Na ulici

Nic není trapnějšího, než-li setkávati se na místech veřejných, na ulici, na dráze, v tramvajových vozích a j. s lidmi, jejichž chování působí nám steré nepříjemnosti snad tím nepříjemnější, čím jsou drobnější.

Základní pravidlo obecné slušnosti na místech veřejných jest: chovati se tak, abychom na sebe obraceli pozornost co nejméně. Zvláště mládeži obojího pohlaví sluší takováto skromnost.

Kdykoliv pozorujeme, že nechtě jsme překážkou jiným, při chůzi na ulici, v tramvaji a pod., neopomeňme požádati krátce za odpuštění pouze slovy "Račte odpustit" , nebo kratším francouzským "Pardon". Vůči dámě dlužno posmeknouti.

Mládež neužívej omluvy: "Pardon", zejména nikoli vůči představeným.

Při vyhýbání nejlépe dbáti jízdního řádu: každý vyhýbej se nalevo a vyhneš se nejlépe srážkám. Ale stranu u domu u zdi necháváme osobám úctyhodnějším, byť se v tom případě i na pravo vyhýbáme.

Dámě se nezavděčíte, připomenete-li jí, že má uvolněný účes nebo klobouk nakřivo a šaty pomačkané, kdežto pán s díkem přijme upozornění na nějaký křiklavý nedostatek toalety náhodně vzniklý. Ale vezdy upozornění musí se díti šetrně, aby neuráželo.

Optá-li se vás kdo na cestu, směr nebo nějakou budovu, odpovězte zřetelně a slušně, ale neprovázejte, leč byste o to byli výslovně požádáni.

Pán nikdy nenabídne mladé dámě ochranu svého deštníku. Ostatně žádná slušná dáma nabídky takové nepříjme. Naopak sluší se ochrániti tím způsobem starce nebo člověka nemocného, tak jako pomoci na ulici slepci nebo churavému.

Ve veřejných sadech pán přenechá svoje místo na lavici dámě, která se po nějakém sedadle ohíží, rovněž dívka nebo mladší dáma ustoupí dámě starší, ale nikdy na místo placené, pokud si může každý takové místo najati a zaplatiti.