Demonstrace pro Tibet
Autor:
Žerty Stranou
Vyšlo: 30.6.1999 v časopise Bukwice
10. března 1959 zahynulo při povstání Tibeťanů proti čínským okupantům 87 000 lidí.
10. března 1999 v pět hodin odpoledne si 40. výročí této tragické události připomnělo
v Praze kolem tří set demonstrantů, kteří se shromáždili před čínskou ambasádou, aby
dali najevo svůj nesouhlas s násilným připojením Tibetu k Čínské lidové republice.
Je to trochu zvláštní pocit, zúčastníte-li se demonstrace za práva obyvatel země na
druhé straně planety. Ačkoliv v dnešní době globálního chápání světa ztrácí tato
situace na neobvyklosti, najdou se tací, co se mě udiveně zeptají: “A to si vážně
myslíš, že něco změníš, když na tu demonstraci půjdeš?” Těm všem vkazuji, že je
určitě lepší projevit svůj názor na věc chvilkou stání a podpisem petice, než se
tvářit, jako že se mě násilí na nějakých vzdálených Tibeťanech netýká. Lidi, kteří si
tehdy desátého mysleli, že se jich to týká, se dali rozdělit přibližně do tří skupin
- nejpočetnější kastou byli čeští buddhisti-lámaisti a obecně řečeno nadšenci
východních kultur, z kterýchžto pocházeli pořadatelé, druhá skupina se skládala z
lidí, kteří ještě nezapomněli na éru komunismu a třetí z náhodných kolemjdoucích, jež
chtěli především zjistit, co se to tam na tom plácku děje. Co zjistili? Že se
podepisuje petice, čte projev 14. dalajlámy (dalajláma je politickou i duchovní
hlavou Tibetu a je to titul, nikoliv jméno), který bohužel nebyl příliš slyšitelný,
jednak díky slabé aparatuře, jednak díky reprobednám, z nichž se linula tibetská
hudba, že začalo pršet a že se zpívá národní hymna. Čili nic pro ty, co si ve
slovníku cizích slov nepřečetli základní význam slova demonstrace - veřejný masový
projev požadavků nebo názorů.