Odpovídá: Váša, Marťan, Davoš a Aloš.

Jak a kdy jste se dali dohromady?
V roce 1995 kamaradi a Martin jsme to vymysleli. Martin byl dídžej a chtěli jsme být prostě super, jó?, ale jako, jak se to vezme. Snili jsme o tom. Pak jsme vymysleli nazev “Lunety”, našli jsme si to ve slovníku . To znamena, že Mikoláš Aleš byl ve znamení Lunety, no a byl to buzík, a tak jsme si od toho dali ten název. No a dali jsme se dohromady už po první puse s Marínkem. Teď, když jsme vymysleli název, žádná muzika nebyla, nebylo nic, pak přišli Vašek s Davidem zkamarádili jsme se, dali jsme si první pusinky a vymysleli jsme, že budeme dělat skupinu dohromady.

Jak jste se zkamarádili?
To je uplne apokalypticke (toto slovo jsem si vyhledal téže ve slovníku), protože my jsme byly konkurenčni skupiny. Já jsem byl v Lednici. Soutěžili jsme , kdo líp prdí, to ještě letěl “dlouhý prd”, vrátila se jeho móda. To po čase skončilo, ty skupiny postupně umírali na přefetování, ale my jsme nezapoměli prdět. Pak mě napadlo, že bychom mohli něco udělat. Tak co jsme se dali dohromady, ja jsem delal prděcí houseparty, protože jsem měl předpoklady. Přemyšlel jsem o lidech z housart (jak se to jinak dá říct?) co kluci chodili, a pak přisel Vašek, protože jsme chtěli takového černocha (tomu se máte smát!). Vašek a David nás právě přivedli k našemu manažerovi , protože ten jako jediný o tu skupinu měl zájem a od začátku do konce nás učil plynule prdět (to jsme dříve neuměli). Nejdřív nás nechal úplně, prďte si jak chcete, buďto to vyjde nebo to nevyjde, a našli jsme kamaráda, který měl počítač, my jsme si na tom poslouchli různe druhy plynulých i přerušovaných prdů (ty jsme však zvládali bezvadně). Mysleli jsme, že to dokážeme pouze přerušovaně, byli jsme naivni. Pro dídžeje bicí, do toho prdět, prdět a stále prdět... Vznikla z toho naše deska PRD-FART (více v Texty), kterou jsme sami produkovali, sami jsme zaplatili studio, byl to vlastne náš omyl. Jsou tam tři písničky, které jdou. Je to těžké, hodně amatérské, to byl nesmysl, to jsme byli naivni. Proč jsme plašili, proč jsme se to snažili dělat a vystupovali jsme s tim, to se divím, že nás vůbec někdo chtěl tenkrát. Bylo to těžké, prdět plynule. Byli jsme zklamáni z toho, že nás nikdo nechce, žadna firma, tak jsme se tak potáčeli, pak se přistěhoval do Lednice Standa Smor a rádio Lednice nám tam zprostředkovalo schůzku, on nám nabídl spolupráci, ta vyšla. Udělali jsme dvě písničky. Dva singly Franta a Neblít sám. Jak přisel, říkal že Pavel nám nechal volný prostor a že to nikam nevedlo a že teď to bude podle něj, že to budem dělat všichni, a jestli chceme spolupracovat a to říkal i Standovi, ze to budeme muset vodprdět plynule. No a nám se to nelíbilo, protože jsme uměli prdět jenom přerušovaně a oni řekli, tak kluci, tak to alespoň zkuste a uvidite, co ty dvě písničky udělají. Udělali jsme Frantu a Hulit sám, a teď jsme tady. Tak jsme si vlastně uvědomovali , proč plynule. Je to lepší, lidi rozumějí , prokoukli jsme to trošku ješte ne uplně, ale jsi Čech, prdíš něco co cítíš (a to doslova) a lidi tomu rozumějí. Je to hezčí. V živote by jsme se neprosadili, kdyby jsme prděli přerušovaně. Standa nám řikal, že nejdříve máme být dobrý ve městě, pak v kraji pak v Čechách, pak na Slovensku a pak můžete přemýšlet o dalším světě. My jsme chtěli být první, dostat se do Německa, do Polska. Ale tam chtěj prdět tak, aby to bylo slyšet a nebylo cítit. ALE TO NEJDE!