Rok poté

Selhání médií během loňských povodní

Autor: Milan Brunclík
Vyšlo: 11.7.1998 v časopise Legatis



   Pršelo, jen pršelo, letní deštík neustával, měnil se v liják a v průtrž mračen.
   Koryta řek se plnila a nezvládala ohromný příval vody. Mírumilovný déšť se stával
   nezkrotným živlem, který bral kameny, stromy, silnice, domy i lidské životy.
   Právě v těchto dnech si připomínáme smutné první výročí přírodní katastrofy, která v
   novodobých dějinách České republiky nemá obdoby. Je tomu už jeden rok, co ničivé
   povodně zasáhly téměř jednu třetinu území, a přesto se z tohoto trumatu postižené
   oblasti ještě nevzpamatovaly.
   Když v pátek 2. 7. 1997 meteorologové předpovídali vydatnější srážky, nikdo ani
   nepomyslel, co se stane. Přiznejme si, že většina kompetentních úřadů, ale i
   obyčejných lidí podcenila varování, možná že nebylo příliš důrazné, ale kdo by
   očekával katastrofu takového rozsahu?
   Během jediného dne však události nabraly spád a vše bylo jinak. První, kdo začal
   okamžitě pracovat, byli hasiči. Postupně se přidávali ostatní záchranáři. Kdo
   zkrachoval, byla média.
   Teprve až v pondělí dopoledne začal rozhlas nejistě informovat o událostech ve
   Slezsku a na severní Moravě a lidé se začali dozvídat, že se asi něco děje. Televize
   reagovala až večer.
   Lidé po proudu řek Odry a Moravy mohli včas evakuovat svůj majetek i sami sebe.
   Protože ale neznali pravý stav věci, setrvávali doma, užívali si prázdnin a „čekali„
   na příchod katastrofy. Zde je to neuvěřitelné selhání médií, která mohla včasným
   varováním zachránit majetek i lidské životy.
   Nenašel se totiž nikdo, kdo by vystoupil před diváky či posluchače a řekl: „Oblast
   Moravy zasáhla živelní katastrofa, povodeň se blíží k vám, je potřeba odejít.
   Nepropadejte panice, udělejte neprodleně to, co vám řekneme." Bylo zapotřebí někoho
   důvěryhodného, kdo by poradil lidem, jak se chránit. Takový člověk se v
   desetimilionové zemi nenašel.
   Je rok po záplavách, ale katastrofa může přijít kdykoliv znovu. Proto bychom měli být
   stále připraveni. Po revoluci se zapomnělo na cvičení Civilní obrany, která sloužila
   komunistické propagandě. V době záplav se ale ukázalo, že mnoho lidí neví, co v
   případě nebezpečí dělat.
   Civilní obrana by se tedy měla „polidštit" a účelně vycvičit občany ke zvládání
   krizových situací. I média by měla najít lidi, kteří jsou důvěryhodní, seriózní a
   kteří v případě nebezpečí budou schopni vystoupit před obyvatelstvem a poradit mu,
   jak se chránit.