Demonstrace pro Tibet

Autor: Žerty Stranou
Vyšlo: 30.6.1999 v časopise Bukwice



   10. března 1959 zahynulo při povstání Tibeťanů proti čínským okupantům 87 000 lidí.
   10. března 1999 v pět hodin odpoledne si 40. výročí této tragické události připomnělo
   v Praze kolem tří set demonstrantů, kteří se shromáždili před čínskou ambasádou, aby
   dali najevo svůj nesouhlas s násilným připojením Tibetu k Čínské lidové republice.
   Je to trochu zvláštní pocit, zúčastníte-li se demonstrace za práva obyvatel země na
   druhé straně planety. Ačkoliv v dnešní době globálního chápání světa ztrácí tato
   situace na neobvyklosti, najdou se tací, co se mě udiveně zeptají: “A to si vážně
   myslíš, že něco změníš, když na tu demonstraci půjdeš?” Těm všem vkazuji, že je
   určitě lepší projevit svůj názor na věc chvilkou stání a podpisem petice, než se
   tvářit, jako že se mě násilí na nějakých vzdálených Tibeťanech netýká. Lidi, kteří si
   tehdy desátého mysleli, že se jich to týká, se dali rozdělit přibližně do tří skupin
   - nejpočetnější kastou byli čeští buddhisti-lámaisti a obecně řečeno nadšenci
   východních kultur, z kterýchžto pocházeli pořadatelé, druhá skupina se skládala z
   lidí, kteří ještě nezapomněli na éru komunismu a třetí z náhodných kolemjdoucích, jež
   chtěli především zjistit, co se to tam na tom plácku děje. Co zjistili? Že se
   podepisuje petice, čte projev 14. dalajlámy (dalajláma je politickou i duchovní
   hlavou Tibetu a je to titul, nikoliv jméno), který bohužel nebyl příliš slyšitelný,
   jednak díky slabé aparatuře, jednak díky reprobednám, z nichž se linula tibetská
   hudba, že začalo pršet a že se zpívá národní hymna. Čili nic pro ty, co si ve
   slovníku cizích slov nepřečetli základní význam slova demonstrace - veřejný masový
   projev požadavků nebo názorů.