Grafitti - co s nimi?

Vidíme jich čím dál tím víc. Jsou na budovách, pod mosty, v metru i na starých památkách.

Autor: Jirka Filip
Vyšlo: 11.7.1998 v časopise Legatis



   Graffiti jsou původem z New Yorku a jejich prvním tvůrcem byl sedmnáctiletý poslíček
   Taki. Jednou vzal fix a své jméno s číslem své avenue začal psát všude kde se dalo.
   Vůbec tenkrát netušil, jak bude v budoucnu graffiti populární a kam se až dostane.
   Graffiti se během posledních let neuvěřitelně rozšířilo. Každý z vás si těch
   „výtvorů" na stěnách aspoň jednou všiml. Co nám říkají? A mají nějakou myšlenku?
   Jak jsem zjistil writeři a tageři nechtějí sprejováním na nic poukázat ani proti
   ničemu neprotestují. Je to jejich hoby. „Připomeneš si, že žiješ," jasně říkají slova
   graffitářů. Někteří v něm hledají životní styl, jiní vzrušení a nebezpečí. „Plánuji,
   že s tím seknu tak kolem čtyřicítky," poučil nás jeden z writerů. Pravdou je, a na
   tom se většina graffitářů shodne, že to můžeš dělat, dokud nemáš rodinu.
   Lidé zastávají na graffiti různé názory. Když jsem se díval po krásách Prahy, uviděl
   jsem několik nevzhledných klikyháků hyzdících stěny památek. Měl jsem pocit, že bych
   vraždil. Tohleto nebyli skuteční graffitáři, tohle byli ti, co si na ně jen hrají –
   toyové. Naproti tomu když vidím graffiti, a většinou docela pěkné, na nevzhledných a
   šedých stavbách, jsem rád. Graffiti totiž takovým místům vdechnou život. Dodají jim
   potřebnou atmosféru. Vymění nudu za potřebnou dávku energie.
   Kreslit na místě, které je co nejvíce na očích, to je snaha všech writerů. Brněnský
   graffitář prozrazuje: „Výtvarně se u toho vyžiju a ten adrenalin, když dělám někde
   ilegálně, je taky skvělej." Graffitáři většinou vytvářejí skupinky držící pevně při
   sobě. Opravdu dobrá crew je hotová během několika minut. Kousek od místa, kde bydlím,
   byl most se spoustou šedivé plochy. Teď už je plná graffiti a kreslí se tam už roky a
   roky. Nejsou to žádné tagy, ale jde o opravdu skvělou práci na delší dobu. Mám
   radost, že u nás graffiti je už od roku devětaosmdesát, protože v panelákových
   čvrtích jinak opravdu není  příliš na co koukat.
   Z ankety, která se dělala před jedněmi z nejlepších brněnských graffiti, vyplynuly
   dva názory:
   a) zbít, zakázat
   b) pochválit, podpořit
   Mladé slečně se zdálo graffiti hezké, a naproti tomu starý pán v něm viděl ohyzdné
   výtvory. Já bych byl pro to, aby se graffiti stalo na určitých místech legální.
   Jistě, na někoho to platit nebude a bude dál vyhledávat nebezpečné akce. Ale už jen
   pro zdokonalení techniky graffiti a oživení tváří měst v tom nevidím špatný nápad.
   I mezi policajty se už najdou takoví, kteří graffitáře berou. „Občas se najde i
   takovej, co je v pohodě. A jednou nás už zvali na pivo," chlubí se jeden z writerů.
   Problém graffiti versus veřejnost se už nedá přehlédnout. Jaká budoucnost je čeká a
   kterým směrem půjde, záleží i na nás.