Ehm... jízda!

    Dostala se mi do spárů kniha sociologa Bohuslava Blažka s názvem TVáří v TVář
   obrazovce, ve které je mimo zajímavých esejů otištěna i ukázka ze studie srovnávající
   úroveň zpravodajských relací týví Nova a ČT1 od konce roku 1992 do konce roku 1994.
   Autor si zde mimo vážných desinformací všímá i drobných nunancí a nenápadných
   detailů, které jsou pro sociální ekologii jistě velmi důležité.
    Desetiminutové sledování pořadu týví Prima s názvem Prima jízda ve mě vyvolalo
   minimálně jedenáctiminutový záchvat smíchu nejen nad představou Bohuslava Blažka,
   rvoucího si vlasy.
    Posuďte sami. Otvírá se okénko nazvané "klub mateřská". Takto doslova, včetně malého
   písmena na začátku.
    Mimochodem, proč nejen týví Prima ignoruje velká písmena a téměř všude mrská malá?
   Grafický styl, celkový image televize, vysvětloval prý kdysi Železný ředitel jiné
   komerční stanice.
    Tak tedy "klub mateřská". Dnes je tento okénko zaměřená (pozn. kor.: není překlep,
   ale záměr!) na jedno velké Poprvé -- první dny povinné školní docházky. Paní
   psycholožka vysvětluje, jak děti povzbuzovat, jak je podporovat v prvních nelehkých
   týdnech, jak komunikovat se školou. Říká také, že sebemenší odlišnost -- například ve
   vybavení první školní brašny -- může dítě nadloho vyřadit z kolektivu třídy a může
   být zdrojem pozdějších problémů.
    Dlouze pak vykládá cosi v tom smyslu, že vybavení by nemělo být ani to
   nejkvalitnější a nejdražší (z dítěte je potom třídní "frajírek") ani to nejlacinější
   a nejobyčenější, hůře zděděné po starších sourozencích, nejhůře po rodičích, do
   dalších generací se raději ani nepouštím.
    Moderátoři děkují za rozhovor. Střih. Jiná znělka. Další scéna se odehrává v
   kuchyni. Stejní speakeři.
    "Řekněte nám, paní inženýrko, co by měl dostat takový prvňáček do brašny k svačině."
    Paní inženýrka se rozjíždí a překotně ze sebe sype zásady racionální stravy. Ukazuje
   ideální stravu prvňáčků.
    Toto je dalamánek naplněný fazolovou pomazánkou. Tu připravíme tak, že uvaříme
   hustší pohankovou kaši, přidáme uvařené fazole, bla bla bla, okořeníme podle
   rodinných zvyklostí.
    Nastupuje na řadu další ukázka prvňáčkovského jídla. Tohle je rýže natural vařená
   spolu s rozinkami a dalším sušeným ovocem, může se uvařit i den dopředu.
    Dále paní inženýrka předvádí "sojový texturát", moderátor opatrně ochutnává, podivně
   se zatváří a raději experimentování zanechá.
    "Je to, ehm, no, zvláštní..."
    Ovoce je prý na svačinu nevhodné, protože ve spřažení s touto stravou vyvolává
   zažívací problémy a POŠKOZUJE TRÁVENÍ. Sladkosti jsou nevhodné, protože následkem
   působení cukru jsou děti rozptýlené.
    Střih, jiný kanál, jiná doba, stejný člověk.
    Jsem prvňák. O přestávce nesvačím. Celozrnný dalamánek se sojovo-fazolovo-pohankovým
   experimentem paní inženýrky schovávám hluboko v tašce. Jen občas, když je hlad
   největší, odbíhám na záchodek, se svačinou ukrytou pod trikem. Už dlouho mě nikdo
   nenazval prasetem, šikmym vokem, či makroušem. Přezdívka Malý Písmeno mi snad taky
   nezůstane navždycky.
    Honza Šípek, 26. 8.1998, 20:44:25