V polovině cesty z Minic do Otvovic odbočíte doleva, dostanete se do jednoho z nejkrásnějších koutů na Kralupsku, do údolí Rusavky tekoucí z Holubic do Zákolanského potoka. Název mohl vzniknout podle zbarvení obnažených skal na vcholu návrší, které se nad údolím vypíná a do dálky svítí svou červení. Také podzimní zabarvení rostlin je rusé. Ale možná i od rusalek, které zde za teplých letních nocí tančí a vzpomínají na prabáby z masa a kostí přinášející zápalné oběti svým bohům.
Lidé toto krásné místo obývali již od eneolitu; nálezy kultury nálevkovitých pohárů a šňůrové keramiky, únětické kultury i kultury knovízské.
Asi v 6. století př.n.l. zde bylo vybudováno rozsáhlé sídlo. Několik pásů hradeb ukazuje na mohutné opevnění. Na historické mapě je dobře vidět pravoúhlá část opevnění na jihovýchodě.
Vlastní plochu akropole vymezovala kamenná hradba šířky 3 metrů. Celá plocha byla rozdělena 60 metrů dlouhým příkopem, 6 m širokým a 3 m hlubokým s dřevěnou palisádou. Byla odkryta hliněná podlaha domu o rozměrech 6x12 metrů, zbytky čtyř zahloubených obydlí, odpadní jámy i jiné objekty, např. dvě hromady oblázků těsně u hradby, snad zbytek připravené munice, nacházejí se i na Lutovníku, a dvě zvláštní, kameny vydlážděné plošiny (snad kultovní). Pohřebiště se zde nenašlo, pohřbívalo se snad v Lutovníku o čemž napovídá jméno? Kromě tisíců úlomků keramiky s geometrickými obrazci halštatského období byla nalezena unikátní a v Čechách nejstarší keramika točená na hrnčířském kruhu. Vzácným nálezem je také skytská šipka a část náhrdelníku z červených mořských korálů.