Závislost na přírodě?!

Když se o někom řekne, že je na něčem závislý, vybaví se nám, že je předmětem své závislosti ovlivněn tak, že bez něj nemůže existovat a zanedbává vše ostatní. Pro ješitného člověka konce dvacátého století není snadné si přiznat, že je závislý na něčem tak netechnickém a člověkem nestvořeném, jako je příroda. Přesto to tak je. Ne, že bychom kvůli přírodě zanedbávali všechno jiné, všichni víme, že je to opačně. Na přírodu prostě kašleme.
Milióny lidí na celém světě dělají něco pro planetu. A co vy?
Každý den zmizí z povrchu této planety několik forem života, přestože začátkem devatenáctého století vyhynul jeden biologický druh ročně. V některých oblastech Země je dešťová voda kyselejší, než šťáva citrónu - hezký to důsledek provozu tepelných elektráren, že? Ozónová vrstva chránící Modrou planetu je stále tenčí, přibývá případů rakoviny kůže, také proto, že každé ráno používáme spraye obshující freóny. Skládky - řízené i černé - kontaminují přírodu jen proto, že s odpady nedokážeme hospodařit, že nerecyklujeme kovy, sklo a papír. V zimě nemohou děti a staří lidé vycházet na ulice velkých měst - mohli by se udusit. Jezdíte do zaměstnání autem?
Proč vesele přikládáme pod kotel rozjeté lokomotivy, když víme, že koleje vedou proti skále? Řekl vám průvodčí kam jedeme?... Pane průvodčí, kdy dojedeme do stanice Blahobyt?... Víte, že zatáhnout bezdůvodně za záchranou brzdu se trestá pokutou?... Máme přeci důvod!... Já jsem ale skálu ještě neviděl!... Za zatáčkou?... To né, kde by se vzala skála v rovině!...Vjíždíme do vysočiny. ... Ještě je čas!... Když já nevím, bude to trapas!... Já jsem se rozhodl, vystupuji v příští stanici. Dál asi pojedu pomalým, ale bezpečným vlakem a tu skálu taky nějak zdoláme. Že mi to bude trvat o deset minut déle? Co na tom sejde, když dokážu celé hodiny ležet před televizní obrazovkou! Pane průvodčí, ten vlak Ekologie, jak je pohodlný?....Vidíte, je pohodlný skoro jako tehle rychlík... Tak jdete?