dobrého dne přeji všem návštěvníkům...


jak jste asi mnozí z vás jistě pochopili, tak na tomto internetovém místě jest vyhrazeno několikero bajtů právě oné bájné krkonošské oblasti, kde stojí sama chatička DOLINKA. Není tak docela sama, občas jí tam jezdíme s klucíma navštěvovat, a když tam nejsme, tak tam má studnu a v zimě i zamrzlý potok. Toto zařízení jest majetkem rodiny, která obsahuje i známého-neznámého Vojtu, a ten má taky pavlu a mobil.

Program naší návštěvy a obohacení dolinky naší přítomností je prostý... Když přijedeme, tak nějaký odborník na slovo vzatý jest pověřen stvořit z nařezané soušky v kolně za Dolinkou otop. A až jest zatopeno, tak pravděpodobně tentýž odborník má tu čest otevřít tzv. zahřívací otop. Ano, správně tušíte, že se na dolince "jede RUM".
Pokud se do večeře (a to jsme schopni vařiti jídla se složitější přípravou.. např. polévka vitana atd.) stačíme vybalit, směle uvažujeme o prvním výletu.. Po zdařilé diskusi o směru a cíli našho výletu se počínáme proti chladnému počasi konzervovati.. šála.. svetr, rukavice.. bunda.. ..rum.


A razíme.. dva metry sněhu jen tak někoho nezlomí, obzvláště, když tam nahoře je podnik našemu srdci tak příjemný. ANO, 300m do nyní jen tak malinko strmého kopce je pro nás stále malou překážkou. Když dorazíme k cíli našeho výletu, tak jsme povini dát jedno pivo. Tím cílem není nic jiného než hospoda "U kostela", která je opravdu nedaleko Dolinky.

Předkrm našeho večerního hodování v podobě zlatavého moku se jako obvykle vydařil, a směle přecházíme k dalším a dalším článkům našeho výletu... další pívečko.. vojta by se toho nebál, takže se Záhušem 10x gin s tonikem. Trťo, nehledej pod stolem ten smažák s hranolkama!! Původní, decentní návštěva podniku se nám po 3-4 pivech mění na příjemné posezení a dáváme dva panáky hraběte fernétyho, ale pak se necháváme strhnout a neni radno NIC, na horách se mění počasí, musíme zkusit všechny možnosti JAK přežít, takže přichází na řadu hejtman z krušnohoří, původem z vévodství západočeského a okolí Varů Karlových - Jan Becher. Bylinná kůra prospíva všem účastníkům našeho výletu.

Ve společenské místnosti penzionu "U Kostela" se odehrává místní cigo-pseudo-hudební zábava pro naše mocné bratry turisty z pohraničí deutschlandského. ALE nám to nevadí, neboť již učíme místní pracovníky obsluhy restaurace konzumovat čístý absinth a vychutnávat jeho dokonalou jemnost.


Všichni chceme slečnu servírku Míšu, ale ona to neví. Občas proběhne pinguín (místní vrchní, rozumí tomu). Sem tam se i ukáže paní domácí v červené kombinéze, protože se právě vrací z lyžování.. ta tady tomu velí, neboť jest ženou pana majitele.
Když bije půlnoc, nadchází den zůčtování a Jiří (alijas Terminátor II.). Vše se v dává do pořádku jako před tím a my se pomalu ubíráme do patra penziónu, kde jest nová místnost pro takové, jako jsme my, kteří se nechtějí prozatím vrátit z výletu zpět na místo ubytování..

Tam  obsluhuje Ronald, a hraje s náma kulečník. Občas se tam ukáže i pan majitel s paní majitelovou a pekelně debatují jak jezdí vleky a kolik deutschlanďáků si zase dneska stěžovalo že je v Krkonoších moc zima. Zpět k našemu výletu. Když se majitelovský pár odebéře užívat další slasti dnešní noci, my nastupujeme, a hrajeme s ronaldem kolábr, ale ronald se bojí (pana majitela), tak nehraje a hrajeme jen my. Množství požitých tekutin se lineárně odráží v kvalitě hry, neboť takovéto šťouchy ještě nikdo z nás nikdy nedokázal zahrát. Po čase se odhodláme na cestu návratu.


Opouštíme penzijón se slzami v očích, které se náhle mění ve zmrzlé kuličky ledu. Ale my nezahálíme! Snažíme si zimu zpříjemnit a zachraňujem si holé životy písněmi našich drahých sousedů (Deutschland, Deutschland ůbr aales aus der welt).
Když dorazíme až k Dolince, Vojta hledá klíče.. zpříjemňujeme si čekání zpěvem ruské národní (Kaťuša) .. vojta se snaží otevřít a náhle padá na svoji postel.

Ti kdo nepozbývají kontroly nad rovnováhou těla obyčejně posilňují zdraví douškem rumu. Občas někdo jde nasekat polena, to vše za zpěvu ruské písně ze známé pohádky o vlku a zajíci (text: na, nanana ná na nána na, nanana ná na nána na!) Kdos zatopí a na oslavu ohně proleje ihned hrdlem mok karamelové barvy. Následuje poetická vzpomínka na znění dnes již obnovené ruské hymny a pak postupně upadáme v kóma...


Ráno to vypadá, jak to vypadá. Snídáme rum a chleba (někdo sedmiletej puding) a nikdo nechce zatopit. Vojtovi je zase dobře, občas si skočí do sněhu (sem to taky zkusil a jako JÓ). Jíme taky maso a občas ho i zapijeme.
Buchičovi bylo onehdá dobře.. byl snáma pít ale před výletem si dal konzervu tuňiaka. Pak už měl jen čaj. Ale ten čaj buchiče "nechtěl". No a tak jel naš Martin brzy domu.. 


Tuhle sme byli i lyžovat, ale už to asi nikdy neuděláme..

comentáře

(c)2001 kuba