KRÁVA

V čekárně bylo napjaté ticho, které přerušovalo jen nepravidelné kapání kohoutku na toaletě ve vedlejší místnosti. Ira seděl na nepohodlné židli a nervózně těkal očima po stěnách místnosti. Z rohu se náhle ozvalo slabé zakukání a Ira vyděšeně pohlédl na neznámou ženu v kanárkově žlutých šatech, která stála na sedadle a plazila se po špinavé stěně čekárny.

Otevřely se dveře ordinace a na prahu stál malý holohlavý muž v bílém pláště. Pokynul Irovi a ten spěšni vstal a vstoupil do vedlejší místnosti. Doktor se pohodlně usadil do koženého křesla a začal urovnávat stohy papíru na stole. Ira si nedůvěřivě prohlížel růžoové tapety a zelené závěsy, které se mírně nadouvaly v rytmu dýchajícího okna.

„Myslím, že vám někdo v čekárni kuká,“ podotkl.

„Vím, posaďte se,“ vybídl ho doktor a ukázal před sebe na malou umělohmotnou židličku.

Ira zustal stát u dveří a v upocených dlaních svíral kliku. Doktor otevřel malý bloček a začal si dělat poznámky.

„Co si to tam o mně píšete?“ zeptal se Ira vyděšeně a ostražitě sledoval propisku tančící po modrých řádkách notesu.

„To jsou jen běžné formality,“ uklidnil doktor pacienta a podrbal se v zátylku.   

„Jste pojištěný?“ zajímal se dál a přitom si prohlížel vyhublého chlapce se slámově žlutými vlasy. Všiml si, že Ira nemá boty a hned si udělal další poznámku. Ira se zatím přesunul do rohu místnosti a ukryl se za nevelký květináč.

„Máte nějaký problém?“ zeptal se doktor.

„Ne,“ odpovědil Ira a ješti více se přikrčil.

„Nebojte se, mně můžete všechno říct. Proč jste přišel?“

„Já,“ začal Ira a vystrřil hlavu zpoza rozkvetlého cibulovníku. „Mám v hlavě krávu.“

Jen to dořekl, polekaně se stáhnul zpátky za útlý kmen rostliny.

„Věřím vám,“ řekl doktor klidně a s klapnutím zavřel notes.

Natáhl se pro telefon na stole a vytočil číslo.

„Přijeďte okamžitě,“ zašeptal do sluchátka a zase zavěsil.

Ira zvědavě vykukoval a snažil se uhádnout, co doktor podnikne. Ten se však pohodlně oprel, dal si ruce za hlavu a zdálo se, že dřímá.

Po chvíli se Ira přestal bát a přistoupil k němu. Muž v bílém plášti spokojeně oddychoval a usmíval se ze spaní. Ira mu nadzvedl víčko a spatřil nažloutlé psychiatrické bělmo. Doktor se neprobudil, a tak mu z dlouhé chvíle začal Ira kreslit propiskou na hlavě.

„Hou, hou, krávy jdou,“ prozpěvoval si přitom svou oblíbenou písničku.

Když maloval na doktorovo temeno zvonec, náhle se otevřely dveře a do ordinace vběhli tři muži se sítěmi a uspávacími injekcemi. Ira se vyděsil a rychle se skryl pod stul. Tři zřízenci ústavu pro choromyslné se rozhlédli po místnosti a vrhli se na počmáraného doktora. Ten se okamžitě probudil a začal křičet. Zřízenci ho svázali a do stehna mu zapíchli injekční stříkačku. Psychiatr se přestal zmítat a hned usnul. Ira se krčil pod stolem a sledoval, jak odnášejí pomalovaného doktora, který teď vypadal jako spící miminko.

Když odešli, Ira vylezl zpod stolu a odhrnul mohutné zelené závěsy. Na ulici spatřil stračenu, jak běží za odjíždějící sanitkou, a zamával jí na rozloučenou.