|
|
 |
UKÁZKA
Kámen
Ležel mezi hromadou uhlí a nákladními vagóny pod několika prkny a byl
to Boží zázrak, že ho nikdo nenašel přede mnou. Na jedné straně zářil
stříbrem, a když se setřel mour, bylo vidět, že je stříbrný i uvnitř.
Byl to obrovský kámen ze stříbra a nikdo ho ještě nenašel.
Neodvážila jsem se ho schovat, někdo to mohl vidět a vzít ho, když jsem
běžela domů. Musí se kutálet. Kdyby někdo přišel a bránil mi v tom, sedla
bych si na kámen a ječela bych. Mohla bych je kousat, kdyby se ho pokoušeli
zvednout. Mohla jsem udělat cokoliv.
Tak jsem ho začala kutálet. Šlo to hrozně pomalu. Položil se na záda
a tiše ležel, a když jsem ho převrátila vzhůru nohama, ležel zas na břiše
a houpal se. Stříbro se oddrolilo a v zemi uvízly tenké stříbrné šupinky,
které se rozpadly, když je člověk zkusil vydloubnout.
Klekla jsem si a kutálela, šlo to líp. Ale kámen se pokaždé překulil
jen o polovinu a strašně dlouho to trvalo. Nikdo si mě nevšímal, dokud
jsem kutálela dole v přístavu. Potom jsem kámen vytáhla na chodník, a
to už bylo těžší. Lidé se zastavovali, poťukávali o chodník deštníky
a říkali spoustu věcí. Mlčela jsem, viděla jsem jen jejich šněrovací
boty. ... |
|
