Nic se neztratí

Jistě to znáte: "Uč se německy, hochu, to se ti neztratí...", nebo "Ten náš Pepa, ten je šikovnej, ten se v životě neztratí...". Pokaždé, když slyším některý z podobných výroků, uvědomím si, že neztratit se není výsada, ale povinnost, přecházející až v samozřejmost. Nedá mi to, abych nevzpoměl jednu drobnou příhodu, která se mi nedávno stala.
Byl jsem - jak už tomu v podzimních měsících bývá - nemocný, úpěl jsem v posteli a trápil pálící oči četbou překladu přednášek psychoanalytika C. G. Junga. Při příležitosti (v důsledku nemoci) pálících očí jsem knihu odložil a z talířku na stole vzal rohlík namazaný tlustou vrstvou jahodového jamu (počeštěno na „džem"). Zakousl jsem se do silně nezdravého pokrmu a kamsi mi upadla malá částečka jahodového jamu (počeštěno na „džem").
Jelikož jsem byl nemocný a v důsledku nemoci mě pálily oči a navíc i rozleželý a tím pádem líný, nějak se mi nechtělo zatoulaný jam (počeštěno na „džem") hledat a trápil jsem se představou, jak je nehygienické a necivilizované, jíst v posteli a ospravedlňoval to tím, že jsem přeci nemocný a nebudu kvůli jídlu vylézat z postele.
Po nějaké době - to už jsem byl zdravý - jsem se ráno probudil a zjistil, že se mi cosi přilepilo na oční víčko. To cosi jsem zkoumal a až po chvíli mi došlo, že je to ten jam (počeštěno na „džem"), který mi v době mé nemoci kamsi upadl. Bylo dost brzo ráno a protože jsem si chtěl dopřát ještě alespoň pět minut sladkého spánku, zahodil jsem cosi někam stranou.
Když jsem se opět probudil, oblékl jsem se a šel do školy. Celý den mě něco tlačilo v botách. Je normální, když něco někoho tlačí v botě, ale že bych měl ve všech botách, včetně papučí šutr? Pozdě večer jsem se odhodlal prozkoumat ponožku na pravé noze. Na patě bylo cosi přilepeno... Jistě pochopíte mé - z pohledu nezasvěcence do jamového (počeštěno na „džemového") tajemství - nepřiměřené reakce.
Od té doby vím, že se neztratí nic - ani Pepa z depa, ani jam (počeštěno na „džem"), ani odpad z vašeho odpadkového koše, kamž jsem mimochodem jam (počeštěno na „džem") zahodil, ani lidské sobectví, zloba a nenávist, avšak ani dobro, láska a pochopení.
Tak se mi v tom světě neztraťte!
Honza Šípek

Zelený klid