Skotskem mezi kapkami deste

Pozn. Ponekud serioznejsi cestopis
z Vnitrnich a Vnejsich Hebrid napsany pro
magazin Koktejl (leden 2001) je TADY

"Jezis ta je hezounka, japak se menuje?"
"Kristinka."
"No, sladounka, a kolipak ji je?"
"Devet mesicu."
"Roztomila, zejo. Pani sousedko, podte se taky podivat. A .... ehmm ... kdepak ma tatinka?"
"Myslim, ze nekde ve Skotsku."

Bezpocet podobne potupnych dialogu musela ustat moje zena, kdyz pristoupila na dalsi z mych bezelstnych napadu. Tedy, ze zenska cast rodiny bude v lete tesit babicky v Cechach, zatimco muzska tretina (pro kulhajici matematiky = ja) se pojede nadychat cerstveho vzduchu a inspirace na Skotskou vysocinu a ostrovy.

Ne ze bych chtel jet zcela sam, ale muj horsky kamarad Jem se vymluvil na pracovni povinnosti a druhy clovek prichazejici v uvahu, jednoznacne, a logicky, odmitnul - "Letos bych nerad zmoknul".

Cestu jsem mel naplanovanou jen velmi ramcove a byl pripraven ji ze dne na den menit, cehoz jsem take hojne vyuzival. Prvni tyden jsem se chtel trochu porozhlednout po Skotske vysocine, druhy tyden, pokud pocasi dovoli, proplout a proslapat Vnitrni Hebridy a za mimoradne priznivych okolnosti – tedy za A) bude trochu slusne pocasi, za B) nejaky z asi stovky filmu v batohu bude jeste neexponovany a za C) samota mi jeste nepoleze na mozek - se na treti tyden vydat na nejzapadnejsi skotske ostrovy, na Vnejsi Hebridy.

Diky velkorysosti milovane manzelky ("Hlavne obcas brnkni kde jsi"), benevolenci meho anglickeho sefa ("Tri tydny to bez nas snad genova terapie prezije. Ja jedu do Norska") a mimoradne prizne pocasi jsem nakonec na moji solove panske jizde Skotskem stravil pres tri tydny, ujel 1400 km autem (pujcenym nebo stopnutym), usel pres 160 km (po svych) a zbylych asi 250 km me vozily lode nejruznejsich velikosti a rychlosti. Za tu dobu jsem vytahnul svoje vodovzdorne nacini na celych DESET MINUT.