Krvavá láska

   „Uáááá," zní kamenitou stezkou bojový pokřik. Ostře nabroušený meč jen na krátkou
   chvíli odrazí paprsek slunce a pak se v ladném pohybu noří do těla prvního nepřítele.
   Ale neohřeje se zde na dlouho, protože v dalších dvou sekundách přetíná krční tepnu
   dalšího protivníka. Hlava ve starověké přilbici s roztomilým „žuch" dopadá do
   blízkého křoví. Zbytek nepřátel se dává zmateně na útěk.

   „To je škoda, že je Xena nezabila všechny," ozve se hlásek z blízkého křesla před
   obrazovkou.
   „Hezky se dívej a hlavně nezlob!" odvětí na to dospělý hlas odněkud z jiné místnosti.

   Podobnou scénu jsem nedávno zažil v rodině mého přítele. Je skutečné zajímavé
   sledovat, kdo a jak dnešního malého „človíčka" vychovává. Jsou to vůbec ještě rodiče?
   Nebo je to televize, která je při momentálním pokroku klidně zastoupí?

   Nelze se nezmínit o negativním dopadu ideologických vlivů na děti prostřednictvím
   televize. Komercionalismus a ziskovost způsobují, že se v televizi objevují různé
   akční, erotické nebo hororové filmy plné násilí, bezcitnosti a hrůzy. Národní
   informační centrum mládeže (NICEM), centrum ADAM a Institut dětí a mládeže uvádějí,
   že všechny tyto aspekty v pravidelném opakování vedou u dětí k citovému otupování
   vůči násilí nebo lidské bolesti a v konečném důsledku k napodobování protagonistů
   televizních pořadů.

   Cítím, že se někde stala chyba. Ale v televizi to pro tentokrát nebylo. Televize je
   přece dokonalá věc, která dítěti dá přesně to, po čem touží. V této malé „krabici"
   může samo objevit úplně celý svět! Je tady dost místa pro autíčka, panenky, zvířata i
   lidi. A támhle v rohu se povaluje dokonce pistole. Jsou zde i rodiče?

   „Ne, máma je v kuchyni a nemá čas," odpovídá tenký hlásek.

   Nezbývá nám nic víc než věřit, že si máma nebo táta udělá pro své dítě čas a nenechá
   ho déle koupat se v potocích krve. Rodiče přece mají rádi své děti. Dávají jim svoji
   lásku. Ta ovšem může být i bez krve.