Ž  Í  Ž  A  L  A    






Jací jste v odpovědích?  
 Ačla  Bráška  Červánek  Murek
 Píďala  Skřítek Tchibo  Veverek  Žížala
 Véna Ivka    
Do tohoto výběru se dostanete, pokud odpovíte alespoň na 3 otázky.  

< ANKETKA index


Anketka

 Ačla
ČERVÁNEK

1 - Co děláte, když dokončíte něco většího (nějaký projekt, úkol, uděláte zkoušku, napíšete zprávu apod.)? Zajímá mě, co děláte chvíli poté a den poté.
Chvíli poté na nic nemyslím, jenom se tetelím blahem, že už to mám za sebou. Večer nebo den poté už mám jenom takovej pocit pohody a ten si někam uložím a když mám někdy v budoucnu problém, tak si tenhle pocit odněkud vydoluju a snažím se, aby mi pomohl. Ovšem to neznamená, že si jako odměnu nepůjdu koupit nějakej hadřík nebo mňamku...:-)
 
2 - Je nutné mýt špinavé nádobí denně?
Ani omylem... Mytí nádobí, uklízení a podobný věci jsou nutností, ale nesmí se z nich stát rutina, která mi zkazí každej den....takže tři dny pohody a ublemcanejch hrnků (někdy i víc, fuuuj) a pak jednou s odporem do nádobí...
 
3 - Čeho se nejvíc bojíte v lásce?
Snad toho, že vlastně nevím, co to je láska a tím pádem nepoznám, jestli to, co mám s tím druhým, je láska nebo jenom strach nebýt sám, mít pocit být potřebný a důležitý, nevybočovat z normálu, moci se s někým smát. Proč většina bab bulí u zamilovanejch filmů? Proto, že jsou jenom citlivky nebo proto, že nikdy nic takovýho opravdovýho nepoznaly? Nejvíc se asi bojím, že moje představa lásky je něco, co je nesplnitelné.
 
5 - Jak často navštěvujete své rodiče a proč?
Rodiče poslední dobou navštěvuju tak jednou za tři tejdny. Najednou dostanu pocit, že se to už konečně změní, že tam přijedu a budeme se chovat jako partneři. Bude mi třicet, takže už snad mám nárok na vlastní život, ne?
A po příjezdu, během pár okamžiků, zjistím, že situace je nezměněná, že se mě pořád snažej vychovávat k obrazu svému a že je jim úplně jedno, co chci a kdo jsem. To zjištění mě pokaždý dostane na kolena. Že nechtějí mě, ale chtějí realizovat svoje sny skrz mě.
Takže to končí tak, že na všechno kejvu, všechno odsouhlasím a pak se v neděli vracím do svýho života, o kterém oni nemají sebemenší představu. Možná jsem v osmnácti měla udělat palácovou revoltu a bylo by to jiný, já ale vážně věřila, že by to mohlo fungovat i jinak. Bohužel ne.
 
6 - Jak se dá najít chlap, se kterým se dá žít?
Jak ho potkat? V brzkém věku, kdy baba ještě moc nepřemýšlí a chce jen tak s někým chodit. Pak si uvědomí, že život s každým chlapem je těžký, ale že pomocí fintiček se dá zvládnout a zapracuje tak, aby ten její pochopil, že ona je ta pravá.
V pozdějším věku už je těžký někoho najít, už jsme zvyklý na vlastní způsob života a výměnný obchod typu: tady je má ochranitelská náruč a oplátkou očekávám obdiv a péči, na nás už moc neplatí. Chceme partnera, a na to moc chlapi nehrajou. Představa spokojenýho vztahu za cenu lstí a hříček už nás neláká. Vyškrtneme-li z výběru další velkou část mužské populace - maminčiny mazlíčky - tak nám toho moc nezbývá.
Záleží na tom, co od chlapa na život chceme. Možná se dá potkat na každým rohu, když ženská přijme obecně platná a věkem ověřená pravidla...
 
7 - Co jste dělali nejraději, když jste byli malí?
Nemyslím, že by se mi z dětství vybavovala jedna činnost, která byla ta nej... Vlastně ano: nejraději jsem si hrála. Na školu s mým lišákem, medvědem (ten hrozně zlobil) a panenkama. Na šipkovanou, a vybíjenou s holkama z baráku. A taky koláč, vyborná hra pro čtyři, při který se po sobě hází klacíkem a do písku užíráš koláč tomu druhému. Strašidelná hra na krvavý koleno. A hra na vdaný ženy s mojí kamarádkou, při který bylo nutný vařit. Vařilo se v kanálu - z bahna a písku, míchalo klacíkem. Sbíraly jsme papírky od jídla u popelnic a navzájem jsme se s nima hostily. Zvláštní, dávná doba...
 
8 - Jak hodně bys chtěla/chtěl být v životě samostatná/ný a jak opravdu jsi?
Samostatná a nezávislá, všechno zvládající sama... taková bych bejt chtěla. Zvládat být sama a zabít tu touhu schoulit se u někoho v náručí a říct mu: "Chraň mě, prosím." Být tak silná, aby mě neublížil nikdo z blízkého nebo vzdáleného okolí. Znovu se sama zvednout, bez toho, aby si okolí všimlo, že jsem upadla a jen si v duchu říct: to bylo dobře, jsem zase silnější...
A jaká jsem? Jo, malá holka, která by se nejradši rozbrečela a utekla. Ale vím, že nemůžu, že se musím snažit vypadat tak, že všechno je v pořádku, že loď se nepotápí a orchestr stále hraje...