K a m e n n é   ř a d y   K o u n o v s k é   R o v i n y
z   p o h l e d u   a r c h e o a s t r o n o m i e

.. pokračování ..

Jak již bylo řečeno, pro řadu badatelů je umístění Pegase a Gibbona stěžejní.
I když tento názor nesdílím, přeci jen se zamyslím nad obecně přijímaným názorem, že Gibbon je poraženým vizírem pro Pegase při pohledu k východu Slunce o letním slunovratu. Setkáme se také s informací, že by musel ležet osm metrů jižněji, aby tento směr splňoval.
Dle předpokladu by Slunce vycházelo např. v době BC5000 let při letním slunovratu o dva sluneční kotouče severněji (-1,3°). Sklon zemské osy k ekliptice kolísá, dnes 23°26´21´´,448.
Jak by se to projevilo v geometrii stavby počítat nebudeme, ale možná právě těmi osmi metry.
I když, na druhou stranu, jeli skutečně kámen k dnešnímu směru slunovratu o osm metrů severněji, můžeme odvodit dataci stavby na 4500BC (24°33´).

Připadá mi velice nepravděpodobné, že z jednoho, od ostatních kamenů nijak zvlášť odlišného valounu, vyčnívajícího nad zem pouhé centimetry na velikosti nezáležíce, hledí pozorovatel na druhý, téměř v rovině terénu ležící nebo vztyčený balvan, jak se v některých teoriích dozvíme, (u kulatého Gibonna si dost dobře neumím ukotvení představit).
Sleduje s použitím nějaké úzké trubičky výřez na něm, jenž je uváděn jako slunovratový vizír. Ale je na tuto vzdálenosti vůbec nějaký vizír vidět, natož tak, jak je na kresbách znázorňováno. To jistě není.
Vztyčený Gibbon by zabíral zhruba stejnou úhlovou šířku jako sluneční kotouč na obzoru. Lze ale pouhým okem zachytit první paprsek přesně ve vizíru ??? ... a určit tak přesný okamžik krajního východu Slunce, podle mne to nelze, ale je možné umístit kámen ve směru, v jehož prodloužení je jiný záchytný bod na vzdáleném obzoru.
Opustím spekulaci, že byla propracována složitá technika, jakou by bylo možné zaznamenat do polohy konkrétních kamenů informace o východech či západech ostatních jasných těles na obzoru a jejich následné praktické využívání.

Pro kalendářní účel nám poslouží sledovat Slunce.
Byly slunovraty rozhodující pro archeokalendáře?
Jistě šlo o významné okamžiky kultu Slunce, které ale nemohly být vysledovány pouze změnou směru východu Slunce na obzoru. V období kolem slunovratů se posunuje nepatrně, pro lidské oko je skoro na stejném místě. Z tohoto pohledu je zajímavá pranostika ... na Ježíšovo narození, o bleší převalení ... to jsou pouhé dva dny po slunovratu, ale ta vznikla samozřejmě podle psaného kalendáře. Připouštím existenci záznamového kalendáře pro uvažovanou dobu, dle kterého se dá tento den téměř přesně vypočítat (interpolace) a určit i bez viditelnosti slunečního kotouče.

Využijeme k tomu dalších znalostí o pohybu Slunce.
Důležitý pro archeokalendář je obzorový vizír dostatečně daleko a dostatečně výrazný nad nímž se Slunce objeví při pohledu z určitého stanoviště v přesně určené době. Tato přesnost je u některých staveb opravdu obdivuhodná.
Podobně jako kámen v Klobukách jsou i řady na spojnici Říp - Slunce. V délce Roviny k Filipovu je výhled na nedaleké podlouhlé návrší, v jehož středu je viditelný její vrchol.
Při deklinaci Slunce +14,5°; ke které dochází 40 dní po jarní rovnodennosti (29-30.4.) a 42 dní před podzimní rovnodenností (12-13.8.) vystoupá sluneční kotouč přesně nad vrchol hory Říp. Azimut pohledu je 66° od severu.

Vzhledem k uvažovanému stáří řad se jeví, že takovéto lokality byly vybírány již mnohem dříve než v kultuře keltské, která měla kontakty s vyspělým Římem, kde se již stavěly monumentální sluneční hodiny i přenosné pelekiné; a čas běžel dle kalendářů. To samozřejmě nevylučuje možnost jejich využívání pozdějším obyvatelstvem, jak Kelty, Germány či Slovany, např. svátky Beltin a Lugnasad, o nichž máme povědomí právě z keltských tradic, nebo rovnodennost.

Rovnodennost lze určit velice přesně jednoduchou pomůckou, postačí tyčka zaražená rovně do země, u které se sleduje přímost stopy stínu jejího konce (východ-západ; princip gnómonu). Nebo půlením úhlu mezi směrem výcházejícího a zapadajícího Slunce, či kolmicí na nejkratší denní stín ukazující k severu. Není důvod nevěřit, že by si s tím člověk oné doby neuměl poradit, čelem k severu rozpažením s dlaněmi k severu určím východ vpravo, a západ vlevo, jih v zátylku. Pokud Slunce vyjde nebo zapadne přímo ve směru prstů nastává rovnodennost. Vím, že se Slunce vrátí na totéž místo za 180-186 dnů (asi za 6,5 lunárních cyklů). Zasvitne-li na dlaň je teplá polovina roku, jestli na hřbet ruky je chladná část roku. Použiji-li vlastní ruku jako úhloměrnou pomůcku (dílec pěsti zhruba 9,6°; prstu 1,5°) upřesním roční období a odhadnu počet dní do slunovratu. (celkem asi 4 pěsti) Průměr slunečního kotouče je 32´= 0,5333° a zdánlivý pohyb na obzoru (při rovnodennosti)je právě tato úhlová vzdálenost denně, jenž se postupně zmenšuje k slunovratu, zastaví a znovu na spáteční cestě k rovnodennosti narůstá. např. zda mi Slunce svítí do dlaně a vyšlo proti včerejšku vlevo, a od rozpažení naměřím dvě pěsti a tři prsty, mohu odhadovat, že je asi 40 dní po rovnodennosti a zbývá 50-53 dní do slunovratu.
K přesnosti je samozřejmě potřeba skušenosti, při počítání si mohu pomáhat fázemi Měsíce, a dalšími znalostmi hvězdné oblohy. A dovést vše k dokonalosti a přesnosti.

Po sedmi letech marných výjezdů, kdy Slunce vycházející za Řípem bylo skryto v mracích, se nám letos poprvé podařilo zdokumentovat skutečnost, že lokalita má úmyslné umístění v krajině.

Den před i po vyjde sluneční kotouč viditelně mimo horu. Pro zalesnění nejsou ověřitelné další kalendářní směry, ale tento je pro nás nejdůležitější.