GLOBALIZACE - Je dobrá či špatná?

 Ekologové nás upozorňují na nutnost globálního myšlení. Proroci zvedají ukazovák na
znamení varování před globální ekologickou katastrofou. Anarchisté bojují proti
globalizaci. Každé použití slova s kořenem global v předchozích třech větách má však
zcela odlišný význam. Globální myšlení nás učí pohledu na planetu a lidskou společnost
jako na veliký celek. Globální katastrofa označuje něco katastrofického, co postihne celé
lidstvo. Globalizací máme na mysli to, že gigantické nadnárodní společnosti pomalu
přebírají funkce národních vlád.
 Globální. Zvláštní to slovo. Nečeské. S cizím slovem si průměrně vzdělaný člověk
nejspíše spojí především jedno základní hodnocení, jehož schopnost je mu vštěpována již
od kolébky. Jsou polychlorované bifenyly dobré nebo špatné? Špatné! zakřičí ekologicky
uvědomělý průměr. Znamená charitativní totéž co dobrý? JIstě! křičí sociálně uvědomělý
průměr. A co globální?!
 Už od dětství se učíme jasně rozlišovat dobro a zlo. Americký psychiatr M. Scott Peck
šel dokonce tak daleko, že označil zlo za duševní poruchu. Lidi dělíme na dobré a zlé. I
slova jsou dobrá a zlá.
 Auto.
 Pohodlné. Dobré, usmívá se někdo.
 Neekologické. Špatné, mračí se někdo jiný.
 A proč tato společnost odmítá velmi rozmanité množství měřítek a omezuje se pouze na
tyto dvě kategorie?
 Je to pohodlnost?

 Je těžké zamýšlet se nad tím, kam skutečně patříme. Je obtížné hledat v současné mladé
generaci jakési stopy po češství.

 Zkuste na pražském Staroměstském náměstí rozeznat od sebe příslušníky našeho národa a
cizince! Stačí se rozhlédnout.
 Co zkusit oblečení? Příliš neuspějete. Model krásně vypadajícího člověka je normován pro
celou euroatlantickou civilizaci, přestrojen za módu.
 Dobře, zkusíme životní styl. Co ten chlapík s hamburgerem v ruce? Že McDonald's má
pobočku v každém větším městě? Hm, promiňte.
 Co ta dívka s plechovkou Coca Coly? Říkáte, že se Coke prodává i v Himalájích?
Neuvěřitelné!
 Obchodník s mobilem u ucha? Že signálem GSM je pokryta celá republika a ceny jsou
skutečně lidové? Ano, máte pravdu.
 A co turisté? Podívejte se, každý má na krku fotoaparát či videokameru! Že tahle rodinka
turistů mluví česky? Jistě, proč by čeští turisté nemohli do Prahy, že?
 Teenager v Londýně má stejný životní styl jako můj bratr v Nymburce. Poslouchá stejnou
hudbu, obdivuje stejné idoly, čte dokonce stejné časopisy, dostává ty stejné správné
názory.

 Reklama, kterou vidíte v televizi, je současně vysílána po celém "civilizovaném" světě.

 Všude jezdí stejná auta, pijí se stejné nápoje, jedí se stejná jídla, používají se
stejné kondomy, promítají se stejné filmy.
 Není pochyb o tom, že tato společnost je globalizovaná. Bohužel ne tak, jak by se to
líbilo ekologům, ale tak, jak se to líbí nadnárodním společnostem. A globalizace je právě
o tom, že tyto megakorporace přejímají stále větší moc, která byla původně v rukou
národních vlád. A nemusí při tom rozhazovat úplatky (přestože to často dělají) a budovat
si soukromé armády. Jak říká sociolog PHDr. Jan Keller, stačí určitým způsobem nastavit
parametry trhu, a vlády -- ať pravicové či levicové -- se prostě musejí chovat daným
způsobem.
 Český publicista PHDr. Jiří X. Doležal vidí rizika globalizace ve čtyřech hlavních
problémech. Pokusím se každý z těchto bodů doplnit svým komentářem.
 1) zestejnění, smazání rozdílů mezi lidmi.
Není snad problém rasismu problémem rozdílů? Nebo se jedná o problém tolerance k
rozdílům? Chtějí lidé být všichni stejní? Záleží vůbec na tom jestli chtějí? Smazání
rozdílů! Ano, byl by to možná konec rasismu. Avšak jen do té doby, dokud by se nevyskytly
další odlišnosti. Lidé odhazují svou národní příslušnost. Jejich bohem se stává konzum,
hlasatelem víry televize, Cola krví Kristovou, podržíme-li se ještě chvíli příměru ke
křesťanství, a BigMac Kristovým tělem. Hříchy se vykupují pomocí charity.
 2) ohrožení mnohotvárnosti.
 V té a té zemi to funguje, slýcháme od politiků, proto je to dobré a bude to fungovat i
u nás. Protože před týví kamerou nestojím ironizující já, vnímáme podobné argumenty zcela
přirozeně, příjmáme takto zavádějící informaci a obdivujeme informovanost našeho
politika.
 3) ekologická katastrofa.
 Argument, že velké společnosti mají prostředky na ekologii, která se malým společnostem
nevyplácí, opět pokulhává. Slova jsou to sice působivá, když si představíme obrovský
kapitál stojící za obrovskými "zelenými" projekty, avšak stačí pár pohledů do provozoven
McDonald's. Kam se poděla plechovka od Coly, co jste pili před chvílí? Kdože to vypouští
toxický odpad do Atlantiku? Na jakém papíře jsou tištěny krásné barevné prospekty těch
největších společností? Do čeho to balí své výrobky?
 Podle Jana Kellera je to opět chybným nastavením ekonomických parametrů. Jízda autem se
nyní zdá ekonomicky výhodnější, než použití hromadné dopravy. A navíc pohodlnější.
 Země není na jedno použití, křičím. Už pár generací před námi žilo systémem "Po nás
potopa". My jsme ti "děti našich dětí" (tenkrát jistě tak časově vzdálení!), kteří
skutečně budou pociťovat a čím dál silněji pociťují důsledky bezohledného drancování
planety. To drancování nikdy neskončilo!
 4) nemožnost vzniku něčeho nového.
 Jistě, budou stále nové druhy kartáčků na zuby a nové vylepšené receptury instantních
jídel... Avšak skutěčná změna se nemůže v globalizované společnosti odehrávat. Právě
protože tato společnost nenabízí alternativy. Ba co víc, znemožňuje je.

 Prázdniny jsem trávil mezi lidmi, kteří žijí jinak, než od nich chce tato společnost.
 Vegetariáni. Příjemní, zdraví a krásní lidé (většinou, jsem taky vegetarián, takže
vyjímka potvrzuje pravidlo).
 Feťáci. Drogy provázejí lidskou společnost již od jejího zrodu. Problémy s nimi jsou
teprve v posledních desetiletích. Proč? Nejsem odborník, snad díky jejich kriminalizaci.
Drtivá většina uživatelů drog se do problémů s drogami nikdy nedostane. Na LSD či MDMA
(Extáze) nevzniká fyzická závislost. Navíc mají tyto látky prokazatelně nesmírně široké
terapeutické uplatnění.
 Squatteři. Lidé, kteří ilegálně obsazují nepoužívané budovy. Mnohdy svérázně řeší
životní situaci, do které se často dostali bez vlastní viny. Nebo jsou to původně
normální (v běžném hovoru si přeložte jako průměrní) lidé, kteří si řekli "Proč nežít ve
squatu?".
 Anarchisté. Lidé se zajímavými názory, neublížili mě, ani mým přátelům, chovali se
nesmírně otevřeně a sdílně.
 Skinheadi. Odvěcí nepřátelé anarchistů, toužící po vládě pevné ruky. Xenofobie je
nenávist k cizincům. Nenávist by se dala přeložit taky jako strach. Hnutí je nesmírně
vnitřně strukturované. Zatímco jedny skupinky jsou orientované fašisticky, jiné pouze
nenásilně hlásají návrad k odkazům husitů.

 To jsou mé krátké postřehy, trošku jako fotoalbum z prázdnin. Nemají nárok na
objektivitu.
 Média však objektivní být mají. Do dvouminutové reportáže je vhodné nastříhat co nejvíce
osobních i společenských katastrof, podbízivý hlas moderátora a snadno pochopitelná (leč
zavádějící) slovní spojení. Z výroků odborníků vysekat to, co zajímá lidi a ne to, co se
nám odborník snažil říct.
 Všechny jmenované skupiny se rázem promění v nebezpečné živly. Lidé se jich začnou bát.
Máme zvláštní (avšak celkem logickou) vlastnost - to, co nás nějak ohrožuje (třeba i tím,
že je lepší!), se snažíme zničit.

 Reklama nám nevnucuje jen to, jaký výrobek si máme koupit, ale i různé vzorce chování.
Tolik kritizované akční filmy nejsou pro děti nebezpečné tím, že ukazují násilí, ale tím,
 že ukazují řešení problémů pomocí násilí. Právě děti nejsnáze příjmají vzorce chování
svých kladných hrdinů. Ve správném americkém akčním filmu je hlavní hrdina vždy dobrý
(dostáváme se opět na začátek naší úvahy) a často pozabíjí nejvíc lidí. Zaposlouchejme se
na chvíli do hovoru teenagerů. Kolik hollywoodských replik v nich zaslechneme?

 Je již téměř stoprocentně jisté, že vstoupíme do EU. Přijde čas, kdy budeme Evropané.
Budeme zároveň stále Češi?
 Záleží na tom, máme-li se o co opřít. O něco v historii například. Náš stát byl velmi
dlouho pod nadvládou jiných států -- máme vůbec ještě svou historii?
 A pokud ano, je použitelná v moderní Evropě?
 Na tuto otázku odpovědět nedokážu.
 Jsem si však jist, že to, co vytváříme dnes, nebude vždy přítomností. Myslím, že to je
to uvědomění, které nám chybí.
	 Honza Šípek, 23. 9.1998, 0:42:18