Lidé a rasismus

   Jednoho dne se na nástěnce v Gymnáziu Zikmunda Wintera v Rakovníku objevily dva
   papíry stejného formátu, ale jiného účelu. „Kdo se cítí být příslušníkem hnutí
   Skinheads, napíše na tento papír své jméno a důvod svého rozhodnutí." Na druhém
   papíru byla stejná slova, ale přihlásit se měl ten, kdo se cítil být pankáčem.

   Nevěřila jsem vlastním očím, když se na obou papírech objevila dlouhá řada jmen. To
   však nebylo nic v porovnání s důvody jejich podepsání. Cítila jsem v nich tolik
   hořkosti a jediné, co mi znělo v hlavě, byla věta: „Bože, jak se může v lidech najít
   tolik nenávisti?„ Člověk by se přece neměl utápět v tomto černobílém vidění světa.
   Měl by si všímat života kolem sebe, lidí s bílou či jinou barvou pleti, které
   potkává, a ne, aby šel člověk proti člověku v zaměstnání, studiu či v běžném životě
   jen kvůli svému přesvědčení. Nemůžu vám přikazovat, jak se máte chovat, ale rozlepte
   oči a zkuste si uvědomit, že nezáleží na barvě či původu. Jednou toto učte i své
   děti. Někde se totiž začít musí.

   A jak dopadly rasisticky založené články v naší škole? Několik dnů po jejich
   uveřejnění se na konci seznamu jmen objevilo několik slov: „Lidi, jestli jste opravdu
   lidi, tak začněte přemýšlet!"