejsem spravny fotograf, selhavam hned u prvniho bodu - popadnout fotak. Nechavam ho odpocivat na kline, opiram se o kamen, labuznicky usrkavam z plechacku a snazim se predpovedet, kdy a kde se velryba zase vynori. Sobecky si vychutnavam to nejkrasnejsi, co priroda dokaze skombinovat a absorbuji energii na nekolik mesicu zivota v zaplivanem velkomeste.

Glen Guirdill na ostrove Rum

Canna
"Ostrov kraliku" na zapad od Rumu dnes obyva asi dvacet lidi. Je spravovan jako farma Johna Campbella a jeho americke zeny, jejichz zivotni osudy se cas od casu objevuji na strankach britskeho tisku. Oba se dodnes staraji jak o ostrov tak o zachovani gaelske literatury, tradice a kultury. Zajimavosti ostrova je tzv. "Compass Hill", ktery pro svuj obsah zeleza mate kompasy projizdejicich lodi.

Zpet v Arisaig opoustim lod, zrejme diky neprehlednutelnemu batohu, magna cum laude vsech okounejicich v pristavu ("On snad s sebou tahne kuchynsky drez.")

Zpet na home page XXXXXXXXXXXXXX Na ostrov Skye

Napsal a vlastnikem autorskych prav na text i fotografie je fstaud@yahoo.com