Hypotéza Gaia
Zde si můžete přečíst malý úvod do hypotézy Gaia.
Je to shrnutí knihy Jamese Lovelocka "The Ages of Gaia"
Co je to hypotéza Gaia? Stručně řečeno - myšlenka, že jsme právě možná objevili formu života, mnohem větší, déle trvalejší a komplexnější, o které se nám nikdy nezdálo. Tento živočich, nazvaný Gaia, je naší Zemí.
Nyní podrobněji - kolem jedné miliardy let po svém zformování byla naše planeta obsazena metaživotem, ze kterého započal neustálý proces přeměny planety do jejího nynějšího složení. Všechny formy života na planetě jsou součástí Gaii. Stejně tak jako skupiny buněk, které vytvářejí naše těla a orgány, ve své rozdílnosti všechny formy života spoluvyvíjejí, přispívají a vzájemně působí k produkci a úpravě optimálních podmínek k růstu a prosperitě - ne některých z nich, ale většího celku - Gaii. A to, že atmosféra, moře a vše co kolem sebe vidíme není náhoda, nýbrž systematický výtvor Gaii.
Při pozorování Země z vesmíru může pozorovatel okamžitě poznat, že Země je živá. Dokazuje to už samotná atmosféra. Atmosférická složení nám nejbližších planet, Venuše a Marsu jsou: 95-96 % oxidu uhličitého, 3-4 % dusíku se stopami kyslíku, argonu a metanu. Atmosféra Země v součastnosti obsahuje 79 % dusíku, 21 % kyslíku se stopami oxidu uhličitého, metanu a argonu. Tím rozdílem je Gaia, která transformuje vnější podmínky planety na prostředí vhodné k jejímu dalšímu růstu. Například baktérie a řasy schopné fotosyntézy začaly před nějakými 2,8 miliardami let vstřebávat oxid uhličitý a zároveň vypouštět kyslík do atmosféry, aby připravily podmínky pro větší a více energeticky náročné organismy poháněné spalováním, včetně konečně i nás samé.
A tak nějak James Lovelock přišel na myšlenku Gaii - z vesmíru. V šedesátých létech, kdy start Sputniku vyvolal vesmírné závody, byl požádán Jet Propulsion Laboratory a N.A.S.A., aby se podílel na návrhu experimentů k objevení života na Marsu. Přistávací modul Vikinga sesbíral a otestoval půdu Marsu, s cílem dokázat život - bezúspěšně. Lovelock předpověděl podle analýzy atmosféry Marsu, že se nalézá v mrtvém stavu chemické rovnováhy. A podle kontrastu odhadl, že atmosféra Země je "daleko od tohoto klidu" - prohlášení, které znamenalo, že na Marsu život nemůže být už pro tu stálost a rovnováhu. Když vezmete půdu z Marsu, uzavřete ji do baňky a budete zahřívat, nezmění se složení plynu v baňce. Pokud to samé uděláte s půdou ze Země, dojdete k pravému opaku. Země je živá již díky nerovnováze a neustálému pohybu - myslím, že TOMU se říká život. Pokusy na Vikingu však byly takové, že kdyby přistál třeba v Antarktidě na Zemi, také by žádný život nenalezl. Neexistenci života na Marsu by mohla potvrdit teprve až kompletní atmosférická analýza… ke které nebyl přistávací modul Vikingu vybaven. Lovelockův přístup nebyl v N.A.S.A. populární, protože N.A.S.A. potřebovala dobrý důvod k přistání na Marsu a nejlepším bylo hledání života. Viking na Marsu nic nenašel, ale viděl Zemi z pohledu "vnější perspektivy" a byl to právě ten pohled evidentně prozrazující život. A Lovelock začal uvažovat, o tom, že to, co viděl, nebyla ani tak planeta ozdobená rozdílnými formami života, ale planeta přeměňovaná a upravovaná živým systémem, který se sám vyvíjí a sám reguluje. Podle toho, co věděl o bilogii to vypadalo - jako živý jedinec. Tohoto jedince pojmenoval Gaia - podle řecké bohyně Gaii, která vytvořila žijící svět z Chaosu.
"Gaia, jméno pro živou planetu, není synonymem biosféry. Biosféra je definována jako prostor, v němž se živé bytosti normálně vyskytují. Ještě méně lze Gaiu ztotožnit s pojmem společenstva, které jednoduše představuje určitý soubor individuí. Společenstva i biosféra jsou součástí Gaii. Horniny, atmosféra a oceány jsou také její částí, atk jako je ulita součástí hlemýždě. Jak uvidíme později, Gaia udržuje svou kontinuitu až k samotným počátkům života a bude si ji udržovat, dokud bude na planetě život. Gaia, planetární bytost, má vlastnosti, které nejsou nutně odvoditelné z poznání vlastností jednotlivých druhů či populací organismů...
Podle této hypotézy jsou teplota, oxidační stav, acidita (kyselost) a určité vlastnosti hornin a vod neustále udržovány na konstantní úrovni a tato homeostáze se udržuje aktivními zpětnovazebnými procesy, jejichž automatickým a nevědomým zdrojem jsou jednotlivá společenstva."
Každý posun tektonických desek, projevující se na změně tvarů kontinentů může být důsledkem masivů vápence uložených v Zemi organismy kdysi dávno.
"Můžete shledat velice těžkým ke spolknutí názor, že něco na první pohled tak velkého a neměnného, jako je Země, je živé. Jistě, můžete říct, že Země je vlastně z většiny jeden velký kámen a celá je prakticky žhavá. Takovou obtížnou věc můžete snadno pochopit, pokud si představíte obrovský strom. Strom nepochybně žije, přestože je již z 99 % mrtvý. Velký strom je dávná věž z mrtvého dřeva, vytvořená ligninem a celuósou po předchozích věcích a slabou vrstvou živých buněk, které tvoří kůru. A stejně tak je to se Zemí - když pochopíme, že mnoho atomů tvořících kameny, které se dostaly do magmatu byly jednou součástí dávného života, ze kterého jsme všichni vzešli."
Klíčová otázka kritiků Gaii a základní bod jeho teorie se zabývá rozdílem mezi prostředím planety, které snad jediné může být úhrnem působení nezávislých forem života, spoluvyvíjejících a sdílejících jednoho hostitele, a jedince, který je konečně vytvořen živými formami, aby plnil cíle většího organismu. Je myšlenka hypotézy Gaia pouze romantický a zdramatizovaný popis různorodé biosféry a jejích efektů, nebo je tu planetární tvor, jehož životní cykly musí být počítány na miliardy let, a jehož částečky, ty vyvíjející se formy života se musí podřídit cílům tohoto tvora? Ptají se naše buňky na takovéto otázky? Když vaše bílé krvinky vzkvétají a rozmnožují se, plní jen svůj úkol, který neoddiskutovatelně slouží životu těla, které používáte, ačkoliv jsou jejich zkušenosti z jejich světa velmi vzdálené od zkušeností většího jedince, celku, vás.
Nedávné vědecké práce právě na poli komplexních systémů, nám začaly dávat dojem, že tento rozpor vztahů většinou zapřičiněný samotnými jejich tvůrci, může být jeden z rozporů, které jsou vytvářeny v našich myslích a musí být odhozeny, pokud chceme porozumět pravdě, která nikdy není jedna, a je obtížně srozumitelná a fascinující na pohled. Zde nalézáme vědomosti vhodné pro každou úroveň. To asi patří k životu.
A co může být přírodou pro tuto evoluci, pro tohoto planetárního tvora zvaného Gaia? Antropocentricky se můžeme domnívat, že produkce lidského druhu s rychle se vyvíjející mozkovou tkání, je pro Gaiu velký krok vzhůru a nebo také, že připravuje Zemi jako kolébku a zkumavku pro vědomé vyvíjení. Jsme součástí jejího arzenálu meziplanetárních výtrusů?
A co mohlo vytvořit životní cyklus právě takového jedince - mohlo to být něco tak podivného, jako nějaký kalný sliz? A v jaké fázi života by měla být Gaia teď? Je období vlády našeho druhu částí její maturity, nebo inkubační doby? Je Gaia sama součástí většího živého tvora třeba v galaktickém měřítku? Jestli je to tak, jak se potom buňky tohoto velkého organismu dorozumívají? Budeme někdy schopni poznat některé z vědomostí, které Gaia má?
Lovelcok ukazuje, že Gaia je tvor dávný a plný sil. Snesl již proběhlé změny, jako nárazy meteoritu a další zásahy. Bude pravděpodobně těžko ohrožena momentální převahou lidského druhu, jakkoliv postihuje biodynamiku jejího prostředí. Velké ohrožení lidské rasy nepramení ani tak z jejich vlastních akcí, ale z toho, jako na ně Gaia zareaguje.
--Stephan Miller, přeložil Honza Šípek
