Eliška
Já nepoznal dívku hezčí než-li Elišku
po heřmánku voněla
celá – celičká
Složil jsem pro ni básničku
jest plná zamilovaných slov
že by láskou dokázala přenášeti mraky hor
Já pomoci si nemohu
miluji ji stále více
jak muž ženu milovati může
Co se mnou zmůže
že přítele věrného má
po heřmánku vonící Eliška
dívka rusovlasá
Já bojovat o ni budu
s osudem bitvu svedu
dokud nepadne mi kolem krku
a nezasype smrští vášnivých polibků
Dnes se s ní uvidím
právě dnes!
s Eliškou vonící po heřmánku
Opětuje konečně moji lásku?
Ne, já nevzdám se tě
Eliško rusovlasá
i kdybys mě třebas stokrát odmítnouti musela
Já půjdu náhodou kolem
a posečkám v přítmí před tvým rodným domem
kytici růží po pošťákovi pošlu v naději
že dočkám se příznivé odpovědi
Odpovědi na mé toužebné přání
že přítele opustíš
posléze staneš se moji dívkou
a později i paní
Eliško rusovlasá
krásko po heřmánku vonící
Jak překrásně to tvé jméno zní
a ta vůně?
Vždy mě tak mocně omámí
že půdu pod nohama ztrácím
a k oblakům se vznáším
Buď tedy od té dobroty
a doprovoď mě na cestě životní
na cestě za věčným štěstím
Eliško rusovlasá
dívko po heřmánku vonící
ojedinělá krásko
jež stojíš mi za hřích
To přeji si z celého srdce já
tvůj tajný ctitel
jenž po tobě bezmezně touží
a vše na světě pro tebe udělá
aby tě šťastnou učinil
Jednou provždy