Jak nedělat interview

Autor: neznámý autor
Vyšlo: v časopise



   Vážení budoucí novináři,

   s radostí vám předkládáme jeden z nejúplnějších návodů, jaký kdy byl sepsán, na to,
   jak udělat výborné, čtivé i poutavé interview zároveň.
    Věříme, že se s naší publikací budete cítit jistější a bezpečnější v tvoření
   rozhovorů a že se vám stane běžnou denní potřebou. „S námi se neztratíte ani v kapce
   informací" doplnila pohotově úvodní slovo ředitele jeho sekretářka Horténzie Mazlavá.
    Začněme hlavními pravidly, které musí novinář znát, když bude dělat rozhovor.
    Základní pravidlo rozhovoru zní: nepřipravujte se. „Improvizace, improvizace,
   improvizace!" dodává na vysvětlenou sekretářka Horténzie Šišlavá.
    Druhé pravidlo pak zní: s tázanou osobou si nezapomeňte domluvit schůzku. Pozor, ne
   však dříve než jednu hodinu před začátkem rozhovoru, aby byla tázaná osoba teplá.
    Nejen z finančního hlediska pak dejte přednost spíše soukromějším prostorům
   veřejných záchodků, než zbytečně okázalým a drahým stolkům v kavárně. Veřejné
   záchodky v blízkosti bydliště tázané osoby mají totiž jednu velkou výhodu: zvýší
   vzájemnou důvěru a napomohou k mnohem lepšímu a bližšímu poznání. „Důležité je
   zachovat lidský faktor" ilustruje Plešatá.
    Mladí nezkušení novináři se často dopouštějí jedné a téže chyby, které bychom se
   měli všichni vyvarovat jako čert celibátu: pokud se nějakým omylem přeci jen
   připraví, nemívají dostatečný počet otázek. „Doslova pak lapají po dechu" vystihuje
   situaci Mastná. Za optimální se pokládá 150 až 200 otázek podle fyzických dispozic
   novináře.
    Nejkritičtějším místem rozhovoru je jeho začátek. Pamatujte, že právě zde musíte
   zpovídanou osobu zprostit jakýchkoliv zábran. Ptejte se na co nejosobnější otázky, na
   které nelze odpovědět jen ano nebo ne. „Byl jste dnes na záchodě?" je veskrze chybná
   otázka, ale její změněná formulace: „kolikrát a proč jste dnes byl na záchodě?" je
   velmi trefná a nakonec se s ní můžete dostat od žaludečních vředů manželky až k
   rannímu pomočování jeho samotného.
    Vždy dbejte na etiku. Otázku formulujte tak, aby bylo hned jasné, co chcete slyšet.
   „Určitě budete souhlasit s názorem, že…" uvádí čítankový příklad pomocná uklízečka
   Kašlavá. Pokud nebude tázaný souhlasit, hádejte se s ním tak dlouho, až uzná váš
   názor. To je základní pravidlo rozhovoru.
    Nezapomeňte si všímat detailů prostředí a tváře (či jiných partií) tázané osoby.
   Čtenáře jistě potěší, když jim sdělíte o mateřském znaménku na hýždích či jim
   detailně popíšete barvu spodního prádla tázaného, které měl při rozhovoru na sobě.
   „Důležité je zachytit všechny stránky osobnosti" připomíná Kašlavá.
    Poslední částí rozhovoru je samotný přepis slov. Pokud se vám nebudou některé citace
   líbit, nahraďte je. Promítněte do rozhovoru celou svou osobnost. Jen tak bude
   interview skutečně dobré. „Hodně štěstí a pevné nervy!" popřála nakonec čtenářům za
   celý autorský kolektiv skladnice Slepičková.

    Info o knize „Jak nedělat interview„" 1998, kolektiv autorů
    Vydána ve čtyřech jazycích (latinsky, staročesky, eskymácky a esperantem)
    Cena: kupující dostane 25% zdarma. Zbytek mu proplatí knihkupec
    Náklad: středně těžký
    Vychází v edici „oprýskané ideály"
    Nakladatelství „LEGOtis"