Drop In znamená zastavit se v šíleném běhu

 Nadaci pro prevenci a léčbu drogových závislostí a AIDS s názvem Drop In
založili v roce 1991 MUDr. Jiří Presl a PhDr. Ivan Douda.  Přestože si o nich
lidé často myslí, že podporují toxikomany v braní drog, nesnaží se jim jejich
fetování nijak ulehčit.
	„Snažíme se tu najít to zdravé, co v nich droga nechala. Drop In
znamená zastavit se v té rychlosti, v šíleném běhu, který je daný jejich
závislostí.„
	Základem je dobrá osvěta. Drop In pořádá různé přednášky a besedy pro
studenty i pro rodiče toxikomanů. Přestože se na nich snaží poskytnout co
nejobjektivnější informace, setkávají se často s velmi odmítavými reakcemi.
„Jediný, co dělám, je, že nechi být tendenční,„ míní Dr. Kočka.
	Druhou fází prevence je individuální terapie, pomáhání v řešení různých
krizových situací toxikomanů, funguje i protidrogová nonstop linka. V Drop Inu
se schází i skupina rodičů, jejichž děti mají drogový problém. Konzultují své
starosti s psychology i sami mezi sebou, přítomnen bývá obvykle i nějaký bývalý
toxikoman, který dává rodičům možnost vidět věc z druhé strany.
	Během rozhovoru několikrát zazvoní telefon a Dr. Kočka se snaží skrz
sluchátko pomoci lidem s řešením jejich problémů.
	Jednou z nejdůležitějších věcí, který Drop In provádí, je výměna
stříkaček. Každý, kdo přinese použitou „buchnu„, dostane za ni sterilní.
	Přichází kluk, který chce stříkačky, ale nemá žádné použité. „Zajděte
si na nějaké místo, kde se scházejí feťáci, určitě nějakou najdete,„ reaguje
nekompromisně Dr. Kočka.
	Registrovaní klienti čas od času dostanou jídlo, vitamíny, podle toho,
co se podaří sehnat. Ani naprosto vyhladovělý a zubožený člověk by jídlo bez
registrace nedostal. „Není to zase tak obtížné, jde spíše o prohloubení vztahu
s námi,„ komentuje to Kočka.

Z ulic
	Centrum vysílá každé ráno streetworkery, což jsou lidé, kteří přímo v
terénu provádějí  podobné aktivity, jaké běží v Drop Inu. „Stríti„ jsou často
bývalými feťáky, takže jejich vazby s ostatními toxikomany jsou velmi dobré a
mají na ně prokazatelně větší vliv než lékaři v bílých pláštích.
	„Zajímavé je to, že dost často pracujeme se samotnými dealery,„
vysvětluje streetworker David Valouch, „s těmi nejnižšími, co si prodejem sami
vydělávají na materiál. Většinou z prodeje ani nemají peníze. Koupí si šest
dávek, udělají z nich osm, šest prodají a zbytek si nechají.„
	Nejnižší dealeři nejsou zcela nemorální a často si vyčítají, že
podporují závislost někoho jiného, ale potřeba drogy je silnější.
	Zpočátku prý docházelo k mýlkám, lidé si mysleli, že mohou od „strítů„
dostat materiál, dealeři v nich viděli konkurenci. Nyní si na ně víceméně
zvykli. Zapadli do subkultury, kde mohou pomáhat.
	Od března jezdí po periferiích Prahy i automobil Drop Inu. Reakce, je
prý často velmi nedůvěřivá.
	„Myslí si, že uvnitř bude sedět nějakej dědek v bílým plášti a bude jim
říkat, že nemají brát drogy,„ usmívá se Martin Vlček, řidič tohoto automobilu.
„Naše práce je v podstatě stejná, jako práce streetworkerů na ulicích, až na
to, že se pohybujeme mimo centrum města, odkud do Drop Inu lidé často
nepřijdou.
	Projekt je zatím v začátcích, ale úspěšnost stále stoupá.


Veterán
Další z klientů Drop Inu, řikejme mu Daniel, je pamětník mezi toxikomany. V
evidenci má číslo 0001 a již několik měsíců je v metadonovém odvykacím
programu. Na opiátech je závislý už 28 let. Začal během čtrnáctého roku svého
života, na základní škole. Na školní půdě nacházejí s kamarády tisíc ampulí 2%
morfia a začínají s nitrožilní aplikací. Když zásoby dojdou, shánějí další
dávky od bývalých spolužaček na zdravotních školách, od zubařky, jež je
maminkou jednoho z kamarádů, později začínají vykrádat lékárny.
	„Ze začátku to šlo lehce. Lékárny byly ještě hůře zabezpečené než
stánky s novinami. Později to bylo horší.„ Při „návštěvách„ lékáren objevoval
naneštěstí další a další druhy drog. Lékárny však byly stále více střežené.
Nakonec Daniela chytli, odsoudili a uvěznili. Ve vězení si prodělal absťáky a
19 měsíců po propuštění úspěšně abstinoval. S jedinou dávkou však do závislosti
spadnul znovu.
	Zdá se vám, že jste tento příběh již někdy slyšeli? Také podle Danova
životního osudu vzikla Johnova knížka Memento, která je ve skutečnosti
kombinací reálných příběhů několika lidí.
	Když nešlo vykrádat lékárny, pustil se sám do výroby.
	„Od sestřenice jsem si půjčil index a ve vysokoškolské knihovně jsem
ukradl patenty na výrobu téměř všeho.„ Dan vypráví, co všechno vyráběl,
popisuje do detailů vzorce, výrobní postupy i účinky drog na lidský organismus.
Doktor Václav Kočka zaujatě poslouchá, občas souhlasně přikývne. Daniel je
skutečný odborník, má chemii drog naprosto v malíčku.
	„Jenže mi to je k ničemu,„ zamyslí se a z obličeje se zapadlými spánky
pod obarveným ježkem zmizí nadšení, „mé znalosti jsou natolik úzké, že mě nikdo
nezaměstná.„
	Metadonová léčba u Apolináře mu pomáhá navracet se do normálního
života. Než na ní nastoupil, nedokázal se ráno pohnout, dokud nedostal od
přítelkyně svou dávku. „Metadon vám pomůže od fyzických příznaků abstinence, ty
psychický si musíte prožít. Navíc blokuje receptory, které obsazují opiáty,
takže normální drogy na vás nemají vliv,„ vysvětluje.
	„Budoucnost metadonového programu je nejistá,„ říká posmutněle Dr.
Kočka. „Pro některé lidi je to poslední šance.„
	„Chci se rozvést a znovu se oženit. Chci s tím skoncovat. Dávky jdou
snižovat jen velmi pozvolna. Někteří lidé je ani nedokáží snížit – berou
metadon celý život, jako třeba cukrovkáři inzulin. Ale já chci,„ srší z Daniela
najednou životní optimismus.
	„Je možné, že celý program skončí,„ upozorňuje Dr. Kočka. Rozhodnutím
jedné komise ztratí možnost napravit své chyby několik desítek lidí. Úspěšnost
je přitom podle představitelů Drop Inu velmi vysoká.



Mýty
1. Po jedné dávce drogy se člověk může stát závislým.
Jediná dávka k vybudování závislosti nestačí. „Nelze samozřejmě vyloučit zcela
vyjímečný případ zcela mimořádně disponovaného jedince, ale ani obecná
medicína,využívající drogy k léčebným účelům s podobnou situací prakticky
nepočítá,„ píše MUDr. Jiří Presl na svých webových stránkách.
2. Drogy nelze užívat jen občas. Člověk automaticky padá do závislosti.
Velké množství lidí užívá drogy a do závislosti nikdy nespadne. „Myslím, že to
bude tak čtvrtina až polovina lidí,„ říká Dr. Váslav Kočka ze střediska Drop
In.
3. Toxikomani jsou naprostý odpad společnosti, poznáte je podle odpudivého zjevu.
Velké množství toxikomanů vypadá zcela normálně.
4. Nebezpečné je, když vám někdo třeba na diskotéce dá nějakou drogu do pití.
Stává se to velmi zřídka, je to jev velmi vzácný. V žádném případě se v ten
okamžik nestáváte závislým. „Když se někdo na diskotéce sjede, přijde domů a
máma ho načape, že má zorničky jak koláče. Co řekne? ‘Mě tam asi někdo něco dal
do pití’!„ míní Dr. Kočka. Pokud nám někdo skrytě podá  omamnou látku, jde už
do tuhého, často se jedná o zneužií nebo únos.
„Kdo chce s těmito mýty žít, nikdo mu je nevezme,„ míní Dr. Václav Kočka. „A
kdo chce znát pravdu, pramen si najde vždycky,„ dodává Martin Vlček, řidič
streetworkerského auta Drop Inu.

Statistika
- Poměr mužů k ženám mezi klienty je přibližně 1:1.
- Pouze 42% klientů pochází z rozvedených rodin.
- 47% klientů utrácí za drogy více než 2000 Kč měsíčně.