Tak vstávej sladká lásko,
tak vstávej - už je čas
Už dávno nemám náskok
Jen v dálce cizí hlas
volá, že čas je se brát do zítřejší bitvy

Z té války s kmenem Čechů
já před léty tě bral
to já spálil jsem tvou střechu
a rozdrásal tvůj žal
Teď tvoji bratři zas budou chtít zpátky krev moji

Tak lásko, proč teď mlčíš
Už neznáš moji řeč
a hladíš kůži vlčí
a otevíráš klec
a žlutý pták nad černý les vzlétá a zpívá

A tak jak rytíř sedlá koně
slyší svoji matku
když podává mu zbraně
nůž v čistém bílém šátku
jak šeptání, slzy a smích pod slinou míchá

My prohráli tu válku
neboť slabá jsou má kouzla,
Šíp nepřekoná dálku
když nenese ho touha,
když z plamenů zbývá jen dým, nad ohništěm stojí

Ale až přiblíží se řady
a padnou na zem šípy
dbej prvního ať srazíš
ranou mojí dýky
a pak možná vrátíš se zpět z bitvy na Tursku

A tělo necháš vlkům
jen odřezáš mu uši
tou ranou na bílém krku
zachráníš svou duši
a tak možná vrátíš se zpět z té zítřejší bitvy

Už slétají se vrány
a napíná se luk
a do hluboké brázdy
Smrt zabodává pluh
a nahá těla pokrývá sníh, jen rytíř se vrací

V kalném jitřním světle
ho doma vítá smutek
Na zkrvaveném plátně
je nesvázaný útek
a pod plátnem zvedá se stín mrtvého těla

A jak rytíř hledá závoj
tak rozpoznává děj
Ten chaos snů a náhod
má náhle pravý směr
sebe jsem zachránit chtěl a zabíjel tebe

Znával jsem tě lásko
jak stékala jsi nocí
sladká v kříži vlasů
a pevná v útlých bocích
a teď vím, že ve stínu paží nůž navždy se skrýval

Já byl tvoje láska
a teď jsem jen tvůj žal
když na půlnoční straně
tvých bolestí jsem stál
když každý z nás ujížděl sám pod lesklou zbrojí

Tak lásko, kde je obzor
co nás jednou spojí
kde začíná už nebe,
kde ještě stromy stojí
miláčku cítíš ten sníh na Duryňském poli ?

Vstávej sladká lásko,
tak vstávej už je čas
Už dávno nemám náskok
Jen v dálce cizí hlas
volá, že čas je se brát do zítřejší bitvy
volá, že čas je se brát do zítřejší bitvy
volá, že čas je se brát do zítřejší bitvy


Bitva na Tursku
(alternativní verze)


Vstávej sladká lásko,
tak vstávej - už je čas
Už dávno nemám náskok
Jen v dálce cizí hlas
volá, že čas je se brát do zítřejší bitvy

V té válce s kmenem Čechů
já před léty tě bral
to já spálil jsem tvou střechu
a rozdrásal tvůj žal
Teď tvoji bratři zas budou chtít zpátky krev moji

Tak lásko, proč teď mlčíš?
Už neznáš moji řeč
a hladíš kůži vlčí
a otevíráš klec
a žlutý pták nad černý les vzlétá a zpívá

A tak jak rytíř sedlá koně
slyší svoji matku
když podává mu zbraně
- nůž v čistém, bílém šátku -
jak šeptání, slzy a smích pod slinou míchá

My prohráli tu válku
neboť slabá jsou má kouzla
Šíp nepřekoná dálku
když nepomáhá touha
když z plamenů zbývá jen dým, nad ohništěm stojí

Ale až přiblíží se řady
a padnou na zem šípy
dbej prvního ať srazíš
ranou mojí dýky
a tak možná vrátíš se zpět z té zítřejší bitvy

A tělo necháš vlkům
a vránám jeho duši
a jen křížem na bílém krku
odřezáš mu uši
a tak možná vrátíš se zpět z té zítřejší bitvy

A už slétají se vrány
a napíná se luk
a do hluboké brázdy
Smrt zabodává pluh
a nahá těla pokrývá sníh, jen rytíř se vrací

A v kalném jitřním světle
ho doma vítá smutek
Na zkrvaveném plátně
je nesvázaný útek
Pod plátnem zvedá se stín mrtvého těla

A jak rytíř hledá závoj
rozpoznává děj
Ten chaos snů a náhod
má náhle pevný směr
Sebe jsem zachránit chtěl a zabíjel tebe

Znával jsem tě lásko
jak stékala jsi nocí
sladká v kříži vlasů
pevná v útlých bocích
Teď vím, že ve stínu paží nůž navždy se skrýval

Já byl tvoje láska
a teď jsem jen tvůj žal
když na půlnoční straně
tvých bolestí jsem stál
když každý z nás ujížděl sám pod lesklou zbrojí

Tak lásko, kde je obzor
co nás jednou spojí
kde začíná už nebe
kde ještě stromy stojí
Miláčku, cítíš ten sníh na Duryňském poli?

Vstávej sladká lásko,
tak vstávej - už je čas
Už dávno nemám náskok
Jen v dálce cizí hlas
volá, že čas je se brát do zítřejší bitvy
volá, že čas je se brát do zítřejší bitvy
volá, že čas je se brát do zítřejší bitvy

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Toto jsou neautorizované verze textu.