Říkají si drakobijci

    Zatímco si jejich vrstevníci užívají na nymburském posvícení, sesedne se skupinka
   čtyř středoškoláků nad kuchyňským stolem. Vytáhnou své kalkulačky, tabulky, pravítka
   a tužky a ponoří se do neexistujícího světa hry jménem Dračí doupě.
    Díky družině drakobijců ze Sadské mám i já možnost, vydat se do neznámé krajiny plné
   magie, nástrah, živých, mrtvých i nemrtvých nepřátel, stvůr, draků, záhadných hádanek
   a rozlehlých podzemních bludišť.
    “Abys byl v obraze,” říká nižší zarostlý stopař, zatímco opatrně procházíme
   nebezpečnými bažinami “najal si nás král, abychom mu donesli jablko, které by ho
   uzdravilo. Hledáme ho už osm týdnů a nyní se vydáme do poslední jeskyně.”
    Přes bažinu se s trochou magie dostali i objemní a těžcí krolové a ocitáme se u
   poustevníkovy chatrče, kterou zatím jeden z družiny pomáhal opravovat. Poustevník je
   ještě stále naoko rozzlobený ze způsobu, jakým s jeho cennými mapami nakládali
   otrlejší členové družiny.
    “Podařilo se mi je dát znovu dohromady,” říká a poočku pohlédne na zrudlého krola.
    “Použil je ehm.... jakoby.... jakoby to nebyly mapy, ale obyčejný papír....”
   naznačuje Danken.
    “Na záchod,” snad se chlubí mírně nechápavý trol.
    Jeho kamarád, trol Blendamed, najednou zamumlá “Chtít ořechy!” a vydává se do lesa.
   Zbytek družiny se sesedne nad mapou.
    “Musíme přes tuhle říčku, spíš potůček,” konstatuje kdosi.
    Poustevník radí postavit vor. Bude se prý hodit. Ještě dlouho do noci se potom
   ozývají lesem údery seker, než nakonec ulehají ke spánku. Smůlu měli ti, kdo se
   utábořili na zemi. Napadá je totiž smečka vlků. S pomocí magie, těžkých mečů a
   zápalných šípů, vystřelovaných z korun stromů jsou naštěstí nakonec vlci zahnáni a
   několik bojovníků si může připnout vlčí trofeje.
    Šest a půl hodiny tráví nad stejným kuchyňským stolem. Přestože jsou při vědomí,
   kdesi mezi nimi, v neexistujícím prostoru, se odehrávají dobrodružství, za jejichž
   stavbu by se nemusel stydět žádný spisovatel fantasy.
    Hru řídí Pán jeskyně, zkráceně PJ (čti píd-žej), který schovává popis celého
   dobrodružství za velkými deskami. Právě PJ popisuje hráčům realitu zvláštního světla.
   A on také řídí všechny nepřátelské nestvůry, určuje, kde stojí jaká skála, kde vede
   jaká chodba a kde se skrývá která past. Příprava dobrodružství je velmi náročná práce
   a na ní záleží kvalita celé hry.
    “Včera jsem to chystal do jedné do rána,” prozrazuje na sebe PJ Martin.
    Ale i hráči samotní mají dost šancí k vytváření své reality. Každý z nich má jednu
   či více postav (někteří i kolem třiceti), všechny mají své originální jméno, erb,
   patří do jedné z fiktivních ras fantasy světa (člověk, elf, hobit, krol, trpaslík...)
   a vykonávají nějaké povolání (kouzelník, alchymista, válečník, stopař, zloděj...).
   Jejich osobní vlastnosti jsou určeny řadou čísel (proto ty kalkulačky), ale postavy
   mají i svou historii, svůj majetek a své zvláštnosti. Například kolují celé historky
   o krolovi Blendamedovi, který neustále shání ořechy.
    Toho dne družina prochází velkou část rozsáhlého podzemního komplexu, bojuje se
   stíny, oživlými sochami, nemrtvými, ale zlaté jablko nenachází. Když po šesti
   hodinách projdou celou jeskyni, vkrádá se mezi ně skepse a zklamání. Nakonec však
   objevují tajný průchod do další části podzemí. Čas určený k dnešní hře se ale již
   nachýlil ke konci.
    Prší. Čtyři středoškoláci si ještě chvíli vyprávějí o svých zážitcích. V dešti
   jedeme po kluzké dlažbě městečka Sadská. Vyslovuji dosud nevyslovenou otázku.
    “Proč to děláme?” usměje se student gymázia. “Zeptej se fotbalisty, proč hraje
   fotbal. Je to zábava, způsob zabití času,” vysvětluje. “Je to hezky zvrhlý, ale to
   říkám už od začátku. Možná útěk pro zakomoplexovaný lidi z paneláků,” dodává s lehkou
   ironií. “Bydlíš v Nymburce?” Přitakávám. “Tak to tě lituju,” usměje se naposled a
   odpojuje se do jedné z postranních ulic.
    Pravidla ke hře Dračí doupě (DrD) vydalo české nakladatelství Altar na počátku
   devadesátých let. Od té doby si hra získala tisíce příznivců, kteří pořádají svá
   setkání a turnaje, vydávají časopisy a sdružují se v klubech.