Otisk v rohu
Myšlenky v oblacích
a pak hned na lících,
ruměnec střídající strnulost…
Oblaka v myšlenkách,
bez svitu na rukách,
dým, jenž halí minulost…
S rozumem u konce
a s láskou připomínající emoce,
čisté plátno se objevilo znovu…
S rozumem v začátcích
zpívám si o básních:
pravdivým slovem, nápadem i v činu.
Sen je Tvůj život.
Nesni už tu lítost –
jen Tvůj čas je ten zloděj..
Život je Tvůj sen.
Každý upřímný nový den,
bez nových chmur jíti ven.
Ticho
Slunce mě pálí do očí,
myšlenka hlavou proběhne,
že je ten svět krásný..
Mravenec s běhu si poskočí,
kolem mě jak blesk se mihne
a zas píšu básničky vzácný.
Světlo, ačkoli za dne se otočí,
měsícem v noci si posteskne.
Každý jdeme dokola za sny.
Máte život jako já – jepičí?
Ticho je prázdné, když ulehne
a hluk jako řeka bortí všechny zdi.
Zrození
Jméno vtiskli mi do dlaně…
Časem proměna čeká i mě.
Teď souzněním cítím se však opojen,
můžu být stále jen připraven?
Okamžik teď a tu; a už je pryč…
Srdce říká: “vždyť máš klíč!”
Tik, tak – a pak pochodující hodiny.
Rozum křičí: “veď, hlavo rodiny!”
Změna možná mě leká..
Přítomnost se vpíjí, srká.
Jen Náš boj je předzvěstí úspěchu,
časem v družce najdeme svou útěchu.
Kámen s hrudi zas shodíme..
Bůh jen tuší to, co my víme:
že občas jen o málo žádáme:
“nic já, ni jiný, nestrádáme”!