žádné rekquiem (jenom pierrot)

pole a louky se zasněží a zmrznou
jako kaluže s kruskami ledu v ulicích
špičkou boty se budu prosekávat dlouhou chvílí až k dlažbě
dokud žena v černém podpatku louži nerozbije
už se zase stmívá
v řeznictví půlí tělo masa
a knihkupectví je plné zmrzlých cizinců
bezdomovec za Týnským chrámem zvedl hlavu a posunul si čepici
házím mu do krabičky od jogurtu čokoládový penízek
vyhýbám se průvodu mateřské školy
děvčátko s tmavými loknami zpod připláclé čepice se na mě zle dívá
schovávám se v galerii mezi černobílé pierroty z barevných cirkusů
poběžím do pole nechám se zasněžit
budu halucinovat o červených střechách mochomůrek
a o tobě jak mezi nimi ležíme a ony dělají jako
že neví...
ale ony neví...
neví o nás jako když jsme fotili v tramvaji Srba
s tváří Buanarottiho a potom jsme ho na fotce nenašli
a nenašli jsme ani sebe
za hradbami mražených ryb v supermarketu
všechny jsem je zalila limonádou
aby plavali jako v akváriu ale
někdo jim odřezal ploutve

na útěku zapřeš všechno
zapřeš mě 
i když se tě nezeptají...