Stromy a otisky křížů v zemích českých.

Sděluje Dr. Čeněk Zíbrt, Živa- časopis přírodnický, r. XXI.; 1911

Proslulé dílo Aldrovandovo r. 1671 zaznamenává zprávy s připojeným obrázkem, jak se objevuje někdy podoba kříže ve stromu nebo v plodu, v ovoci. Výkladem nepravidelného zjevu tohoto obírali se staří znalci přírody, sběratelé kuriozit i skladatelé kalendářů, spisovatelé prorockých knížek a pověrečných letáků.1)
Mezní soud staročeský při ohledání křížů na stromech. Také v zemích českých byly nalezeny podobně otisky křížů ve stromech. V Českém Lidu sebral jsem řadu zpráv o nich i vyobrazení, která s laskavým svolením nakladatele Českého Lidu p. Bohuslava Šimáčka tuto otiskuji. K rozmanitým cizím i domácím výkladům, jak vznikaly tyto otisky křížů, přihlašuji se s výkladem novým, doufám, nezvratně jistým a přesvědčivým
Kříže tyto jsou pravidelně nalézány na místech, kde sousedily polohy pozemkové, lesy, pole, luka. Byly vrývány do dřeva syrového jakožto mezní znamení podle starého obyčeje, u nás potvrzeného pak za mezní zákon. 2) Mezní soud království Českého stanovil podrobně předpisy, na jakých stromech a kterak dlužno znamení kříže vysekati, vyrývati (dub, buk, olše, jasan, třešeň). Vedle nahodilých kreseb nejčastěji se vyskytují tyto kříže mezní, podle návodu Menšíkova takto pořizované:
Znamení mezní v stromu, neb v dřevě se dělá kříž vytesaný, vysekaný nebo vyrytý, nebo vypálený, lizy, kalich, střely, vyrytí let, nebo jména a jiné rozličné rytiny nebo řezby a tesaniny i hřebů železných vražení.
K ř í ž   anebo znamení mezní nejsnázeji se pozná, v stojícím čerstvém syrovém dřevě rovném, ačkoliv se trefuje, že korou to znamení zarostává, a proto kůra v tak množství letech se řídko může svaliti, aby vždy nějakého znamení , boule, hrby, nebo dolíky, rozsedliny, neb roztětí, nebo roztržení na ni znáti nebylo; a když se na to místo potluče, na sluchu i v ruce bijícího pozná se, že uvnitř jest nějaká dutina a neplnost, to když se spatřuje, táhne-li se která strana na to místo, a ukazuje to za původ, tu má nařízená býti osoba hodná, kteráž vezma sekeru, nebo pilu, má to obsekati, nebo obřezati, a to s pilností šetřiti, aby to místo špuntem vysadil a vyzdvihl, hloubě nežli jest to znamení, tak aby zouplna v cele to znamení vyňato a pánům soudcům předloženo bylo, ale dobře by bylo, kde by se tak znamení kůrou chtělo  zavalovati, aby sousedé se o to spolu snesouce níže, nebo vejše na tom dřevě jiné takové znamení dali udělati, pro uvarování budoucího sporu. O vyšetření mezních znamení, zvláště kříže a o stromech, na kterých soud mezní kříže vyřezával, poučuje Menšík obšírně. Při znamení mezního kříže má se šetřiti, staré-li jest to znamení, též starý-li to strom, v kterémžto znamení jest.

Kříž ve stromě 1567. Studie O. Sébillota.

Znamení to jak staré jest, jinák se poznati nemůže, nežli musí šetřiti nejprve, aby bylo pěkně vyňato, jak tlustá kůra přes ně zrostla, potom dobře prohlídnouti od začátku, a svršku znamení kříže toho, až do dna, kde se v dřevě srovnává, přečísti mízy léta, nebo tak staří rozumní lidé se na tom snášejí, že každá míza jeden rok znamená a že každého dřeva jedním rokem o jednu mízu přibejvá, a tak se po mízech léta poznati mohou, i také když se vyspělost kůry zarostlé pováží. Nejvíce se nachází, že v dubích lidé mezníky vysekávají, proto, že to dřevo jest nejtrvanlivější, a nejdéle stojí; nebo jest o něm to zdání mnohých, že přirozeně sto let roste a sto let stojí, a sto let schází, a tak když mu se překážka neděje od rozličných případností, že tři sta let jest jeho věku.

O rozdílu dubův. Však i to dřevo není jednostejné a také nejednostejně roste, ale od rozumných hospodářův se správa činí, že jest trojího rozdílu, latiníci dávají každému obzvláštní jméno. Jednomu Robur, druhému Quercus, třetímu Ilex. A říkávají lesní horáci, že každý to jest zase dvoje, samec a samice. Samice jest, na které se rodí žaludy, ale samec nemívá žádných žaludův, než jest vždy tvrdšího, jadrnějšího způsobu, nežli samice.
První rozdíl dubův Robur řečený jest ten, který od spodku jest velmi tlustý, má mnoho boulí, dupnatě porostlý, má velký rozšířený kořen, krátkého kmenu a postavy, mnoho tlustých, širokých, dlouhých a nerovných větví majících. Druhý rozdíl dubův Quercus řečený, jest ten, který prostředního, rovného kmenu, pěti nebo šesti loktův zvejší, na stromu bývá některé dosti vysoké a rovné větve, kteréž nejsou velmi široké, a není tak sukovatý a doupnatý jako prvního rozdílu. Třetí rozdíl dubův Ilex řečený, kmenu tenkého jest, rovného, šlachovitého, od země obyčejně sedmi neb osmi loktův bez větví na vejšku vyrostlého, na hoře k vrchu nětco má nemnoho ratolestí, tak že téměř všecken ten strom nic jiného není, nežli pěkný, dobrý a užitečný dřevo, a ze všech nejlepší, a k potřebám nejpříhodnější. Z toho rozdílu jest rozuměti, jak snadno by mohl soudce pochybiti, kdyby znamení v dubu prvního rozdílu, podle tlustosti toho dubu, a nebo při dubu posledního rozdílu, podle jeho tenkosti souditi chtěl. Protož sluší míti pozor, a šetřiti rozdílu dřeva, léta rozvážiti, a tak dále vysekajíc znamení, téhož znamení, jak staré jest, spůsob vyhledati.
Ačkoli znamení každého dřeva již vyspělého uděláno býti může, však obyčejně prve znamení mezní do nejstaršího, nejvyspělejšího, největšího, a nejopatrnějšího dřeva a stromu v tom položení mezním, kde mezníci na mezníky ukazují, bývá děláno, a toho se při vyhledávání mezí s pilností šetřiti má. Nebo starý mezník, staré právo, nový, nové právo činí. Bukový strom nemnoho se dělí od spůsobu a zrostu dubového, však předce spíšeji vyspívá.
Jedlový, smrkový, borový, sosnový dříví, obyčejně v jednom roce více vyroste, nežli dub ve dvou letech. Věk jeho praví se býti od starých a skušených hospodářův sto let, v místě příhodném. Bříza jest spěšného zrostu, a tak někteří pokládají spůsob toho dřeva proti borovici, jaký jest spůsob borovice proti dubu, a nejvíce v těchto stromích se nachází znamení mezní, a někdy také v lípě, a to jest dřevo měkké, v místě příhodném spěšného zrostu.
Patrno z úředních těchto pokynů Menšíkových, jak soustavně se staral mezní soud o vyrývání těchto mezních znaků. hlavně křížů, na kůry stromové.

Co se uvádí v cizích spisech o křížích vtištěných a vyrostlých ve dřevě jako ojedinělý zázrak za starých dob, toho doklady shledávám z Čech. Kříže podobné byly u nás nalezeny ve století XVIII. a XIX. v Motole u Prahy v háji u Stodůlek (1742) v dubu, v třešni u Kutné Hory (1745), v Třeboraticích v olši (1848), v Kopidlně v dubu (asi po r.1870), u Lebešic v buku (1900) a v Milevsku v buku (1911). Doufám, že přijdu vhod, když vedle odborného poučení se stanoviska vědy moderní seberu v celek roztroušené zprávy o těchto křížích, jak byly nalezeny, jaká jejich podoba a jaké výklady, učené i pověrečné lidové, provázely jejich objevy. Zároveň dovolil jsem si hned na začátku podati dohad, ktérým jakožto kulturní historik bych objasňoval s veškerou pravděpodobností pohnutky, proč kříže tyto byly na kůry uvedených stromů vyřezávány a pak odtud do vnitř látky stromové pronikaly.

Za krvavých bojů o rakouské dědictví r. 1742, když vojsko královny Marie Terezie obléhalo Prahu, aby z ní vypudilo nepřátelskou posádku francouzskou, uherský voják štípal v háji u Stodůlek větev dubovou na otýpky. Nalezl náhle uvnitř na obou stranách zarostlý kříž, vražený jako černý obrazec do bílého dřeva. Vyobrazení tohoto kříže znázornil mědirytinou umělec Steltzel. Na rytině jest německý nápis tohoto znění: "Roku 1742 počátkem měsíce srpna byl o král. uherského vojáka nalezen v dubovém stromu kříž tohoto tvaru a délky s ukřižovaným Kristem, jehož levice je přibita a pravice vytažená. Chová se v královském uherském táboře"3)
Obležení trvalo od konce června až do 26. prosince 1742, tedy rytina pochází z r. 1742. Pod rytinou jest napsáno česky: "Léta 1742. 5. Augusti v Motole u Prahy, kde král. vojsko campirovalo, v špalku dubovim blíž jádra tento kříž v té formě nalezen byl". Kde tento kříž se nyní chová, není známo. V pamětech, jež chová uherské národní Museum v Pešti, napsal dne 25.  srpna 1754 hrabě Khevenhüller (od r.1764 kníže), jsa tehdáž nejvyšším komořím Marie Terezie, tato slova: "Rozštípená větev tato byla ihned přinesena tehdejšímu velkovévodovi (Františkovi, jenž r. 1745 zvolen za císaře), kterýž ji až dosud u sebe choval a v jehož rukou já a mnozí jiní jsme ji velmi dobře viděli a nemůžeme jinak souditi, leč že žádného klamu ani podvodu při tom nebylo, ale že posvátné znamení toto vsk"utku takto vykresleno do dřeva vrostlo a přírodou samo vykresleno bylo.

Podobný kříž ve dvou polínkách, avšak bez Spasitele, lze také viděti v Museu království Českého ve skleněné skříni vedle Mozartova piana. Tento kříž v pařezu u Kutné Hory "nalezl léta Páně 1745 dne 16. Februario jistý Kondrat, rozený Moškvan, v zahradě všech S.S., kde vloni in Octobri Corpo uhersko Jilanovské campirovalo a tam stromy posekalo."

Dvojitý kříž v třešňovém dřevě, nalezený r. 1745 v Kutné Hoře.

V obou nálezech spatřováno šťastné návěští, že královna Marie Terezie nad nepřáteli svými zvítězí, jako zvítězil nad nepřáteli císař Konstantin, jemuž na obloze zjevil se kříž s nápisem: "V tomto znamení zvítězíš." Vojsku uherskému zvláště líbil se kříž uherský se dvěma příčkami jako v erbu koruny sv. Štěpána. Zbožná panovnice dala potom v háji Stodůleckém u Prahy na místě, kde onen kříž nalezen byl, vystavěti kapli na počest Nalezení sv. Kříže. Myslí se, že původcem sličné této svatyňky byl slavný stavitel Kilian Ignác Dienzenhofer. Kaple tato byla v přítomnosti královny Marie Terezie, jejího manžela, císaře Františka a celého dvoru dne 25. srpna 1754 slavně posvěcena, a zbožná panovnice věnovala potom jistinu 300 zl. na udržování této svatyňky i na ten účel, aby v ní sloužena byla třikráte do roka nadační mše sv. a sice na den Nalezení sv. Kříže (3. května), ve výroční den jejího posvěcení (25. srpna) a v pátek Povýšení sv. Kříže (14. září). Bohužel konaly se tyto služby Boží dle vůle vznešené zakladatelky ve svatyňce této až do roku 1786, kdy kaple tato byla odsvěcena a zohyzděna. Všecky součásti její, oltář, okenice i dvéře byly uloupeny a pustnoucí budova ta stala se potom skrýší cikánů a tuláků. V zuboženém stavu tomto shledal kapli r. 1891 známý nadšený ctitel starožitností Monsignore Jaehnig, jenž se jí ujal z vděčnosti, "že bylo mu popřáno obětovati mši svatou v Jerusalemě na místě, kde Spasitel na kříži zemřel a kde sv. Helena kříž svatý nalezla." Majetník pozemku, na němž kaple stojí, dal opraviti zdivo její a dne 25. srpna 1892 byla obnovená svatyňka po druhé posvěcena. Od té doby slouží se tu opět třikráte do roka mše sv. Pohříchu nepodařilo se získati nadační jistinu této kaple v obnosu 300 zl., věnovanou druhdy od královny Marie Terezie na ten účel, aby svatyně ta v dobrém stavu udržována byla i aby v ní slouženy byly mše svaté. Bylať jistina ta r. 1786 vtělena do záduší farního chrámu v Liboci, kdež se nachází ve státní obligaci ze dne 1. ledna 1870 čís. 35.231.
Nejlépe by bylo o budoucnost památné svatyně této postaráno, kdyby každý návštěvník obětoval napatrný dárek. Poutníci z Prahy, navštěvující kostel na Bílé Hoře, snadno mohou podniknouti odtud půlhodinovou vycházku ke kapli této do Stodůlek. Klíče ke kapli chovají se ve Stodůlecké faře, "U bílého beránka" na berounské silnici a ve dvoře v háji Stodůleckém. Kaple překvapuje sličnými rozměry a ušlechtilými stavitelskými tvary. Vnitřek ozdoben jest malbami. Hlavní obraz nad oltářem představuje nalezení sv. Kříže Páně světicí Helenou. Čtyři andělé na čtyřech stranách světových drží na poduškách koruny, spojené za času Marie Terezie: na straně východní korunu císařství římského, na západě Svatovácslavskou korunu království Českého, na jihu uherskou korunu sv. Štěpána a na severu arcivévodský klobouk rakouský. Ve středu klenby stkví se kříž s počátečními slovy chvalozpěvu o umučení Páně: "Fulget crucis mysterium."(Tajemství kříže stkvěje se.)

Nález kříže před obleženou Prahou r. 1742 vzbudil nadšení a záhy byl opěván zvláštními letáky, písněmi líčícími, jak v olšovém poleně byl kříž nalezen, jaká zázračná předzvěst se tu objevila. Kliment Čermák v Čáslavi chová jednu podobnou písničku o nalezeném kříži v Motolu u Prahy r. 1742, kteráž byla přetiskována v Litomyšli, v Kutné Hoře a v Praze.
"Nová píseń o přepodivném kříži nalezení", který dne 25. července roku 1742 při naší Král. armádě v Čechách ve vesnici Moutoule v jednom ležícím volšovým špalku se vynalezl, kdežto z písně lépěji se vyrozumí." Pod tím ve čtverci zdobných okras obrázek špalku s křížem o dvou příčných břevnech a podoba Ukřižovaného: Dřív v Litomyšli, nyní Hoře Kuttný. Spívá se jako: "Že všickni zemřeme, víme jistě "atd.

Nemálo byli překvapeni Čechové r. 1745 a s nimi učenci tehdejší, že v Čechách nalezen byl opět kříž ve dřevě, nový, a hned stejně jako kříž Motolský vyhlašovaný za zázrak, za šťastnou předzvěst vítězství Marie Terezie. Kříž tento, dvojitý, z Kutné Hory darovaný od magistrátu tamějšího Muzeu království Českého r. 1822, vyložen jest, jak uvedeno, blíže Mozartova piana v oddělení archaeologickém v Museu.
Lid vyprávěl si o kříži tomto rozmanité pověsti, o zázrak, o výstraze a znamení, jak obyčejně vysvětluje podobné nepravidelné a vzácné úkazy přírodní. Jinak ujali se této věci učení lidé. Byl svolán brzy po nalezení tohoto kříže r. 1745 sbor znalců přírody na universitě pražské a učeně se disputovalo o vzniku tohoto kříže. Rozprava tato, vyzbrojená veškerou učeností tehdejší, byla potom vydána tiskem. Vrátil se k dohadům o původu tohoto kříže ve zvláštní doktorské disputaci Tomáš Hrdlička a vyzbrojen sečtělostí i znalostí přírodopisu podle stavu tehdejších vědomostí, učeně, rozvláčně vyšetřoval, jak se mohl kříž objeviti ve dřevě třešňovém.4)
Potom se zase na podivný kříž pozapomnělo, až teprve r. 1823 upozornil na neobvyklý tento úkaz přírodní vlastenecký kněz J. Devoty zvláštní knížečkou, dnes již velmi vzácnou, z níž obě vyobrazení otiskujeme.
Právě v těch místech Hory Kuttny (vykládá Devoty) za Kolínskou branou, kdež léta po narození Páně 1237 mezi mejtinami lesními jistý Antonín,   kněz kláštera Sedleckého, skrze mech skály před sebou tři proutky stříbrné vyrostlé uzřel, pak Pánu Bohu děkoval, pomodliv se, kápi svou svlékl a ji tu na znamení nechav, do kláštera se navrátil, a když při založení hor havíři z Němec povolaní první kostel na věčnou památku pod jménem Všech Svatých založili, a když tu léta 1744 v říjnu v měsíci Corpo Jilanovského vojska ležení mělo, a tam v nějaké zahradě stromy posekalo, dle starobylých kuttnohorských událostí zaznamenané jistoty a spolu vlasteneckému Muzeum dodaného vyobrazení, jistý Konrad, rozený Moškvan se udává, že na to v roce 1745, 16. února v nadřečené zahradě pařezy k palivu sobě nasekal, mezi kterýmiž jeden třešňový, nad zemí loket vysoký, jako talíř tlustý uťal, domů přinešený v půli rozpoltil a na čtyry polínka rozštěpl, kdež znamení kříže blíž jádra uprostřed suku samorostlého šest coulů čtyry linie dýlky nad stýblo hloub do dřeva vkořeněného ku podivu, jako by ze švestkového dřeva tam schvalně vsazen byl, v té velikosti i v kůře svrchu pěkně vyobrazeného spatřil.
Tento úkaz způsobil podivení celého města, a na věčnou památku při obci pod správou magistrátu pro pamět se zachovával. Na poručení Nejvyššího P. P. purkrabího ty čtyry polínka hned toho času k nahlédnutí do Prahy odeslány jsou byly a strany této přirozené vrostliny v měsíci červnu a červenci při promoci akademické svobodných umění a filosofie bakkalářů a mistrů na slavných vysokých školách Pražských zkoumáno a rozhodnuto bylo.
Na otázku první: Zdaž kříž ten dvojitý v Hoře Kuttný ve kmenu třešňového stromu nalezený nadpřirozeně vzrostl, čili přirozeně v něj vložen byl? a zdaž za druhé v ten třĄšňový strom pokud ještě v mladiství byl, křížek z čerstvého dřeva vzatý, vložen, a takovou mocí obživen růsti a uprostřed kmene čili stržně se nacházející včtěpen býti mohl?
Odpověď: Poněvadž není viděti stopy a spojení v tom stromě, že by vložením vštěpen byl, vadí to, že by růsti mohl. Neboť vložením vrubu vrub srostá se dřevem, v kteréž vložen bývá, a srostá také v sukovaté spojení.
V tomto ale třešňovém stromě, v němž ten kříž nalezen byl, není viděti žádného sukovatého spojení, tedy se říci nemůže, že povstal v prostředku vložením aneb vštěpením; jest to tedy proti přirozeným pravidlům stromařů, že by kříž ten tam vložen býti měl, sice by stopa takové rozštěpeniny na vždycky zůstala tak, jako když se ranhojičskou pomocí hovězí maso v člověčí vkládá, předce nekterá znamení srostu takového zůstávají. Zdaž ten v třešni nalezený kříž zevnitř v strom vdlabán aneb zařezán nebyl, aneb zdaž zevnitř toho stromu kříž takové velikosti vložen býti nemohl, kterýž až v samý prostředek stromu zarostl?
Odpověď: Kříž z venku zařezaný nemohl by tak obživou vrůsti, aby přišel až doprostřed třešně, byť by i zařezání v kůru učiněno bylo; jakož kůra nemůže proniknouti až v samý stržeň stromu, tak také zařezaného v kůru kříže řezaná znamení srostáním na žádný způsob zmizeti nemohou, aniž se říci může, že by tento kříž jiného druhu dřeva, v rozštěpeninu zevnitř v strom učiněnou vložen, zachycením obživy doprostřed vniknouti nemohl.

Na otázku: Zdaž se jaká přirozená příčina znamenati mohla, jak by kříž ten doprostřed třešňového dřeva vložen býti mohl? Odpověď mohla by býti tato: Poněvadž strom má tekutou šťávu pro hustost a spojení svého vlásení, mohla by se tedy náhodou tato šťáva ve způsobu kříže ssednouti, poněvadž pak ve dřevech rozličné poškvrny vězí a rozličné figury způsobují, tedy náhodným horkem aneb jiným způsobem mohl by se v tom stromě sliti kříž; tak se též poškvrny v člověčím těle přirozeně dělají, proč ne také v kmenu stromů? A na otázku, zdaž se takových křížů více nachází? Odpověď: Podobné kříže častěji nalezeny byly v rozličných městech, jako léta 1611 na Japonském ostrově, když dva fíkové stromy káceli, viděti bylo podivné černé kříže, jako nejpilnějším uměním od přírody vypracované. V Indii se vyskytl kříž v zemi vytvořený, kterýž se prachem zrušiti snažili, však druhý den zase se ukázal. Jiný strašný kříž se ukázal v povětří, a léta 1589 v Japonském městečku Obama nazvaném kdosi když štípal dříví, uprostřed stromu divný kříž přirozeně vytvořený našel. Léta 1559 v Engličanech byl kříž nalezen ve dřevu hromem roztříštěném ... Léta 1742, 5. srpna v Motole blíže Prahy náhodou, kde královské uherské vojsko leželo, nějaký voják v rozšípeném špalku dubovém, blíž jádra nápodobně vyobrazený kříž spatřil, kterýž se na památku nalezení zachoval. A takových více úkazů předešlých i nynějších časů se spatřuje, a nalezeno bývá. Libaňský pan děkan N. Jelínek nalezl na svém poli drahý kámen, na kterém krásně modrém jako nebe poli jest zašedivělý oblak a na tom oblace zcela pravidelný červený kříž, jakoby ho malíř sám vtipně vypracoval. On dal ten kámen připraviti a do zlatého prstenu zasaditi, za kterýž již mnoho dáváno bylo. Jest se radost na to podívati.
Učeně pak dokazuje Devoty, jak božským řízením se objevil tento kříž ve třešni a jak věda přírodozpytná tehdejší objasňovala nepravidelný tento zjev.

Hrozné zděšení způsobil nález kříže 6. června, před bouřlivými událostmi v Praze r. 1848, v Třeboraticích. Byl nalezen opět v poleně olšovém. Nálezu věnoval snaživý pěstitel vědomostí přírodopisných K. Amerling pozornost a sestavil do Posla z Budče r. 1848, str. 430-431, učenou úvahu a pravděpodobný dohad o vzniku podivného kříže, jejž potom lid český dodatečně vyhlašoval za předchůdce, varovný hlas božský před vzbouřením svatodušním v Praze r. 1848.
Dne 8. listopadu 1848 přinesl p. Václav Pelíšek, učitel z Třeboratic, do učitelských porad v Budči (píše Amerling) kus olšového dříví ze Staro-Boleslavska, v němž při štípání 6. června t.r. nalezen byl kříž velmi pravidelně představený, vlastně dva takové kříže, z nichž jeden jest patrný otisk druhého.
Věc tato zavdala příčinu k mnohonásobným doměnkám. Někteří myslili, že je to pravý varující zázrak, neboť nalezen byl před pověstnými v Praze červnovými dny. Jiní zase, že před lety, dokud strom ten olšový byl mladý, kdosi snad tenký plechový křížek do vnitřku vtloukl, načež to celé zarostlo, a nyní při kácení jen černý trupel téže podoby zbyl. Jiní ještě jiné domněnky dosti pověrečné, ano i oumyslně zhotovené uváděli, nicméně každý z pánův učitelů se obdivoval, nevěda, jak si tuto věc dosti vysvětliti.

Jakož nám taková nevědoucnost a komítání v úsudcích u národních učitelů lhostejna býti nemůže, a pan Pelíšek kus ten  Budečské Přírodovědně daroval, neopomínáme zde položiti vysvětlení, načež každý ještě jednou v Budči na tento kus pohlednouti, a prozkoumav jej přírodovědeckýma očima, sám o pravdě našeho výroku přesvědčiti se může.
Dřevo samo jest asi půl lokte dlouhé, 3 palce tlusté, na dva díly rozštípnuté a má na každé vnitřní ploše obraz kříže, jehož přímá prouha je as 5°, příčná 2°, šířka pak prouhu 21/2 vlasu. Dá-li se jedna polovice štěpiny na druhou, tu i oba kříže zevrub na sebe přiléhají.
Příčina povstání jeho uvnitř jest následující: Už z venku na štěrbině tenčí viděti naznačení kříže v dřevě, totiž mozoly čili hrboly od suků, jenž skrze několik tak zvaných lit (léta, luby čili kruhy) do dřeva běží, tam pak se končí, kde opět dřevěný lub válcovitý začíná, a to je štěpina druhá, tlustší jádro, vnitřek stromu, na jeho zevnějším povrchu nového lubu otisk kříže se nalézá.
Povstal tedy obraz kříže mezi luby čili líta dřeva (Jahresringe) a pro porozumění musíme od tohoto místa rozeznávati luby dostřední, totiž č.2. a luuby odstřední, totiž č. 1. Luby odstřední, tedy venčí 1., mají z venku už mozolité suky, uvnitř pak chorobné vevnitř prouh kříže položené štěrbiny, jako když ku příkladu kůra stromu z venku puká a nezdravé šťávy ze sebe mokváním vydává. V každé tedy případnosti je nemoc stromu příčinou tohoto vzniknutí černého kříže, jest to sněť čili brand v křížovém směru vzniklá. Že pak barva je černohnědá, snadno se dá pochopiti; hmota rostlin sestává hlavně ze tří prvků: z uhlíku, kyslíku a vodíku, tak na příklad: cukr, kamed (gummi arabské), škrob, tříslovina (Gerbestoff). Kyslíku a vodíku je v rostlině hmotě obyčejně tolik, co na složení vody zapotřebí; tedy jeden objem kyslíku (Sauerstoff) a 2 objemy vodíku (Wasserstoff) aneb jedna stejnomocnina vodíku. Uhlík tedy tím (ve hmotě rostlinní) jaksi o sobě stojí a dá se pálením odděliti, totiž kyslík s vodíkem ujde co voda a zbude černý uhlík. Nemoc tedy toho stromu rovná se sněti obilní aneb i sněti zvířecí. Ostatně i tříslovina z dubu se prýštící na vzduchu se černí a sekneš-li železnou sekerou do šťavnatého doubce, to místo zčerná a tvoří inkoust. Toto už není nemoc, ale sloučenina. Tamto v olši, je to odumírající šťáva a podstata rostlinní, která podobna je hnědouhlí, jež stářím, ouplným odvodováním zcela zčerná, takže jen uhlí zbývá. Poleješ-li dříví čerstvé sířcem (olium Schwefelsäure), stává se též podobný děj. Vodochtivý sířec odebere dřevu vodu a zbude jen uhlík a proto ta místa, kdež sířec byl, jsou černá a trupelitá. Zde to činí sířec, tam v olši nemoc; vláskovitým pak ssáním táhne se černá šťáva v pravidelné prouhy a dá se i otiskovati.--
Tak učeně podle znalosti vědy tehdejší a těžkopádným názvoslovím snaží se K. Amerling vyložiti původ černavého kříže v Třeboraticích. Má zásluhu, ne-li o rozluštění záhady, o to jistě, že pak učitelé a jich vlivem pozorovatelé podivných zjevů přírodních věnovali pozornost těmto zjevům a zaznamenávali o nich zprávy.

Mám svědectví od V. Janouška z Jičína, jak asi v letech sedmdesátých minulého věku v obci Běcharech u Kopidlna objevil se zarostlý šikmý kříž s silném špalku dubovém touto náhodou:
Na samém kraji lesa stál silný dub. Když té doby na něj došlo, byl poražen, a jelikož byl u spodu zkažený, nehodil se na pilu v celosti; pročež musel býti jeden špalek od spodního konce uříznut a zdělán na dříví k palivu. Když se v té churavé části rozpoltil, tu se objevila příčina churavosti. Někdy před věky stál onen dub na samém kraji lesa a na znamení hranic asi 1m od země byl vylízen a v té lízině vysekán šikmý kříž, jehož ramena jsou 0,37 m dlouhá a asi na 0,03 m vyhloubena. Nad ním jest nožem vyřezán monogram jména Ježíšova. Během času celá ta lízina i s křížem se blanou oblila a zarostla. Blána zdřevnatěla a tak o tom nikdo více nevěděl. Na tom narostlo asi 0,2 m nového dřeva. Při rozpoltění se objevil tedy v jedné polovině kříž vyhloubený a v druhé kříž i monogram narostlý jako otisk prvnějšího. Podle toho monogramu patřil nejspíše les ten některému řádu duchovnímu.
Představenstvo obce Běchar odevzdalo onen špalek do sbírky krajinského musea v Jičíně zárověň s přípisem, ale přípis při stěhování musea do nových místností někde se ztratil.
V knížecím Colloredo-Mannsfeldském lese blíže obce Sebešic okresu Zbirovského koupil Josef Königsmark, kolář s Terešova, buky. V jednom ze starších buků (v průřezu 36 centimetrů) při štípání našel krásně provedený, mezi blanou a jádrem dřeva vyříznutý kříž. Blána od jádra dřeva jest vzdálená 10 cm, od kůry k jádru jest 8 cm. Kříž tento rovněž asi byl ve dřevo mladé vřezán, což dle data uvedeného stalo se před 81 lety, ale zvláštností je, že dřevo tak obrostlo, že v ně vřezaný kříž úplně zarostl. Na zobrazení této přírodní zvláštnosti na místě označeném křížkem vepsány jsou číslice 1823, a sice číslice 23 úplně znatelně, první dvě pak méně význačně. Pod číslicemi je vepsáno písmeno W. Viz článek můj a vyobrazení v Českém Lidu XIII. str. 472.
Nemálo byl jsem překvapen, když mi před několika dny přinesl do Musea království Českého přítel můj, JUDr. M. Kottner, starosta města Milevska u Tábora, špalíček bukový z Květova, s potutelným úsměvem, abych jej rozpoltil, co tam najdu!

Kříž nalezený od Dra. Kottnera v Milevsku r. 1911. Nebylo třeba rozpoltění polena, rozpadl se špalíček, když dr. Kottner jej položil na stolek, a ukázala se ve dřevě zřetelná, pěkná podoba kříže, tmavě červená, do hněda, jakoby do dřeva ostatního bílého byl tento kříž vsazen uměle. Dr. Kottner zachoval opatrně i svrchní kůru rozpraskalou a tu jasno bylo, že táž podoba kříže, jak si ji strom zahojil a dal zarůsti, byla vyryta původně týmiž řezy na kůře. Na povrchu ovšem původní ostrost řezů otupěla, rozvlekly se rysy, rozdrásala podoba, kdežto uvnitř zachovala se podoba kříže ostře, zřetelně.
Dr. Kottner věnoval kříž ten do sbírek Musea království Českého, kde jest uložen již onen kříž od Kutné Hory, nalezený r. 1745.
Ukládaje do Živy přehledný článek o českých nálezech křížů ve stromech, doufám, že odborníci botanikové povšimnou si těchto zjevů zajímavých, vyloží jejich vznik i seznámí cizinu s tak hojným počtem vzácných těchto památek.

1) Ulyssis Aldrovandi, patricii Bononiemis, dendrologiae, naturalis scilicet arborum historiae libri duo, ubi Eruditiones omnium Generum una cum Botanicis Doctrinis ingenia quaecunque non parum juvant et oblectant. Ovidius Montalbanus opus summo labore collegit, digessit, concinnavit. Francofurti, 1671, fol. I. lib. 43-4. Srv. o kříži v jablku, ve fíku a jiném ovoci: Breconius, Reductorium morale, lib. 14, cap. 12; Mart. Rimpler, discursus V. de S. Hedwige; Joannes Nider, Formicarium (Regnum Granatae) atd.
2) O mezech, hranicích, soudu a rozepři mezní i příslušenství jich v království Českém, sepsání Jakuba Menšíka z Menštejna, na Mokropsích a Vonoklasech, místosudího království Českého. Vytištěno v starém Městě Pražském u Dědice Jana Šumana, l. 92b ad.
3) "An. 1742. von anfang des monats Augusto ist in dieser form und lenge von den königl. Vngarischen solldaten in einen eigen paum kreuz gefunden worden, welchen paum als er zershallt, haben sie in der mitten Christum crucifixum ersehen, die lincke handt angenaglet, die rechte Hand aber aufgestreckt, wird in den königl. ungarischen lager aufbehallten." Srv. knížku, sepsanou od Mons. Jähniga o dějinách kaple sv. Kříže, zbudované na místě, kde byl kříž r.1742 nalezen. Viz Český lid X.1900, str.439.
4) Ex occasione crucis in arbore ceraso, et populo (de qua superius distineta est facta relatio) inventae, quaeritur. Tractatus physicus de plantis et planetis generatim, in particulari vero de quibusdam rarioribus regni Bohemiae vegetabilibus, quorum exquisitae species in Museo Mathematico S. J. Pragae ad S. Clementem visendae asservantur, opus posthumum P. Johanis Kisling e Societate Jesu, cum annexis positionibus ex universa philosophia peripatetica, quas in ... Universitate Carolo-Ferdinandea Pragensi, sub rectoratu ... Leopoldi Grim e Societate Jesu ..., praeside ... Francisco Hoffmann, ... in Magna Aula Carolina publicae defendendas suscepit eruditus Thomas Hrdlitzka Bohem. Sobieslaviensis ... Anno 1748. Pragae, 1748, 40 , str.167-171, appendix II.

Rozvaliny chrámu Slunce v Anglii. návrat na index Astronomické názory autora rukopisu Gnomoniky z r. 1756.