[v_koupelně]

 

V koupelně jsme dnes udusili další žínku. Byla tak bledá, že se zdála celá vyloupnutá z bílé omítky. V předsíni celou dobu zvonil telefon. Naše ruce modře fosforeskovaly, její krev byla asi modrá, od zrcadla. Ve vaně je teď spousta kousků z jejích šatů a kůže, odpad je ucpaný jejími slaměnými vlasy. Z venku poblikávala lampa svým jedovatě žlutým světlem, nahlížela nám přes rameno a občas hrůzou přivírala žárovkovité oko.

Usnuli jsme na neustlané posteli, byla nám trochu mořem, nořili jsme se do ní pod tíhou noční můry, která nám sedala na rameno. Pokaždé, když jsme se vzájemně probudili, jsme chodili přivírat skleněné dveře od koupelny. Seděli jsme na okně, na kuchyňském stole, na dřezu, strkali hlavu do skříní s cukřenkama, pak se zoufale objímali dlouhýma rukama a křičeli z okna.

Ráno se vykoupeme v kašně na náměstí, zrána, kdy tam chodí lidé do práce nebo domů z cizích bytů. Oči mají ještě zalepené sny, měkké polštáře vytlačené na tvářích a na čele čárku od nočního čepce. Nedívají se kolem sebe, drží se vydrolených drážek v chodníku, tudy, tudy. Jednou jsme ve fontánce našli kluka s rybičkou, které vyhodili z domova. Od té doby jsme se nesmáli. Nesmíme je zašlápnout.

Možná, že se jednou vzájemně zastřelíme. Zkouším si to představit, ale je to těžké. Někdy si pokládáme dlaně na hlavu, je to tak divný pocit.

Dnes jsme udusili žínku, bránila se ze všech sil, měla fialové rty, trošku jako špinavé od borůvek. Někdy trochu koušou, mají zuby ostré jako žiletky, prokousnou celou paži. Jiné mají ruce nad sebe vzpřímené, chytají pavoučí mlhu mezi prsty a dívají se nepřítomně.

Zkoušíme kašlat pod vodou.