Vesnice Cleadale na ostrove Eigg

Chleb jenom ve ctvrtek Male ostrovy (z angl. Small Isles), tedy Rum, Eigg, Canna a Muck, v souostrovi Vnitrnich Hebrid ve mne vyvolaly cestovatelskou touhu jakmile jsem o ne zavadil pohledem na mape. V teto aglomeraci ctyr malych ostruvku totiz nezije dohromady vice nez 150 lidi, nekteri v podminkach, ktere by nasi prarodice oznacili za primitivni.

"Necekejte, ze prijedeme nacas, obcas se cestou zdrzime pozorovanim velryb a delfinu", varuje lodni listek, kdyz na palube Emilky odplouvam na ostrov Eigg.

Hora An Sgurr na jihu ostrova Eigg

Vetsina turistu po pripluti na ostrov zustava na jeho jiznim konci v blizkosti maleho pristavu, a delaji chybu. Jih ostrova je formovan prevazne vresovisti a bazinami a jedine rozptyleni z monotonni krajiny nabizi skala An Sgurr. Oproti tomu severni cast Eiggu je utvarena dvema liniemi nad sebou lozenych piskovcovych utesu, erozi propracovanych do tech nejfantastictejsich tvaru. Mezi utesy se tahne uzky pas nahorni plosiny, kde se usadila komunita mistnich kopanicaru. Tresnemi na dortu jsou dve nadherne plaze jemneho belostneho pisku, proste jakehokoliv naznaku turismu. Jedna z nich je navic znama jako plaz "zpivajiciho pisku", to proto, ze obsahuje zrnka kremene, ktera pod botami krasne skripou. Ma to ale jeden hacek, musi byt sucho, a to je tady asi tak 20 dni v roce.

Strastiplnou jizdou stopem - na korbe rozhrkaneho pickupu, mezi dvema znepratelenymi psy a poslapanymi slepicemi, nehodlajicimi respektovat soukromi moje, ani meho batohu - se dostavam az do Cleadale, drobne osady na druhem konci ostrova.

Ubytovavam se na zahrade mladeho paru, jez me nuti zamyslet se nad otazkou zivotnich hodnot. Neil tu v malem domku na kopanine zije sest let, Sue stravila vetsinu zivota v Glasgow, nez se pred rokem a pul s mestem rozloucila a utekla od civilizace - "Tady mam mnohem vic casu na zivot."
Dva dny po mem odjezdu maji svatbu.

Utesy nad osadou Cleadale na severu ostrova Eigg

Cely ostrov je dodnes bez privodu elektriny a plynu. Sedmdesat lidi, kteri na Eiggu trvale ziji, jsou odkazani na dovoz plynovych bomb a sudu s naftou z pevniny. Kazda rodina si tak po cely rok vyrabi elektrinu na zahrade, v male boude s naftovym generatorem - v praxi to vypada jako mit pod okny cely den nastartovany traktor.
"Na vsechno se da zvyknout", tvrdi Sue. "Horsi je, kdyz se rozbouri more a nejezdi lode. To je pak cely ostrov treba tyden bez plynu."

Na ostrove je i kostel a skola. Oboji spravedlive lokalizovano napul cesty mezi pristavem a Cleadale, aby si verici a skolou povinni pri ceste za osvetou nemeli co vycitat.

Pri pozdne vecerni prochazce po utesech nad sumicim morem narazim na malou plechovou boudu s pidizahradkou, na ktere se lopoti starsi muz v rozpadajicich se hadrech.
"Vy tady zijete"?
"I come and go, you see. Just tryin' to live," odpovida s vyrazem Henryho Fondy ze Steinbeckovych Hroznu hnevu. S Nikonovou vybavou kolem krku a karbonovym stativem pres rameno se citim ponekud nepatricne.

Zanedbane zemedelske stroje v Cleadale na ostrove Eigg

Po celou dobu meho pobytu na ostrove prazi slunce. Jsem v jedne z nejvlhcich casti Britskych ostrovu, spalen od slunce, usi, nos a rty jeden puchyr. Brat si na Hebridy opalovaci krem a slunecni bryle mi pripadalo stejne logicke jako jet se sneznicemi na Kalahari.

"To tady mate porad takovou vyhen?", ptam se s jemnou ironii v hlase Neila.
"Kdyz je dobrej rok, tak sviti tak 15 dni, jinak asi pet."

Pred opustenim Eiggu se stavuji v jedinem mistnim hokynarstvi.
"Mate chleba?"
"Coze, v utery? Chleba chodi ve ctvrtek."