Čechomor - Proměny Tour 2003

    Díky několika velkým náhodám ( 1) koncert byl v Plzni, 2) měl jsem peníze) jsem se dostal na tento koncert. Vstupenka na stání bratru za 250 Kčs ještě docela ujde, a tak můžeme vyrazit. Do haly Lokomotivy, kde se má koncert konat dorážíme asi hodinu před oficiálním začátkem koncertu. Vybírám místa po pravé straně pódia. Po nekonečném čekání to konečně začíná. (pozn.: Není ani zdaleka vyprodáno) Nastupuje Čechomor v posílené sestavě. A to je vše. Na lístku sice stojí jako hosté Collegium Č(č)eských F(f)ilharmoniků a Lenka Dusilová, ale zatím to vypadá jako by nic. To ale vůbec nevadí. Na pódiu se totiž rozjíždí dokonalá hudební a světelná šou. 

    Jedna písnička stíhá druhou v naprosto neskutečném tempu. Hrajeme a hrajeme, až to bere dech. Po chvíli si všímám, že vstupenka nelhala na pódiu totiž opravdu sedí Lenka a to tak, že za sloupem kovové konstrukce pódia, a ještě za Radkem Pobořilem, a tudíž jsou z ní vidět pouze vlasy. Po chvíli ale přichází doprostřed pódia a rozjíždí to v Husičkách. Pak se zase dekuje jako správný "host". Přibližně v půlce se najednou za pódiem rozhrnují závěsy, a je vidět, že celé pódium je mnohem větší, než se původně zdálo. Za oponou totiž jako překvapení večera opravdu sedí ono slibované Collegium Č(č)eských F(f)ilharmoniků (pozn. promiňte ale v těch názvech mám bordel).

    A jedeme dál. Neuvěřitelná šou se rozjíždí ještě dál a výš. Celkový dojem sice trochu kazí velké plátno na které jsou promítány úryvky z Roku Ďábla, ale šou je šou a lidem se to možná líbí (pozn. Mně teda moc ne). Pomineme -li tedy tuto "nadstavbu" je to stále lepší a lepší. A pak - průser. Při písničce Mezi Horami (pozn. která patří mezi mé nejoblíbenější) chytá aparatura takovou zpětnou vazbu, že by to člověku usmažilo mozek. Ale no nic...to se stává i v lepších rodinách. Tak jedeme dál. Zvuk na nás útočí úplně nevídaným způsobem. Bohužel se ale Schyluje ke konci...pomalu, ale jistě.

    Závěr byl opravdu ve velkém stylu. Celkem třikrát se podařilo vytleskat si přídavek, ale pak opravdu konec. Lidi zdrhají jako o život. Až je mi to blbý, ale kamarádi co sou tu se mnou nehodlají čekat. Dorážím na kolej, nalejvám si panáčka slivovice, a píšu tuhletu story o tom, za co se dá úplně úžasně vyhodit 250 kaček, a nepřijde vám to jako ztráta. 

SiB  9.4.2003