S pocasim ve Skotsku vse stoji nebo, casteji, pada. Snad jedina pozitivni vec je, ze se casto meni. Rano se vzbudite do vetrne boure, odpoledne se opalujete na plazi a vecer zavirate okna pred lijakem.
Muj znamy, skotsky fotograf John, mi dal pred cestou dobrou radu: "Pocasim se nenechej odradit. Jak bude, zjistis
velice snadno. Naslin ukazovacek a zvedni ho. Z te strany, odkud te bude chladit prijde dest. A pokud je prst mokry jeste nez ho naslinis, tak uz prsi."
V prubehu cesty jsem pochopil, ze nejvetsi zdroj zabavy je ptat se lidi na predpoved pocasi. Zde jsou nektere z odpovedi:
Kaledonske borovice v Glen Affric
"Pro farmare dobra, ale bezpecnejsi je neverit nicemu." (Prodavacka ve vesnicce Applecross)
"Tento tyden by melo byt hezky - alespon do stredy." - bylo pondeli. (kopanicar na ostrove Eigg)
"Mne je to jedno. Rano kouknu z okna a vidim sama jestli je mlha nebo prsi." (Sverazna prodavacka knih v pristavu Arisaig)
"Zase bourky."
"Proc ZASE? Vzdyt za posledni dva tydny zadna nebyla."
"No nebyla, ale predpovidaji je pro jistotu porad." (Ridic postovniho busu z Broadford do Elgol)
"Myslis na dalsich pet minut?" (Golfista na Jiznim Uist)
"Jeste dalsi den nebo dva by melo zustat fajn."
"Ale vzdyt venku prsi."
"To jenom mrholi." (Na turistickych informacich ve Stornoway)
Obecne se o Skotsku rika, ze tam prsi a fouka dva dny ze tri. S destem jsem nemel to stesti se vazneji potykat, ale pokud jde o vitr, predevsim na Vnejsich Hebridach, tak bych rekl, ze tam fouka tri dny ze dvou. Hned po pripluti do Lochmaddy na Severnim Uist si vybavuji dalsi varovani sprymare Johna - "Vis co by se stalo s lidmi na Vnejsich Hebridach, kdyby prestalo foukat? .... Vsichni by spadli."
Zapadni pobrezi, Rua Reidh
Pokud se nejakym zpusobem dokazete povznest nad pravdepodobnou neprizen pocasi (dekuji Bohu, ze nevim o cem mluvim),
ceka vas nastraha druha, ktera bezpochyby srazi Skotsku vynosy z cestovniho ruchu ve stejne mire jako pocasi. Komari,
tedy midges (Buh je mi svedkem, ze vim o cem mluvim).
Hned prvni vecer, pri fotografovani v Glen Affric, mi jich behem neopatrneho meneni objektivu nekolik nalezlo do
fotoaparatu, takze jsem pri ostreni (mam manual) na matnici misto obrazu sledoval roj hemzicich se midges a zbytek
vecera stravil v hermeticky uzavrenem automobilu vyfukovanim komaru ze vsech zakouti meho Nikonu. V porovnani s komary
na ostrove Skye to vsak byl jenom chromy predvoj.
Problem je, ze s repelentem musite v pritomnosti filmu a objektivu zachazet velmi obezretne, protoze ani emulze, ani
potahy cocek by nemusely dotyk DEET prezit bez ujmy na zdravi.
Musim vlastne priznat, ze na komary jsem nenasel ucinnou protizbran. Snad jedine zenova meditace japonskych mnichu,
a midges proste ignorovat. Ale to je v mem pripade jen oblast akademicke debaty.
Napsal a vlastnikem autorskych prav na text i fotografie je fstaud@yahoo.com Zpet na home page