Soumrak lidství

Autor: Patrik Schoupal
Vyšlo: v časopise



   Jdu prázdnou ulicí a slyším dupot koňských kopyt. To se zas král vrací do svého
   paláce. Zfetovaný jak prase.
   Jdu dál. Nevšímám si květináčů, které padají z oken. Na malý okamžik vidím v koutku
   oka postavu. Vykukuje zpoza záclony. Bojí se.
   Vcházím dovnitř zchátralého domu. Už od dveří cítím zápach hniloby. Vidím rozpadající
   se tělo muže. Kolem poletují hejna much. Jsou šťastné.
   S podivným uspokojením opouštím dům, když najednou zaslechnu z jeho útrob tichý
   dětský nářek. Nevím proč, ale řvu  "Drž hubu!"
   Na chvíli přemýšlím sám o sobě. "Jsem hnusné lidské hovado," napadá mě. "Ale ostatní
   jsou ještě horší," zachraňuje situaci egoismus.
   Podělaný život. Z čeho Bůh stvořil svět? Z kupy svých sraček? Kdo je Bůh? Třeba ho
   taky někdo vytvořil z kupy sraček.
   Směju se jak o život. Všechno je tak krásně komické. Všichni hrajeme ragby s lidskými
   city. Všichni jsme herci v jedné nepovedené komedii.