 |
Božena Němcová svému muži
 ...Málokterá
žena má tak v uctivosti manželskou důstojnost, jako já měla a mám, ale
víru jsem v ni pozbyla záhy. Kde ji vidět? — Samá lež, klam, privilegované
otroctví, nucená povinnost — zkrátka sprostáctví. — Moje srdce bažilo
být velmi milováno, mně bylo lásky zapotřebí jako květině rosy — ale
darmo jsem hledala takovou, jakou já cítila. Já chtěla muže mít, před
nímž bych se kořit mohla, jenž by vysoko nade mnou stál, já bych život
proň byla obětovala, ale viděla jsem v mužích jen hrubé despoty, jen
pána. — To zchladlo všecku vroucnost — úcta se ztratila a hořkost a
vzdor v srdci se umístily. Tak to šlo — já žila zase v sobě, jako děvče,
a ty staré ideály v duši opět se umístily. Tělo moje jste měli, činy
moje, moji upřimnost, ale touhy moje šly do dálí, kam, tomu jsem já
sama nerozumněla.
Milostný listář, Odeon, 1986
|
| |
|
